„Pilně se pak varujte falešných proroků, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Pak každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý strom zlé ovoce nese. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.

Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“

Evang. sv. Matouše, 7,15-21 (volně vybráno)

 

Možná se budu v něčem opakovat, ale nedá se nic dělat - opakování je matka moudrosti. Důvod je jeden jediný - pořád se setkávám s tím samým. Zvykli jsme si říkat, že nám lžou politici a slibují něco, co nesplní nebo třeba potom reklamy v televizi od různých firem, ale my přece nelžeme a už vůbec ne ti, co mám předkládají nejvyšší duchovní pravdy. Musím vás však zklamat. Co svět světem stojí, žijí na něm podvodníci, kteří vás chtějí oklamat a okrást a nevyhýbají se žádné oblasti. Kdo si vzpomene na dobu vlády Rudolfa II. a alchymisty, kteří vyráběli elixír života a kámen moudrosti, tak si řekne, že na takové hlouposti přece dnes už nikdo naletět nemůže. Nejprve si musíme říct, že to hlouposti nejsou - jen je třeba správně porozumět a dále si musíme uvědomit, že v moderní době se nabízí moderní podvody a učení. Opět vzpomenu na slova Ježíše:

 

„Vcházejte těsnou branou, neboť prostorná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí a mnoho jest těch, kteříš vcházejí skrze ně. Neboť těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu a málo jest nalézajících ji“.

 

Evang. sv. Matouše, 7, 13-14

 

 

Nebudeme se zabývat většinou lidí, které toto vůbec nezajímá. Neznamená to ovšem, že i oni nehledají svou správnou cestu a že svým vlastním způsobem nenajdou právě tu úzkou cestu, která je přivede k Pravdě. A pak - nikdo nemá patent na Pravdu. Ta je pochopitelně jen jedna a máme ji v sobě obsaženu všichni bez výjimky. A kdo opravdu hledá - byť je jeho hledání zdánlivě nesmyslné - určitě najde. Stačí mít upřímné srdce. Důležité je vědět, že nepojmenovatelné nejde pojmenovat a vyslovit. To, co je věčné, nás přesahuje, my jsme jeho součástí a nemůžeme to spatřit, nýbrž jen zažívat. A zažívat navíc jen zlomek, protože naše tělo nesnese zážitek nejvyšší.

 

 

V určitém stupni svého hledání zjistí člověk, že potřebuje vedení, někoho, kdo mu pomůže správně pochopit a provádět i určitá cvičení nebo činnosti v běžném životě tak, aby přinesly výsledky nejen hmotné. A zde se naskýtá velké pole pro působnost různých duchovních směrů a jejich učitelů. Když tito lidé - protože to nejsou božské osoby - zjistí, že se i na tomto poli dá velmi dobře vydělávat na upřímnosti a naivitě hledajících, pak si vymyslí cokoli, aby se dobře uživili a co nejdéle s nimi manipulovali. Pak nesmírně škodí nejenom sobě a druhým, ale také skutečným učením a těm, kdo správně vedou. Tak se stává pavědou astrologie, numerologie, magie, tantra a její „tantrické masáže“, ale i léčivá hudba, regresní terapie, rodinné konstelace, práce s kameny, bylinkářství, léčitelství jakéhokoli druhu atd. Vždycky se totiž něco povede a lidé využívají potom legendy o tom, co je možné. Učitelé vám mohou namluvit cokoli, když jim věříte a hlavně jim dáváte své peníze. Jak však poznat toho pravého učitele, když jsou tu dokonce celá centra - a není to jen jedno - která se živí tím, že vám tvrdí, že šíří lásku a předávají Pravdu, zasvěcení atd. , a přitom jen vydělávají na naší hlouposti?

 

„Ti, kteří odstraňují vaše potíže, rozptylují vaše pochybnosti a rozdávají mír, jsou pravými učiteli. Konají božskou práci. Jejich protějšky (ti, kteří zvětšují vaše pochybnosti a nesnáze) jsou pro vás škodliví a je třeba se jim vyhýbat jako jedu.“

 

Svámí Šrí Juktéšvar - Svatá věda

 

Myslím, že nejdůležitější je uvědomit si, že pravý učitel vám dává svobodu, nespoutává vás a nečiní na sobě závislým. To se nevylučuje s tím, že pro jeho působení mu vytváříte podmínky a podporujete ho. Jenom by to nemělo přerůst ve stadium, kdy je narušen váš soukromý život, začnete zanedbávat své ostatní povinnosti, čili dharmu, do níž jste byli postaveni a ubližujete svým bližním proto, abyste si mohli dělat jen tu svou nauku a chodit stále za svým učitelem. Je třeba pochopit, že u skutečného gurua je spojení pořád a trvalé a nemusíte za ním stále běhat s každým problémem. On vás povzbudí k tomu, abyste se problémy naučili řešit sami.

 

„Tak se člověk stává schopen ocenit, co je pravá víra a je také srozuměn se skutečným postavením božských osob, jestliže má to štěstí a zdržuje se v přítomnosti některé z nich. Tím, že bude láskyplně následovat svatá přikázání, naučí se soustřeďovat svou mysl a zaměřovat své smyslové orgány do jejich společného centra - šušumnadváry - brány vnitřní sféry, uslyší svatý zvuk (óm, ámen) jako proud, jímž je posvěcen, začne se pohybovat směrem ke své božskosti.“

Svámí Šrí Juktéšvar - Svatá věda

 

Následujte tedy správně svého pravého učitele a najdete skutečného učitele v sobě a ten vás povede. Ale musíte otevřít své srdce a oči, abyste správně viděli.

 

 

Jiří Mazánek

 

„Neberte si ani židovku, ani psychopatku, ani ženu emancipovanou, ale vyberte si něco tuctového, průměrného“.

A.P.Čechov - Ivanov

 

 

Ačkoli jsem si na úvod zvolil tento citát, který je třeba chápat správně v souvislostech obsahu hry A.P.Čechova, přesto vám může hodně sdělit a stejně tak i ještě některé další. Pod výrazem „židovka“ je třeba chápat ženu věřící tak, že její víra je strnulá, nepružná, nedá se s ní diskutovat, je tedy netolerantní. Je-li u člověka takováto víra, pak se mu musíme pouze přizpůsobovat, on nám nikdy nevyjde vstříc. A jak většina z nás ví, tak ve vztahu se vždy něco řeší a oba musí dokázat naslouchat sobě navzájem a přijmout třeba spíše stanovisko toho druhého. To znamená, že si uvědomí, že nemají pravdu. A to u dogmaticky věřících není možné, tam je vše již dáno dopředu. Takový vztah se potom nevyvíjí, spíše zavíjí a hnije.

Pokud se týče psychopatky, tam není třeba moc vysvětlovat. Nikdy nevíte, co udělá, jak zareaguje. A ve vztahu musí aspoň nějaké spolehnutí na toho druhého být. A nemyslete si, že je snad psychopatů málo.

 

To je velké téma. Vždyť je přece správné, že je žena emancipovaná. Teď nemluvím o feministkách. Ty jsou, samozřejmě, do manželství naprosto nevhodné - a jistě po něm ani netouží. Spíše je na místě otázka, kdo je to emancipovaná žena. Myslím, že to ani většina z nich neví. Představte si takové 11.-13. století. To bylo období tzv. dvorské lásky a kultu ženy. A myslíte si, že byly tehdy ženy emancipované? A přesto se k nim muži chovali mnohem lépe než nyní, ale také ony k nim. Podstata emancipace asi bude v uvědomění si své ženskosti a jejím správném používání - a to na straně ženy i muže. To nás vede k otázce tantry, která toto učí - ovšem ne v žádném kurzu u nás. Podstata totiž není v sexu. ač v jistém smyslu též, ale v jeho správném poznání a užívání. Ženské energie je nesmírně potřeba ve vztahu i ve společnosti a projevuje se už jen v samotné své existenci. Ale většina žen je z ní překvapena a zmatena. Jak je to možné, že se jen koukne na muže (s ohníčky v očích) a on by pro ni vše udělal? Co se to najednou děje, když jsem vlastně nic nemyslela? Nebo myslela? Postupné poznávání těchto a jiných situací vede u někoho k tomu, že toho začne více či méně zneužívat, u jiné ženy až ke strachu z této energie a zatlačení jí. Emancipovaná žena si je jí vědoma, nebojí se jí a správně ji používá ve všech situacích.

 

Ten výraz je ponižující. Co si pod ním představit? A proč je tolik vtipů o ženách, které jim zrovna nelichotí? Odpověď je velmi jednoduchá. V první řadě je dost mužů, kteří si ženy neváží a stále se považují za pány tvorstva a ženu za něco méněcenného. Ostatně tomu napomáhal katolická církev po celá staletí, když ženu považovala jen za nepovedený výtvor vedle muže. K takovému nesmyslnému názoru nedošla žádná jiná kultura než západní. Všude vnímají obě vesmírné polarity jako potřebné a stejně důležité. Tento postoj je za tu dlouhou dobu do našich žen tak vryt, že se bojí správně žensky projevovat nebo se naopak projevují přehnaně žensky. A právě ty, co se bojí, jsou muži považovány za průměrné a tuctové a jsou jimi zneužívány, protože se neozvou a posluhují. To mužům vyhovuje, protože mohou nařizovat a chovat se jako páni.

 

„Jste nešťastný, protože jste sám. Potřebujete vedle sebe člověka, kterého byste měl rád a který by vás chápal. Jedině láska vás může zachránit.

A.P.Čechov - Ivanov

 

 

Vlastně jak muž, tak žena chápou, že potřebují jeden druhého. Ale takto ne! Obě polarity se sice přitahují, ale zároveň musí spolupracovat, jinak nastane zmatek a konec. Většina žen má vrozenu citlivost, vnímavost a schopnost povzbudit muže k tvořivosti. Říkám většina, ale ty „tuctové“, které to v sobě neprobudily, neumí to a nemají dokonce ani zájem, potom ve vztahu trpí a stejně tak i muž. A nezmění na tom nic výměna partnera. V každém vztahu na sobě musí oba pracovat, ne založit ruce do klína a říci si, že teď už máme vše jisté a tak to bude pořád. A řekl bych, že větší část té energie vztahu spočívá na ženě a její lásce. Ta se pak bude prohlubovat a bude čím dál lepší. A opět to správně říká A.P.Čechov:

 

„Ale já tě miluji. To znamená, že sním o tom, jak bych tě vyléčila z tvého smutku, jak bych s tebou šla na kraj světa, s tebou bych sdílela nebe i peklo. Láska je tím hlubší, čím větší klade nároky. Tím víc ji člověk cítí.“

 

A.P.Čechov - Ivanov

 

 

Věřte si tedy, ženy, a věřte i mužům. Pak spolu budete kráčet ke krásnějšímu vztahu a lepší společnosti. Není to nic zázračného. Láska je možná již teď!

 

 

 

Jiří Mazánek

 Kdysi žil - a možná stále žije - slavný kouzelník Merlin. Snad dělal i neuvěřitelná kouzla, ale především to byl Mistr, duchovní učitel. Svět, ve kterém žil, nám může symbolizovat temnotu a nevědomost v nás samých. My musíme jít za světlem. Ale člověk nevědomý potřebuje pomoc. To říkají všechny duchovní nauky východní i západní. Teprve potom začneme chápat a chceme sami ke světlu V N ÁS jít. A najdeme díky učiteli sílu něco pro to udělat. Tehdy také pochopíme ten obrovský význam lásky. Význam ze všeho v životě nejdůležitější. Bez lásky není život. Ta láska má tisíce podob a je jako drahokam se svými vybroušenými ploškami. Všechny jsou součástí tohoto drahokamu, ale abychom tento drahokam získali, nesmíme ulpět na té jedné jediné plošce.

Láska je pravda a síla

 My jsme zvyklí chápat lásku pouze jako přitažlivost. Tento vesmír, jehož jsme součástí, je založen na přitažlivosti, polaritě. Jinak by neexistoval. Jen je třeba se ve své přitažlivosti správně orientovat a rozlišovat ji. Opravdu velmi často slýchám od duchovních lidí buď, že milují všechny, nebo dokonce vše. Drtikol by jim jistě řekl, že když milují růži, pak jistě i hnůj, když dobré jídlo, tak jistě i výkaly (to by řekl přímočařeji). A měl by pravdu. Proč jsme neupřímní? Proč neřekneme, že milujeme jen někoho a něco a ostatní jsou nám lhostejní? Proč se přetvařujeme nejen před nimi, ale i sami před sebou? A to mluvíme o lásce? Jak pak máme skutečně milovat? A když někdo takový OPRAVDOVÝ je, tak se mu smějeme, že je hlupák! Že se příliš dává! Vždyť ten, kdo miluje, dává přece vše! A to není slabost, zjistíte, jaká je to síla! Říkáme, že je naivní slaboch, že to přehání. Dříve to bylo normální, dnes to považujeme za romantické a říkáme, že se z toho vyléčí, že to přejde, až mu (jí) život ukáže. My se dokonce milovat stydíme, nechceme to ukázat, bojíme se a tak lásku zatlačujeme. Proboha, plačte, lidé, vždyť je to to jediné, co činí náš život opravdovým, živým a hlubokým! Kolik už znám vztahů - včetně svého - kde ten druhý dostane strach, že to jeho partner myslí vážně. On mě opravdu miluje, co mám dělat? Myslela jsem, že se mu jen líbím pro něco, že ho přitahuji.

 Každý má své dobré i špatné stránky. Nikoho nelze milovat po částech. Král Artuš

 

Muž, který nezná strach, nezná ani lásku. Jaká mu potom v životě zbývá radost? Král Artuš

Když se díváte na středověký film o rytířích - pokud je ovšem dobře udělaný - s překvapením zjistíte, že rytíř jde bojovat na život a na smrt. V každém okamžiku může zemřít. A on to ví. A má strach. A potom se ocitne před ženou, kterou miluje a je zcela bezbranný. Možná vám to připadá trochu nepravděpodobné, přehnané, naivní, ale vůbec tonu tak není. Má strach, zda bude jeho láska vyslyšena a je ochoten a schopen pro ni vše obětovat. Bylo to snad tím, že bylo dříve měně žen? Nebojte se vybírat . Dnes je obrovská nabídka, která se snaží lákat ze všech sil. A má k tomu neuvěřitelně mnoho pomůcek. Co pak udělá muž? Jde cestou nejmenšího odporu. Kde je největší pravděpodobnost úspěchu, tam bere. A má pak pocit, že je skvělý. Ale přitom je jen hříčkou sil v něm i v těch ženách, které ani jeden z nich neovládá. A když to trvá chvilku déle, začne se tomu říkat láska a dokonce se i začne budovat hnízdo. Neschopnost správně vnímat situaci pak po čase vede k vybití prvotní energie přitažlivosti, hledání dalšího přitažlivého centra nebo dokonce k odchodu. Nebo také k rezignaci a naprostému nezájmu o toho druhého. Najdeme si zábavu v hospodě, sportu, televizi, práci nebo nějakých koníčkách.

 Lze milovat věčně?

 

Každý má dáno, že může milovat. Je jen na něm, jaká jeho láska bude. Chce-li do ní vkládat co nejvíce, jistě co nejvíce dostane. A já vám pravím, že dostane mnohem víc, že dostane ještě přidáno. Vždyť tak to řekl i Ježíš. Možná mi namítnete, že jste se již tolikrát zklamali. A já vám to věřím. I já se mnohokrát zklamal. Nebyli jsme ještě připraveni. A protože nás láska miluje, chtěla nám dát více než mělký vztah, a tak nám dala možnost poučit se hlouběji, intenzivněji, drsněji. Těžko se to přijímá. Člověk pláče a nechce žít. Nestyďte se za to, přijměte to. Teď víte, že jste živí, ještě jste pro lásku nezemřeli. Ponořte se do své bolesti, prožijte si ji a ona vás poučí. Zjistíte, že jste byli ještě sobečtí, že jste ještě nedokázali správně milovat. Nebo také ten druhý a vy jste vydávali energii tam, kde se propadala do černé díry. 

Lásce a smrti vládne osud. Jeho rány dopadají, kdy se jim zlíbí. George Farquhar-Galantní lest

Každý, kdo miluje, chce řídit běh své lásky. Ale není to možné. Láska kráčí svými vlastními cestami, které můžeme ovlivnit jen částečně. Proto nemyslete na to, co bude zítra nebo za rok, a dejte do ní TEĎ celé své srdce. Nikdy nebudete litovat, i kdyby vás ten druhý (á) opustil(a). Pokud byla vaše láska upřímná, bude žít věčně.  

Jiří Mazánek