Dvorská láska – 2.část

Toto pravil španělský rytíř Tirant Lo Blanc:

„Miluji, ale nevím, zda jsem milován. Nedoufám, že získám to, po čem toužím, protože štěstěna se vždy mračí na ty, kteří skutečně milují.“

„Má paní, tvář jejíž spatříte, drží ve svých rukou můj život i smrt.“

U každé pořádné pohádky sledujeme boj dobra se zlem a lásku, za niž se musí bojovat.  Přijde-li hrdina o lásku, trápí se tak, že je na pokraji smrti – dnes bychom řekli psychosomatické nemoci (vše to dobře znám). Vysvobodí a uzdraví ho teprve znovuzískání lásky, čili nalezení sjednocení obou principů v sobě i mimo sebe. Krásně o tom mluví dvorní dáma Stefanie:

„Jsou dva druhy lásky – ctnostná a hříšná. A neznamená to, že jedna z nich je špatná. Ženy mají od přírody tři vlastnosti – tohle vím, protože je mám sama. Za prvé – jsme chtivé, za druhé – jsme nenasytné a za třetí – jsme chlípné. Já mám všechny tři. Mám dva malé cvrčky, kteří mi v noci zpívají, ale jsou dobře schováni tady (v klíně).“

Hledání pravdy

Teprve tehdy, znáte-li alespoň zlomek toho, co bylo výše zmíněno, pochopíte smysl hledání svatého grálu a všechny příběhy rytířů z Artušova cyklu. Nikdo z těch, kdo neměl ženu, kterou by uctíval, nenalezl Pravdu, ani se jí nepřiblížil, protože nebyl celistvý. Ani kouzelník Merlin nebyl schopen použít veškerou svou moc, když  se zamiloval do víly Viviany, které předal své vědění a láska ho spoutala tak, že nemohl konat, ani se vrátit do světa lidí. A největší sílu měl rytíř Lancelot díky své čisté lásce ke královně Guinevře. Tato láska byla dvorská, on pouze po královně toužil, ale odměnou mu byla její pochvala, úsměv nebo kapesníček. Je zajímavé, že tento přístup k ženě se dosud uchoval ve Španělsku či na Kubě, jak můžeme slyšet v písních, které nám mohou připadat naivní, ale jsou většinou spíše poetické a vznešené.Však také na Kubě jsou dodnes trubadúři. Když potom Lancelot tuto lásku s Guinevrou naplnil i tělesně, stal se z něj slaboch a ubožák, než se pokáním a utrpením očistil.

I mnoho dalších situací v Artušových příbězích nám přibližuje význam ženské energie pro rytíře, aby mohl konat dobro. Teprve později se z těchto služebníků stali pouze válečníci.

My si můžeme porovnat toto evropské hnutí s indickým šaktismem. Také u něj je předmětem uctívání žena, obdobně jako v tantře. Dva nejzákladnější vesmírné principy – puruša a prakrti existují pouze spolu, přičemž prakrti je tvořivá síla, díky níž existuje vše projevené.

Na počátku všech civilizací se uctíval ženský princip, Matka, její lůno (jóni), z něj se vše rodilo a do něj vše navracelo. Upanišady se jen hemží popisy vzniku vesmíru, které velmi jasně mluví o spojení dvou principů a důležitosti lůna. Ovšem katolická církev i bráhmani vše převedli pouze na mužský princip. Zatímco v Indii mohla tato učení existovat vedle sebe, v Evropě se tvrdě trestaly především ženy a jakékoli jejich projevy rovnocennosti s mužem. Krutý spis Kladivo na čarodějnice sepsal úchylný muž, který nenáviděl ženy a vše sváděl na jejich pohlaví.  Když mu církev tyto zvrhlosti posvětila, byly již předem určeny výsledky všech procesů s ženami, čarodějnicemi, protože v podstatě byly upalovány pouze ženy. I do literatury a filozofie se promítala méněcennost ženského pohlaví. Přesto lidem scházel ženský princip a sami od sebe začali uctíval Pannu Marii. Tu však uznala církev až ve 20. století.

V tom smyslu, přes Marii Magdalénu, navazují na ženský princip právě legendy o svatém grálu, který byl přenesen do jižní Francie a dalšími jeho důležitými nositeli byli právě hlavně kataři. I u nich byla sexualita významná a rovnocenná a též posvátná. Tělo bylo chrám – jako v tantře – a nebyl důvod se za něj stydět. To bylo v příkrém rozporu s učením katolické církve a vedle bohatství Akvitánie hlavním důvodem, proč musela být zničena. A tak zase na dlouhá staletí byla žena zcela znerovnoprávněna, ač ve skrytu ji každý potřeboval a ona stále zasahovala do života.

Podle legend jsme byli v dávných dobách oboupohlavní, a proto stále šťastni. Bohové nám to záviděli a tak nás rozdělili. Od té doby stále hledáme svou druhou polovinu, abychom se s ní opět spojili. Pochopte správně, jak ji hledat a proč ji hledat. Není to pouze kvůli vám samým, ale pro dobro všech a celého světa, který se tím změní. A prvním krokem je změnit svůj pohled na ženu a ženství, a to jak u mužů, tak i u žen.

Jiří Mazánek

P.S. K přiblížení si životů trubadúrů doporučuji přečíst si knihu Jehan z Nostredame – Životy slavných a starých provensálských básníků, kteří žili v dobách hrabat z kraje Provence.