„Láska je to, co nelze slíbit, ani udržet, prchavý sluneční paprsek, v jehož teple se aspoň chvíli hřejeme, než zemřeme.“

Král Artuš

„Umím milovat jen jediným způsobem - tělem, srdcem a duší.“

Královna Guinevra

„Každý má své dobré i špatné stránky. Nikoho nelze milovat po částech.“

Král Artuš

„Muž, který nezná strach, nezná ani lásku. Jaká mu potom v životě zbývá radost?“

Král Artuš

Kdysi napsal ve své slavné básni K.H.Mácha, že máj je měsícem lásky a my jsme si zvykli to po něm opakovat. Myslím však, že po tom všem, co o Máchovi dnes víme, pro něj byl každý měsíc měsícem lásky. Já to tak také cítím. Proč by měl být pro lásku vyhrazen jen nějaký měsíc? Milujte stále, i když je to tak těžké, ale vždy to za to stojí. Proto nebudu již dále psát a nabídnu vám jen báseň, která se trochu snaží říci, co mé srdce stále volá.

Co jsi zač, lásko?

Odkud přicházíš a kam mizíš?

Proč, když na nás zvoláš, je srdce zmateno

a ač ví, že bude trpět, tě následuje, proč?

Tvé volání je slabé,

však přemůže všechny hranice.

Tvé volání je silné,

jako nic na světě.

Vím, že se vznesu k nebesům

a nemyslím na to,

že střemhlav opět spadnu na tvrdou zem.

Můj rozum je ztracen kdesi v nenávratnu

a já se těším z každé maličkosti.

Musím tě následovat a ponořit se do tvých hlubin zcela

abych nebyl,

však o to více byl.

Jestli se ti neodevzdám celý,

nedostanu od tebe nic.

A když to učiním,

vím, že o vše přijdu.

Přesto však riskuji a rád,

vždyť nevím, že riskuji.

Ó, jak jsi sladká a opojná,

nic na světě se ti nevyrovná.

Štěstím se mohu rozpadnout na tisíce kousků

a ty mne znovu skládáš

jak mozaiku k obrazu svému.

Neznám tvé cesty, neznám cíl

a má víra v tebe je bezmezná.

Zcela mne změníš,

vše v mém životě změníš,

a já se chovám jako blázen.

Mé oči stále zaléváš slzami,

ó jak jsou sladké…

Čekám, kdy mé srdce pukne

a ono místo toho zpívá.

Tisíce slov bych chtěl křičet

a zbude jedno jediné - miluji…

Buď se mnou stále, lásko,

a nauč mne přežít ten obrovský žár,

ten příval energie slasti

a tu bolest z odloučení.

Nabízím ti vše,

prosím, dej mi také vše.

Volám tě nocí dnem

a přitom stále slyším tvé volání.

Prostup mne zcela,

ať mohu tebou promlouvat a žít.

Ty jsi to jediné,

co udržuje náš život.

Prosím, neopouštěj nás.

Jiří Mazánek