ačkoli toužíme na něco si hrát
všechno co konáme je živé představení
přesto si bláhově chceme masky brát
vymýšlet roli která naše není 

málokdo hledá svou vlastní tvář
tu již měl ještě před zrozením
raději vytváří falešnou svatozář
a obdiv čeká s uspokojením 

myšlenky své rádi bychom skryly
i sebe často podvésti chceme
přitom jsou s námi každičkou chvíli
ty jen tak lehce nezaženeme

často si myslíme že nejsme tím
co z hlubin na povrch se noří
podléháme radši iluzím
jež naše falešné ego si tvoří

napětí zatím ve skrytu vzrůstá
aby pak vyšlehlo mocnější silou
potom si člověk zbytečně stýská
a marně pouští si žilou

podstatu vlastní nechceme znát,
ani však obal který ji skrývá
se sebou radši se marně budem prát
takhle to v životě bývá

dítě je nevinné jinou hru hraje
hranice světa s nekonečnem boří
tak jako vločka na dlani taješ
když jeho oči radostí hoří

a my si pořád cvičíme svou roli
přitom již zároveň hrajeme
každý jen žije to co si zvolí
tak si tu vlastně hnijeme

začneme potom sháněti nauky
výklady z karet numerologie
astrologii a hádání z ruky
nakonec zjistíme že na nic to je

celou tu dobu dítě pláče v nás
myšlenky naše stále ho dusí
ten věčný nesoulad láme nám vaz
otevřít srdce nikdo nezkusí

a každý okamžik prchavý je mizí
ztrácíme vše co skutečné je
milovat může jen srdce ryzí
v souladu se vším když pulsuje

hrou světla stínů je tento svět
a věčný boj tu mezi nimi trvá
zkuste se znovu vrátiti zpět
kde podstata je vaše pravá

skončete hru jež vůbec hrou není
vymeťte z očí nevědomí prach
začněte žíti v nemyšlení
odpadne potom veškerý strach