Láska je bolest radost a nic více
takové slastné mámení
plačte kdo máte kamenná srdce
není již pro vás spasení

Láska je motýl přelétavý
vysaje sladkou šťávu a jinde se baví
láska je marnost žití mých
do morku kostí pálící tvůj smích

Ach jak jsi hebká voňavá
v tisících prškách mne prostupuješ
omýváš vše co ve mně žije
taková jsi nekonečná lásko má

Žár očí tvých
sežehl mne na padrť
zbyl jen můj mozek
a volá
přijď

Když slzy lásky zalily tvou tvář
nač hledáš ještě kde je boží zář
nad bědou světa proč trápíš se
když závoj všech odhalil jsi krás

rty tvé pijí boží víno zapomnění
rozpustí vše v lásku - nic jiného přec není
to jenom tvé křehké nádobě se zdá
život a smrt jsou skutečnost ne snění

Naslouchat ti jemně svým tichem
aby slova plynula
a tóny rozžehly ty struny neznělé
však přec znělé
mlčet ti svou lásku
jako kočka přede a sní
v kolébání milostí světla
ty kráso světa

A přece jsi přišla nečekaná
na víčkách spánek vstříc mi jdoucí
jak děťátko křehké
co líbe nelíbe
a hladí mne ručkama
ta vůně květin

Kdybych tě dokázal obejmout tak
jak si to ani nedovedu představit
a vypít to vše z tvých rtů
uvidět to nekonečno, co máš v očích
a hledět věčně na tvůj úsměv
kterým jsi celá sebou
a potom zavřít oči
a naslouchat ti ať cokoli říkáš -
kde by potom bylo vše to co hledám
to rozplynutí ta záře to nedotknutelné
přejemné jak závan větru
ta píseň srdce mého...