Píseň mého srdce
Ježíš řekl:
Miluj bližního svého jako sebe sama
A dále také:
Udeří-li tě někdo do jedné tváře, nastav mu též druhou.
Obdobně se praví například v Jóga sútrách:
Je pět jam. Z nich ta nejdůležitější je ahinsa, neubližování. Je-li rozvinuta tato ve slovech, myšlenkách i skutcích, je dosaženo skutečné lásky, která z člověka vyzařuje beze slov.
Milí přátelé, výše uvedené citáty povzbuzovaly staletí nespočet lidí a také inspirují i nás dnes. Všichni esoterici, jógíni a vůbec duchovní lidé se učí milovat všechny kolem sebe, na potkání se objímají, líbají, usmívají a šíří univerzální lásku. I křesťané si po mši podávají ruce a přejí sousedům mír a lásku. Je tomu však opravdu tak, má to smysl a výsledky? Nad tím je třeba se stále, každodenně, hluboce zamýšlet.
Co je to univerzální láska?
Musím o tom mluvit, protože názor na to je dost odlišný, někdy u někoho až naivní. Vyjdeme-li z definice v Jóga sútrách, protože jde o vědecké dílo, které se snaží přesně popsat myšlenkové a duchovní stavy, aby praktikující, duchovně kráčející člověk věděl přesně, co má dělat – pak je třeba se snažit projevovat neubližování nejen v činech, ale především též ve slovech a myšlenkách. Je jasné, že již v činech jde o věc nesmírně těžkou, natož ve slovech. Člověk si běžně není vědom zcela toho, co říká, a tak často něco bezmyšlenkovitě prohodí mezi řečí, v různých situacích se rozruší a snadno druhému vynadá, nebo mu řekne něco, čeho potom lituje. Obvykle jsou lidé na slova citliví a hodně si pamatují, nemohou zapomenout. A nejvíce ti, kteří jsou nám nejblíže. Tam máme pocit, že vlastně o nic nejde, že nám vše odpustí, tak si lehce dovolíme říci to, co cizímu (neznámému) ne. K cizímu člověku máme větší respekt, bojíme se před ním odhalit, jsme pokrytci a chceme, aby si o nás myslel to nejlepší. Doma se nepřetvařujeme, a tak často nevědomky ubližujeme mnohem víc. Svědčí to také o tom, že jsou v nás pocity, které si navzájem nesdělujeme, necháváme si je pro sebe, potlačujeme je, a ty v emocionálně vyhraněné situaci z nás vyběhnou, protože my je prostě potřebujeme uvolnit. To je již samo o sobě výzvou pro nás, když se tak stane poprvé, abychom s partnery a bližními o všem promlouvali, dokud jsme v klidu.
To jsme teprve mluvili o slovech. Ale stejně důležité - a vůbec nejdůležitější je to, čím se zabýváme v mysli, protože myšlenky jsou mocné vibrace, které vysíláme do celého vesmíru. Někdo je má ještě silnější, někdo slabší, někdo jich má plnou hlavu a jiný je dokáže vypustit. Tyto myšlenky jsou součástí jemněhmotného těla a přes ně působí na tělo fyzické. Není to jen neklid, nervozita, ale třeba problémy žlučníku, ledvin, jater, žaludeční a dvanácterníkové vředy, deprese a podobně. Sám jsem po rozchodu s milovanou partnerkou na opravdu dlouhou dobu onemocněl a lékaři nemohli z jasných symptomů na orgánech žádnou nemoc zjistit. Můžete na to říci, že to byla závislost – a je to pravda – ale skutečnost je taková, že jste propojeni s tím, koho hluboce milujete a tak vznikají společné vazby našich jemněhmotných těl a karmických činů, které přetrvávají dlouhou dobu, obzvláště při náhlém rozchodu. A jste-li příliš emocionální typ osobnosti, dá vám velkou námahu dokázat je uvolnit.
Pozitivní myšlení
Proto je třeba stále rozvíjet pozitivní myšlení. Není to však takové, jaké praktikují Američané a většina esoteriků. Znamená to být si stále vědomý všech svých myšlenek, respektive co nejvíce mysl vyprazdňovat, nechávat v ní jen to, co je nutné a toho si být vědom. Není to rozumová kontrola, protože to byste se za chvíli zbláznili a vlastně opět potlačovali. Je třeba provádět introspekci, rozjímání, meditaci, pozorování svých myšlenek a vědět, co se v nás děje a z čeho to vzniká. Pak dále rozvíjet vysílání myšlenek míru a lásky všem bytostem, někdy třeba i konkrétním. To se vztahuje na všechny bytosti, přírodu a celý vesmír. Vy budete posilovat tyto vibrace všude kolem vás i daleko jinde po světě a každý si je zpracuje po svém. Nemůžete si představovat, co to znamená projevovat lásku a mír podle sebe. A pokuste se tyto projevy lásky pochopit u druhých a nevyčítejte jim je a nebo jimi nepohrdejte. Někdo vás při setkání obejme vřele, někdo mechanicky, protože to chce udělat, že se to má. Někdo z vás na to není zvyklý, a řekne si, že on není typ na objímání, tak to nedělá, ale měl by to dokázat přijmout od druhého, který to myslí upřímně a zamyslet se nad tím, proč to sám nedokáže projevit a přijmout. Nesnažte se zařadit, a dělat to, co ti druzí nebo to, co se má. Protože nikde není řečeno, co se má. Tím začnete rozvíjet své pokrytectví. Přirozenost je to nejdůležitější a jediné, co přinese výsledek na duchovní cestě. Pak je vám jistě jasné, že každá negativní myšlenka, probíhající vám hlavou, přináší svůj důsledek karmický. Pokuste se tedy postupně zbavit nenávisti, žárlivosti, prchlivosti, vzteku, smutku a dalších myšlenek – protože to se nedá nařídit. Nejlepší způsob je nevěnovat jim pozornost, nerozvíjet je – to jim vezme energii – a pokoušet se stále si uvědomovat v celém těle lásku, kterou vyzařujete. Časem se to stane přirozeností jako dech.
Negativní lidé
Přesto to není tak jednoduché. Je kolem nás víc než dost lidí, které toto vůbec nezajímá, jsou negativní, zlí, chtějí vás zneužívat a podobně. Také jim je třeba vysílat lásku – všem bez rozdílu, ale neznamená to, že se budete nechávat okrádat, nebo jim umožňovat, aby vám škodili, ubližovali nebo lhali, a vy jim to věřili a promíjeli. Nesmíte být naivní, vždyť i Ježíš opět řekl, abyste byli mírní jak holubice a lstiví jako hadi. To neznamená, že máte uštknout, ale mluví to jen o bdělosti. Buďte láskyplní, nešiřte zlo a negaci, nebuďte těmi, kdo útočí, ale buďte připraveni, když na vás zaútočí, abyste se ubránili. Nedávejte možnost lži, aby nad vámi získala moc – pravda a láska zvítězí, ale jen tehdy, jde-li opravdu o pravdu a lásku. Tento vesmír je v polaritě a oba tyto póly spolu stále bojují a vyrovnávají se, jeden bez druhého nemůže být. Nad ně se dostává jen osvícený člověk, ale to neznamená, že jeho tělo nebo životní příběh netrpí. Pochopte to tedy správně – je to velmi těžké – a vytrvejte. Nebude-li ve světě láska, k čemu je potom život?
Jiří Mazánek