Velký perský, súfijský básník Háfíz řekl:

Mnozí praví, že život vstoupil do lidského těla za pomoci hudby, ale pravdou je, že život sám je hudbou.

Připomíná tím jednu pověst z Východu, která vypráví o tom, že Bůh stvořil podle svého vlastního obrazu sochu z hlíny a pak řekl duši, aby do ní vstoupila. Ale duše odmítla být uvězněna, neboť její přirozeností byl volný pohyb a ne nějaké omezení a ohraničení. Ani v nejmenším si nepřála vstoupit do vězení těla. Bůh tedy požádal anděly, aby hráli. Jakmile duše zaslechla božskou hudbu, upadla do extáze. A aby hudbu ještě lépe v této extázi pochopila, vstoupila do těla.

Háfíz prý dále řekl:

Lidé říkají, že duše vstoupila do těla, když uslyšela píseň.
Avšak ve skutečnosti byla duše sama písní.

Tato východní pověst nám přibližuje schopnosti těla a nervové soustavy vůbec. Jejich rozvinutí a zjemnění nám umožňuje vnímat mnohem víc než pudově či živočišně jako zvířata, která jistě prožívají velmi intenzivně. Nejde však jen o intenzitu, ale o vědomé prožívání, hluboké ponoření se do skutečnosti, v níž se sice zcela odevzdáme, ale zároveň nejsme jistým způsobem strženi. Vnímáme potom nejen mozkem či smysly, ale celým svým tělem, přesně tak jak se zmiňuje Rámakršna o svém tantrickém zážitku. Vyplývá to z toho, že vše jsou vibrace - kolem nás i v nás, i my sami. Jejich správné setkání se stává hlubokou rezonancí a zároveň harmonií, mírem. Pak zakusíme, že neexistuje vlastně vnější a vnitřní, zmizí ohraničení našeho těla.

Ten, kdo však není duchovně dosud připraven, pociťuje sice tuto touhu, neuvědomuje si, čeho se přesně týká a směřuje ji spíše do citů nebo sexu. Tato touha v něm totiž vyvolává neklid nebo rozrušení. U těch, kdo mají již jemnější cítění, vzniká hluboká deprese nebo beznaděj. Nejvíce pomáhá obrátit se k nejjemnějšímu umění, abstraktní hudbě. Ta sama je schopna vytvářet vibrace, které umožní pozvednout se nad protiklady a splynout se skutečnou Láskou. Neboť skutečná Láska jsou ty nejjemnější vibrace, které spojují nejen lidské duše navzájem, ale celý vesmír. Pracujeme tedy na svém sladění a nalezneme v sobě, v druhých a všude kolem nás hudbu, kterou budeme vnímat jako Lásku. Budeme se v ní koupat a její vibrace nás budou laskat jako jemné sluneční paprsky.