Ať se na to díváme jakkoli, každý člověk se snaží naplnit nějak smysl svého života. Často o tom ani neví, jedná impulzivně, pudově, hledá především uspokojení svých nejzákladnějších potřeb, a tím vlastně dosažení jakési harmonie, zastavení neklidu, který má v mysli i těle. Když se mu to na chvilku podaří – většinou pomocí nějakých vnějších prostředků (jídla, pití, sexů, vlastnění věcí i lidí, peněz, postavení atd.) - zjistí, že je v něm znovu touha, že harmonie a klid nejsou trvalé a znovu je hnán za tím samým. Tak činí nevědomý člověk a teprve silné upozornění božských sil mu může dát znamení nemocí, utrpením, ztrátou něčeho nebo všeho, že nejednal správně. Ale ani tehdy nemusí pochopit, co po něm skutečná harmonie chce a hledá a trpí dál. Přesto i tento člověk je na cestě, neboť každý člověk je na cestě.

Avšak my jsme zvyklí říkat, že na cestě je spíše ten, kdo hledá vědomě, kdo ví, co hledat, a že toto hledání je duchovní cesta. Přesto to neznamená, že tento člověk je již duchovní nebo snad dokonce lepší než ten, kdo zatím vědomě nehledá. Často u “nehledajícího” jsou jeho tendence či sklony mysli, nutkající ho k nějakému jednání, správnější než u toho, kdo se řídí nějakými duchovními či náboženskými pravidly, ale nesprávně je chápe a uskutečňuje. Tento složitý proces vývoje duše, hledání a nalézání její pravé podstaty a ztotožnění se s ní, má mnoho spletitých odboček, rozcestníků a z toho vyplývajících oklik, ba dokonce zastavení, že člověk musí mít opravdu vytrvalost a správně pochopení, rozlišování, aby kráčel právě jen tou jeho nejpřímější cestou.

Překážky na duchovní cestě

Právě proto, že člověk většinou nedokáže správně vnímat a chápat znamení, která jsou mu nabízena, zvykli jsme si říkat, že má překážky na duchovní cestě. Ovšem nikdo nedostává nikdy nic zadarmo, obzvláště ten největší dar, a vždy musí napnout všechny své síly a objevit ještě další, aby ho dosáhl. Jak se však ukáže, tak ty největší překážky jsou především v nás.

Již mistr Pataňdžali sděluje své zkušenosti ve slavném díle Jóga sútry neboli Rozpravy o józe v 1. kapitole o soustředění, jaké překážky nám způsobují problémy na “cestě”. Zjistíte, že nejde o nic platného pro dobu před 2000 lety a vázaného na nějakou kulturu či civilizaci, ale o věci všeobecně stále aktuální.

"Překážky, které způsobují rozptylování (látky) mysli, jsou nemoc, otupělost, pochybovačnosti, nesoustředěnost (roztržitost), nedostatek energie, nezdrženlivost (nemírnost), neschopnost utvořit si správnou představu, neschopnost dosáhnout soustředění a neschopnost setrvat v dosaženém soustředění."

(Jóga sútry, I, 30)

Veškerá duchovní práce, jak vidíte, souvisí s tím, zda je v pořádku vaše tělo, které je chrámem duše nebo třeba jinak řečeno mysli a jak je tato mysl schopna tělo ovládat nebo se nechat ovládat jím nebo spíše smysly, které jsou jeho prostředníky pro reakce na vnější i vnitřní svět. Jasně z toho vyplývá, že musíme znát základní principy, jak porozumět svému tělu, jak s ním nakládat, pečovat o něj a správně jej užívat a jak z něj učinit chrám. Znamená to tedy, že se těla nezříkáme, neničíme jej, nepohrdáme jím, ale zároveň je též nepřeceňujeme. Přesto však je důležité vědět, že bez něj ztrácíme možnost kráčet po duchovní cestě, protože právě ono se nám stává pomocníkem.

Správné pochopení našeho těla

Naše tělo je mikrokosmem a zrcadlem či odrazem božím (“K obrazu svému vás Bůh stvořil”, praví bible) a je tedy do něj vloženo naprosto vše. Je na nás, abychom to objevili, vážili si toho a dovedli to správně užívat. Musíme se snažit co nejdříve poznat, k jaké činnosti je naše tělo určeno, jaká je jeho karma a pokusit se udělat vše pro to, abychom ji naplnili a neznásilňovali se, a tím též nepřispívali k celkové harmonii společnosti a Bytí. Nic není neměnně dané, my máme vůli se svobodně rozhodovat, zda budeme jednat správně či nesprávně. Tím, že jsme však součástí celkové harmonie, sítě všech vesmírných vazeb, jednáme-li nesprávně, narušujeme volný průběh energie v těchto drahách a tudíž i ve svém těle a přichází k nám tomu odpovídající reakce. Může jí být nemoc, bolest, utrpení apod., které nám naznačují, že jsme něco neudělali správně a že pochopíme-li, můžeme to dát do pořádku.

Ovšem každá nemoc, bolest a utrpení také mohou zároveň více zatemnit naše rozlišování a naopak nám znemožnit správné pochopení. Proto je třeba v těchto chvílích sebrat veškeré své úsilí a vytrvalost a snažit se jimi tyto těžké chvíle překonat.

Vytrvalost v úsilí

Můžeme se opět vrátit k Jóga sútrám Pataňdžaliho, které říkají:

"Jevy, které rozptylují (látku) mysil lze zkrotit pomocí jógického cvičení a nepřipoutanosti. Jógické cvičení je úsilí o dosažení stálého stavu v tomto zkrocení jevů. Ale toto jógické cvičenéí se teprve tehdy mění v trvalý stupeň jógy, je-li prováděnou dlouhou dobu, nepřetržitě a se soustředěnou pouzorností."

(Jóga sútry, I, 12-14)

Jak vidíte, tak teprve potom může mít člověk úspěch. Ale i v tomto směru nemůže jít přes své meze. I na to myslí opět Pataňdžali:

"Těm, kdo cvičí přísně, jsou silní v nepřipoutanosti, je soustředění blízké. Protože může být stupeň slabý, střední a vysoký i u těch přísně cvičících a silných v nepřipoutanosti, může být ještě vyšší úsilí o soustředění."

(Jóga sútry, I, 21-22)

Z toho vyplývá, jak je velmi těžké vytrvat a něčeho dosáhnout během jednoho lidského života. I zde však máte podporu, tentokrát v Bhagavadgítě.

"Žádné úsilí zde nepřijde nazmar, pro nezdar tu není místa a dokonce i nepatrná část této dharmy ochrání před velkým strachem."

(Bhagavadgíta, 2. zpěv, 40, překlad Jan Filipský, Jaroslav Vacek)

Jiří Mazánek