Nahlédnete-li dnes do jakéhokoli časopisu nebo novin, skoro vždy je tam aspoň krátká rubrika s horoskopy na ten den nebo na celý týden pro všechna znamení. Hodně lidí tomu přikládá význam, jiní to berou jenom jako zábavu, další se snaží sehnat si podrobnější informace v individuálních horoskopech přímo jenom pro ně. Máme mnoho astrologický škol a mnoho poctivých astrologů, kteří se vytvářením horoskopů živí, jiní je zase používají jako show ke své propagaci. Na Západě jsou dokonce firmy, které vybírají své zaměstnance podle znamení zvířetníku, protože některá znamení jsou pracovně spolehlivější nebo lépe zapadnou do kolektivu.

Díky mnohem větší možnosti šíření a získávání informací než v dřívějších dobách se mohlo více lidí seznámit s esoterickými naukami, i když se i z esoteriky stal především obchod. Přesto však s ní přichází idea tzv. Vodnářského věku, doby, kdy budou lidé lépe chápat a přijímat duchovní vědy a bude možnost se s nimi také široce seznamovat. V tomto směru nabídl i časopis Dotek Breviář Vodnářského věku, který přinášel všechny základní informace k poznání sebe sama a využívání nejen astrologie, nýbrž i mnoha dalších esoterních nauk. Tento přehled je v asi 23 lekcích stále k dispozici na přednáškách Adolfa Innemana nebo ve starších číslech časopisu Dotek.

Samozřejmě, že vůbec nemusíme mluvit o Orientu, kde stále hrají horoskopy hlavní slovo v průběhu celého života. Podle nich se nejen vybírají již po narození celoživotní partneři, ale určuje se práce a řeší běžné každodenní situace. Můžeme tak říci, že v současné době slaví astrologie víceméně velké úspěchy v podstatě na celém světě. Někteří si říkají, že je to pavěda, která měla význam snad ve středověku, za Rudolfa II. apod. a dnes již rozumný člověk takovým výmyslům nemůže přece věřit. Pak se zase něco z předpovědí splní a člověk začne váhat. Avšak astrologie měla velkou váhu i v době renesance. Připomíná nám to William Shakespeare v jednom ze svých sonetů.

Ne, ne, já z hvězd svou moudrost nevyčet,
ač ve hvězdách si často čtu a rád.
Nechci však hádat, jaký bude svět,
Kdy přijde mor, kdy sucho a kdy hlad.
Ne, ne, já nevím, kam se řítí čas,
kdy přijde mráz, kdy hrom, kdy bouře snad,
a panovníkům nepředpovím zas,
co čeká je, zda vzestup nebo pád.

(Sonet č. 14, překlad Martin Hilský)

Milovaná bytost

Je vidět, že po celé věky mají lidé stále stejné otázky, tíží je stejné věci a i dnes hledají obdobné odpovědi. Netuší, že pravděpodobnost předpovědí má své procento splnění a je třeba počítat ještě s dalšími okolnostmi. Je-li prostě člověk v nesnázích, chytá se zoufale jakékoli naděje.

Jsou však tací, kteří horoskopy nepotřebují, ač jimi nepohrdají, ale věří něčemu, co je věčné a v čemž je vždy pravda – lásce. Říká se: „Oko – do duše okno“. Duše je spojená s nejvyšší pravdou a kdo umí v očích číst, vše se dozví. Skuteční milenci nepotřebují slov a vše o sobě vědí, není jim cizí žádné hnutí mysli. Nemusíte tomu věřit, stačí jen, je-li vaše láska upřímná a brzy to zjistíte sami. Není to nic nového, každý to zná již od starověku. Však také Shakespeare ve zbývající části našeho sonetu přesně toto říká.

To tobě z očí vyčet jsem, co znám,
Z těch stálic dvou, co na mém nebi září:
Zradil bys sebe, kdybys zůstal sám
a svoji krásu nevtisk jiné tváři.
Zemřeš-li sám, dej na mou předpověď,
Zradíš sám sebe, krásu – celý svět.

Avšak vedle toho, že lze vše z očí milovaného vyčíst, nám Shakespeare sděluje ještě něco. Měli bychom si nalézt takovou milovanou bytost a nezůstat sami. Láska totiž zmnožuje lásku, krása krásu a probouzí moudrost.

 

Nalézání sebe

Jistě, každý obvykle hledá toho druhého. Je to přirozenost tohoto projeveného světa, v němž je vše v polaritě a přitažlivé či odpudivé síly pracují na vyrovnání bez našeho vědomí. Často ani nevíme, že jednáme v proudu těchto energií, proč jsme k někomu od počátku přitahování a rezonujeme s ním. Jindy zase chceme silou vůle překonat tyto síly a jednat proti nim, ač se nám to později vymstí. Měli bychom tedy více pozorovat tendence v naší mysli a vnímat neosobně vlivy z našeho okolí, abychom poznali, kde je naše postavení a jak vycházet vstříc tomuto harmonizování. K tomu je třeba být si co nejvíce vědom sebe sama. To znamená uvědomovat si všechny své myšlenky, pocity, hnutí mysli, ale také slova či pohyby, i ty bezděčné, mechanické. Není to zpočátku nic jednoduchého. Není to také rozumová záležitost, kdy vše plánujete a rozvažujete a nedáváte příležitost své spontánnosti a tvořivosti. Často si lidé pletou své sklony a zlozvyky s přirozeností. Ano, v tuto chvíli je jim něco přirozené, ale proč? Protože si již vytvořili sklony, kterým podléhají a ty jim třeba škodí. Stále sebe pozorovat neznamená si vyčítat, že něco dělám špatně nebo to nedokáži. Je to více jemné uvědomování, které je velmi uvolněné. Vyžaduje to od nás ztišení – i o samotě a naslouchání všemu, případně pozorování znamení kolem nás. Najděte si k tomu vlastní cestu, vlastní způsob a nebudete litovat. Přeji vám k tomu hodně štěstí a očí milovaných bytostí kolem vás. Brzy zjistíte, že jich je více než dost a doslova vám vycházejí vstříc. Záleží jen na vás, zda také otevřete svou náruč k obejmutí.

Jiří Mazánek