Abychom mohli popsat zrození Šrí Krsny, musíme si nejprve osvětlit některé základní pojmy z véd. 

Védská společnost se dělila na varny neboli kasty.

Ty byly čtyři základní:

1.bráhmani – kněží, kteří měli za úkol provádění všech náboženských obřadů a duchovní výuku
2.kšatriové – vládcové a válečníci, kteří měli chránit lid a udržovat dharmu neboil spravedlivý řád
3.vaišjové – obchodníci, řemeslníci a zemědělci
4.šúdrové – dělníci a služebníci, kteří měli nejmenší práva.

Varna nebyla určena zrozením. Každý se vlastně zrodil jako šúdra a vnitřní prací se mohl vypracovat do určité kasty. Podle ideálního stavu měly spolu všechny čtyři varny vytvářet spoluprací dokonalou védskou společnost, v níž vše mělo své místo. Protože však docházelo k porušování této harmonie neboli spravedlnosti a řádu, bylo třeba zjednat nápravu. Dospěla-li nespravedlnost a bezbožnost do krajního stavu, zrozoval se sám Bůh Višnu v některé ze svých podob, aby zjednal nápravu silou a znovu sdělil a osvětlil nejvyšší pravdu. 

Takto je psáno v Bhadavadgítě 4,6-8:

„Ač nezrozen jsem, nepomíjející, Pán všech tvorů
a vládnu přírodou, jež mojí jest,
přec zrozuji se vlastní mocí (májou) svou.
Vždy upadá-li v světě spravedlnost (dharma)
a nesprávnost (adharma) se vzmáhá,
Tu přicházím já sám, ó, Bhárato;
Pro spásu ctnostných
a zkázu ničemných přicházím na svět v každém věku,
abych zde upevnil řád.“

Toto sestoupení Boha na zem a vtělení (inkarnace) do lidské podoby se nazývá avatára a je podle písem za určitým úkolem. Podle védských písem se zrozuje Bůh vždy v kastě kšatrijů, aby mohl ochránit řád. Proto se i Šrí Kršna, který je 8. inkarnací Višnua, slunečního Boha zjevuje v měsíční dynastii Jaduovců neboli Jádavů, která vládla v severní Indii v Bradžsku a za sídelní město měla Mathuru. Okolní oblasti zabydlené pastýři se nazývaly Gókula. V Mathuře vládl král Ugraséna s manželkou Pavanarékhou. Ta byla tak krásná, že po ní zatoužil démon Drumalika. Vzal na sebe podobu jejího manžela a zmocnil se jí, když byla sama na zahradě. Z tohoto spojení se zrodil syn Kansa, který si podrobil zemi a začal působit jen samé zlo. Vůdce dynastie Jaduovců, král Šuraséna, vládl v mathurském kraji zvaném Šuraséna. Jeho syn Vasudéva si vzal za manželku Dévakí, sestru Kansy. Podle védských zvyků se sám Kansa, bratr nevěsty, chopil otěží, aby odvezl Dévakí do švagrova domu. Spolu s nevěstou přivedl Vasudéva též dvěstě jejích přítelkyň. Zatímco Kansa řídil kočár, ozval se z nebe hlas: „Kanso, hlupáku! Řídíš kočár své sestry a svého švagra nevíš, že tě jejich osmé dítě zabije.“ Jakmile toto proroctví Kansa uslyšel, chytil Dévakí za vlasy a chtěl ji probodnout mečem. Vasudéva však slíbil, že mu odevzdá všechny syny, aby s nimi naložil, jak uzná za vhodné. Kansa tedy daroval sestře život. Přesto potom uvrhl Vasudévu i Dévakí do vězení a každého chlapce, který se narodil, dal zabít, protože ho považoval za inkarnaci Višnua.
Když Kansa zabil šest dětí a Dévakí otěhotněla posedmé, zjevil se v jejím lůně Višnu. Na prosby všech ve strachu žijících Jaduovců poručil své vnitřní energii Jógamáji, aby se též zjevila. Ta měla přemístit embryo do lůna Róhiní, další z manželek Vásudévy žijící ve Vrndávaně, v domě manželů Nandy a Jašódy, pastýřů v Gókule. Zatímco se zdálo, že sedmé těhotenství Dévakí skončilo potratem, Róhiní se narodil syn s tělem bílé barvy, kterého nazvali Balaráma. Ten měl všechny duchovní dokonalosti nejvyššího Pána, neboť to byl též On sám. Potom vstoupil Pán do mysli Vasudévy a pak bez pohlavního styku do srdce a lůna Dévakí. Ta neobyčejně zkrásněla, protože sám Pán byl v jejím lůně. Tak došlo k osmému otěhotnění.

Za příznivého postavení hvězd, popsaného v astronomických spisech, se před 5232 lety (psáno v r. 2005), osmý den ubývajícího měsíce v srpnu, temné noci, v žaláři zjevil Višnu v podobě Šrí Kršny. Bylo to novorozeně tmavě modré barvy se čtyřma rukama v nichž drželo lasturu, kyj, disk a lotosový květ (atributy Višnua), na krku náhrdelník z drahokamu kauštubha, oblečené do žlutého hedvábí, na hlavě korunu a husté vlasy. Celá místnost byla ozářena. Šrí Kršna přikázal Vásudévovi, aby ho odnesl do Gókuly a vyměnil za dceru (to byla jeho Jógamája, ženský princip, Durga), která se narodila Jašódě, manželce Nandy. Pak se proměnil v obyčejné dítě. Pod vlivem Jógamáji usnuli všichni obyvatele Kansova paláce hlubokým spánkem. Vásudéva vzal dítě a všechny uzavřené brány se samy otevřely, noc se rozzářila a řeka Jamuna, přes kterou musel přejít, se rozestoupila. Vyměnil děti v Gókule, zde též všichni pastýři spali, a vrátil se. Hned potom se stráže vzbudili, uslyšeli pláč novorozeněte a doběhli pro Kansu. Dévakí ho prosila, aby děvčátko nezabíjel, protože věštba mluvila o tom, že ho zabije muž. Kansa chtěl mrštit dítětem o kamennou zem, ale to mu vyklouzlo a vzneslo se do vzduchu jako osmiruká Durga a sdělila mu, že dítě, které ho zabije, se narodilo již jinde. Kansa se zalekl a propustil Vásudévu i Dévakí. Přesto však po poradě se svými démony dal zabít všechny děti narozené v okolí v posledních deseti dnech. Dostala to za úkol čarodějnice Pútana. Když přišla do Gókuly v podobě krásné ženy, chtěla dát Kršnovi pít své mateřské mléko. Kršana však s jedem, kterým si pomazala ňadra, vysál i její dech a život. Kansa však do Vrndávany, jak se nazývala vesnice, kde žil Nanda, posílal různé další démony, ale všechny Kršna objevil a zabil.

Jak rostl, prováděl různé nezbednosti s bratrem Balarámou a potom začal chodit s ostatními pást krávy. Hrál krásně na flétnu, takže se do něj zamilovaly všechny pastýřky neboli gópí a on věnoval největší přízeň Rádze. S pastýřkami tančil již jako osmiletý chlapec milostný tanec rása lílu, při němž se rozmnožil do tisíce podob, aby mohl potěšit každou gópí.

Aby se Kansa zbavil Kršny a Balarámy, rozhodl se uspořádat v Mathuře velký zápasnický turnaj, na nějž je nechal pozvat Akrúrou, příslušníkem jaduovské dynastie. Po příchodu do města je chtěl zákeřně zabít. Kršna s Balarámou přišli, všechny nástrahy překonali a konečně Kansu Kršna slavně zabil. Potom již zůstal v Mathuře a nevrátil se do Vrndávany. Obě Kansovy manželky se vrátily ke svému otci, mocnému králi Džarásandhovi z Magadhy (nyní Bihár). Ten začal připravovat válku proti Mathuře a všem Jaduovcům. Spojil se též s jinými mocnými vládci, ale Kršna je v mnoha bitvách vždy porazil. Pak vybudoval na moři v západní Indii své sídelní město Dváraku. Unesl Rukminí, dceru krále Bhíšmaky z Vidarbhy v severní Indii a vzal si ji za ženu. Narodil se jim syn Pradjumna, který byl inkarnací samotného Kámy, boha lásky.

Kršna si potom vzal za ženy Džámbavatí a Satjabhámu a dalších pět královských dcer – Kálindí, Satju, Bhadru, Lakšmanu a Mitravindu. Kromě nich měl ještě šestnácttisícsto manželek, které přijal po zabití démona Bhaumásury. Dohromady tedy měl 16 108 manželek a s každou deset synů. Pohlavní styk s nimi však měl pouze za účelem početí dětí. Díky své neomezné moci byl se všemi svými manželkami zároveň a mohl různě jednat. Kršna se velmi přátelil s královským rodem Pánduovců, obzvláště s Ardžunou. Ve velkém boji na Kurukšétře, který je popsán v Mahábháratě, jim pomáhal a dělal vozataje Ardžunovi. Nejznámější část Mahábháraty Bhagavadgíta je celá věnována učení Kršny.

Když na světě splnil svůj úkol, rozhodl se vrátit se všemi svými projeveními do oblasti Višnua (na Višnulóku). S ním muselo zmizet i celé pokolení Jádavů, které bylo jeho součástí. Balaráma se ponořil do meditace a opustil svět v mahásamádhí (vědomém odchodu z těla). Kršnu si spletl lovec Džara při odpočinku pod pípalovým stromem s gazelou a prostřelil mu nohu šípem. Kršna umíraje vzákazal do Dváraky, aby ji všichni opustili, protože bude pohlcena mořam. Jen jeho palác zůstal nedotčen a Kršna v něm stále dlí.

Život Kršny, který je v Indii vůbec nejuctívanějším bohem, je popsán v nesčetném množství knih. Vedle nejznámější Bhagavadgíty, kde vysvětluje všechny nejdůležitější duchovní cesty, je nejpodrobnější jeho životopis obsahem desáté kapitoly svaté knihy Šrímad Bhágávatam. Zde je vylíčena cesta bhakti jógy neboli oddané služby Bohu. Tato cesta lásky ke Kršnovi je také nejvíce vyzvednuta v Bhagavadgítě.

Život Kršny, tkerý je od počátku transcendentální, si můžeme rozdělit na dětství a dospělost. Dětství spolu s Balarámou je naplněno mnoha nezbednostmi, v nichž se projevovala zároveň jejich božská moc. Jako příklad může sloužit zvednutí hory Góvardhany, kterou držel Kršna nad hlavou po mnoho dní jako deštník, když Indra spustil na Vrndávanu nepřetržitý liják. Také jeho krása přitahující všechny ženy, které ho spatřily a hra na flétnu, vyplývaly z božství, kterým byl. Proto je třeba chápat všechny příhody, které jsou popsány, ať milostné nebo válečné, jako projev božské moci, kterou lze pochopit pouze meditací a vnitřní oddaností Kršnovi.

Jeho dospělost je naplněním úkolu, pro nějž se zrodil jako avatára – odstranění zla a nastolení řádu, dharmy ve světě. Po splnění tohoto úkolu se vrací opět do své netělesné, transcendentní podoby Višnua. Podle příhod z jeho života dostal Kršna mnoho různých jmen, jak je v Indii obvyklé, např. Góvinda – pasák krav, Gópála – milenec gópí. Šjáma – černý, Sundara – překrásný, atd. Jeho životní příběhy se staly námětem pro množství básní, obzvláště žhavá láska gópí k němu. Za všechny bych jmenoval nejznámější Gítagóvindu od Džajadévy. Zde splývá láska k Bohu s lidskou láskou a touha duše po Bohu s touhou dívky po muži. Tato koncepce pak dala vzniknout celé duchvoní cestě tantrismu.