V posledních letech, obzvláště po tzv. sametové revoluci, se hlavně mezi herci, hudebníky a politiky začali objevovat lidé, kteří se najednou přiznávají k tomu, že už dlouho věří a jsou na duchovní cestě. Všichni jsme překvapeni, že se to předtím nijak zvlášť neprojevovalo. Ale ono se to vlastně neprojevuje u většiny těchto lidí nijak zvlášť ani teď než tím, že to o sobě říkají.

Avšak nemusím mluvit jen o hercích, spíše herečkách apod., nýbrž i o těch, kdo se opravdu duchovní cestou jakéhokoli druhu zabývají. Problém je v tom, že na duchovní cestě nejste tím, že se stanete členem nějakého "duchovního" společenství, začnete docházet na kurzy jógy, buddhismu či do kostela. Vy - sami o sobě - můžete zůstat naprosto stejný, často dokonce pyšný na to, že jste součástí nějaké velké - jindy zase naopak malé - skupiny, která se odlišuje od ostatních nebo je nejznámější její učitel. Abyste byli na duchovní cestě, MUSÍTE pracovat se svou myslí, svými pocity, energií a vědomými skutky. Potom je docela jedno, co děláte. Ano, je docela jedno, co děláte nejen ve smyslu nauky - křesťanské, islámské, židovské, hinduistické, šamanské atd., atd. Dokonce ani nemusíte vůbec žádnou nauku znát či tzv. vyznávat, provádět určité obřady a mít učitele. Vždy je sice lepší mít nějaké vedení, ale učitel je jenom JEDEN a všichni PRAVÍ učitelé jsou jen Jeho projevem. Tedy i vy se můžete stát sami sobě učitelem. Ostatně něco obdobného již dávno pronesl Buddha i další mistři.
Na "cestě" jakéhokoli druhu - a ona je totiž jen jedna cesta, která vede k poznání, lásce a míru - budete tehdy, dokážete-li být za každého okamžiku přítomni a vědomi si sebe sama. Pak budete průlivem nejvyššího vědomí, jeho nástrojem a přirozeně budou vaše skutky a slova z lidského hlediska správné. Vy nebudete muset toto rozlišovat, neboť vaše individuální já nebude, rozpustí se v nejvyšším bytí.
Prosím, pokoušejte se o to znovu a znovu, abyste byli opravdu na "cestě" a nežili jen ve svých představách a iluzi.