Rozezpívat chtěl bych srdce ženy,
Té, jež nás na okraje nekonečna přivádí,
Naslouchat tlukotu slavíka,
Když přichází ta píseň beze slov 

Bezbřehá je láska v těch melodiích skrytá,
V buňkách mi tepe jak míza oživující,
V tvou náruč nořím se, ty hlase ticha,
Má duše volání tvé slyší

Do listí déšť svůj rytmus něžně vyťukává,
Naslouchám mu tiše,
Ze srdce touhy smývají se omšelé,
Aby je proud času pryč s sebou vzal

Bez konce píseň mou duší zní,
V pozadí bzukotu ptáků a včel,
Z oparu mlhavého zjevují se víly,
Tančící rusalky v rozevlátých závojích

Tou něžnou krásou zaplnil se prostor,
Náhle vše ostatní začalo víc žít,
V souladu kosmickém svět zní a tančí,
Kouzelná je to harmonie sfér

Také má píseň zbavila se ozdob,
Na křídlech lásky vzlétl můj sen,
A hvězda, jež pohasla ve mně zrána,
Vzešla jak Jitřenka v červáncích dne

A jako kohout nový den přivolává,
Tak zvuky nebeské v nitru duše zazněly,
To On, jenž Jí je, přichází slavnostně,
Radost svět celý pokryla

Slzavé údolí je tento svět,
Kdo do něj vešel, je naplněn chtěním,
Každý chce utrhnout nejkrásnější pro sebe květ,
A netuší, že spojen je s utrpením

Volám tě, volám, ty hvězdo rozplynulá,
Jež jsi mě zrodila z božského nektaru,
Ve stínech rozplynuvších se vždy jsi mi posvítila,
Na cestě probuzení z mých těžkých snů

Ó, jak jsi svobodná, volná a nespoutaná,
Přicházíš, odcházíš a přece stále jsi tu,
Zdánlivě mizíš, aby ses znovu zjevovala,
Umíš to se mnou jak největší koketa

Ohníčky veselé v očích ti hrají,
Stále mi nabízíš nespočet podob,
V dotecích tvých se rozkoš i spása tají,
Přiveď mne k sobě, zbavené všech ozdob

Tančí mé srdce na vlnkách světla,
A slunce s měsícem spojené září,
Ten rytmus neznám a přece znám dávno,
Všechny mé buňky v sobě ho tají

Proč jsem tak dlouho učil se ten tanec,
Pohyby naučené nezdají se to přec být,
Vyšlehly z podstaty mé utajené,
Dále již nemohou přede mnou se skrýt

A tak se spontánně oddám té písni,
Srdce mé rozletí se do všech stran,
Aby se o štěstí se všemi podělilo,
Každý, kdo chápe, k slavnosti je zván