Písně - Meduňka

Píseň mého srdce - ZÁVISLOST (1.část)

Skoro ve všech duchovních písmech se dočtete a ode všech učitelů dozvíte, že základem veškerého duchovního pokroku je zbavit se lpění, závislosti a připoutanosti. Vztahuje se to jak na věci, tak i na vztahy, názory, učení a prostě vše. Často jste jistě přemýšleli nad tím, do jaké míry je člověk už závislý a do jaké míry je jakási závislost nutná.

Příčiny utrpení

 

Nebyl to zdaleka první Buddha, kdo vyslovil své pravdy o utrpení, příčinách utrpení a zbavení se příčin utrpení. Jen navazoval na své lesní učitele (šramany), učitele jógy a vlastní zkušenosti. Jeho učení se však stalo nejznámější, protože se zaměřil především na tuto otázku. Avšak život zajisté není jenom utrpení, je to také radost a extáze, protože vždy jsou na tomto světě dvě strany jedné mince. Nakonec i sám Buddha praví, že nirvána je samsára a naopak.             Rád bych se přidržel prastarého učení jógy, které patří k základním filosofickým systémům staré Indie. V základním spisu, z nějž vycházejí všechny školy jógy, v Pataaňdžaliho Jóga sútrách, se praví ve druhé kapitole (Sádhana, tj. Cesta), že jóga se provádí proto, aby se dosáhlo samádhi (pravého soustředění) a oslabily se příčiny utrpení (JS,III,2). Nyní je vyjmenováno pět příčin utrpení mezi nimiž nacházíme jako nerozlučnou dvojici rágu a dvéšu, tj. touhu po příjemném a nechuť k nepříjemnému.  

Touha po příjemném (rága)

 Když si to přečtete, řeknete si, zda snad někdo touží po něčem nepříjemném a zároveň, kdo by nechtěl příjemné. To by byl snad jen blázen. A máte tak trochu pravdu. Jenže to je relativní. Co je to příjemné a co nepříjemné? To totiž není vůbec jasné.   Pro každého to představuje něco jiného a zjistíte, že o tom mají lidé dost rozdílné představy. Jak se říká: „Někdo má rád vdolky, jiný zase holky.“  Ale i to je příliš hrubé rozdělení. Existují různé vdolky a různé holky. Takže někdo by dal nevím co za vychlazené pivo, jiný zase za čerstvě vymačkaný džus. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jeden jí maso, druhý se na něj nemůže ani podívat a odsuzuje toho druhého. Je to správné? Někdo chodí do přírody a musí tam být každý víkend, jinak by to nepřežil, někdo musí navštívit všechny kvalitní koncerty, či divadelní představení. Kdo je lepší? Jeden musí navštívit co nejvíce duchovních, či esoterických seminářů, druhého to vůbec netáhne a raději kouká na televizi. Někdo žije v celibátu, druhý žije v partnerském vztahu, někdo se sexu nevyhýbá v nezávazném vztahu. Co je po duchovní stránce správnější? Někdo následuje cestu lásky (řídí se srdcem), jiný cestu poznání (řídí se rozumem) a druhou cestu neuznává. Kdo má pravdu? A vůbec, co je to pravda? Odpovím citátem z Bhadža Góvindam: „Mnoho je těch, co kadeře si váží do uzlíku, mnoho těch, co hlavy vyholené mají a mnoho těch, co všechny vlasy si vytrhali.Někteří z nich nosí roucha okrová, někteří z nich i do jiných se barev šatí – to vše však dělají jen pro své žaludky.Dokud trvá jejich sebeklam, pravda se jim nezjeví.“                                                           (Bhadža Góvindam,II,2)Z toho však pro nás zatím vyplývá jediné – že každý na něčem více či méně lpí. Proč? Prvním důvodem je jistě to, že je mu to příjemné, nemůže se bez toho obejít, nedokáže se omezit, odřeknout, je v něm závislost, žízeň po předmětu touhy, jak ve světě viditelném, tak neviditelném (JS, I,15). Tím se míní jak po věcech skutečných, hmotných, tak i po ideách apod. Proto se doporučuje bezžíznivost, zbavit se žízně, touhy po něčem.