Píseň mého srdce
Již dlouho dobu mezi tzv. esoteriky koluje magické datum 21.12.2012. Pro mne by už bylo zajímavější a logičtější 20.12.2012, to má v sobě číselnou harmonii a tu bych také čekal v ten den - možná, nebo dejme tomu od tohoto data.
Místo toho se nám předpovídá, když ne konec světa, tak přinejmenším velké přeměny a aspoň na tři dny tma, výpadek veškeré elektronické či magnetické energie. Ale potom- už bude vše skvělé, jen duchovní, lidé se jako zázrakem změní v hodné a láskyplné - pochopitelně jen ti, kteří přežijí, ti vyvolení, protože ti zlí budou potrestáni, nebo pochopí.
Nechápu, jak může být někdo tak naivní a myslet si, že se tento polaritní vesmír, v němž je a bude vždy světlo a stín, a tedy tzv. dobro a zlo, změní na jakýsi ráj. A to již jistě nebudou ani peníze a vše bude zadarmo. Snad by to tak mohlo fungovat na vyšších duchovních planetách, jež jsou v jiných úrovních, ale tam jsou jen takové bytosti, které tam dospěli svým vývojem a tudíž tam patří. Nestal se tam nějaký zázrak, který je mávnutím kouzelného proutku transformoval. O našem světě již dávno krásně psal čínský mudrc Lao- c´ ve své knize Tao- te- ťing toto:
Dobrý je učitelem nedobrých
Nedobří jsou látkou dobrého.
Kdo si svého učitele neváží,
Kdo svou látku nemá v lásce,
Ten, byť i byl učený, je velmi zaslepený.
Toť velmi závažné tajemství.
Sloka 27, část, překlad Jiří Navrátil
Velmi prostě, ale jasno řečeno pro toho, kdo chápe, je zde vysloveno vlastně vše, co se týká našeho světa.Jsme si všichni vzájemně potřební, proto se máme mít v úctě, vážit si sebe, poučovat se přirozeným způsobem života a nevyvyšovat se. Já mám velmi často dojem u tzv. duchovních lidí, že si o sobě myslí více a pohrdají těmi, kdo ještě nepochopili a nejlepší by bylo, kdyby tedy na ně dělali, protože na víc nemají, na ty nejvyšší Pravdy svatých písem.
Přitom jsou tato Písma jen slova.
Velká transformace
Také již delší dobu slyším, jak se vše vyvíjí k lepšímu, jak už ty duchovní síly nabývají převahy. Trochu mi to připomíná věčný vzájemný souboj mezi ženami a muži. Na jedné straně jsou ty hloupé ženy, které zajímá jen móda, děti a vaření a na druhé straně muži, kteří mají své hluboké zájmy, vše vymysleli, vše řídí a všemu lépe rozumějí. Jenže také mohou být na jedné straně ženy, které jsou vnímavější, citlivější, jemnější při řešení problémů a láskyplnější , inspirátorky toho nového a na druhé straně muži agresivní, materiální, které zajímá jen pivo, fotbal a sex. A všechno to bude pravda. Proto je třeba vážit si sebe vzájemně, dávat si lásku a spolupracovat.
Takový pocit jsem měl, že by to mohlo být po tzv. Sametové revoluci. Najednou nebyla cenzura, mohli jsme se volně scházet, tisknout duchovní literaturu, otevírat se sobě navzájem a začít směřovat k něčemu opravdovému, hlubšímu, lidskému. A opravdu – začal vycházet časopis Dotek, v němž se mohly projevit všechny duchovní skupiny, které tu byly. Začaly se pořádat Dny plného vědomá, kde se tyto skupiny scházely, řekly o sobě něco těm druhým, společně jsme si zameditovali, zazpívali, kršnovci nám uvařili, vstupné bylo zanedbatelné, každý mohl prodávat to, co mohlo ty druhé zajímat a pomoci jim v hledání. Také vznikl festival duchovní a etnické hudby Hudba k tichu, kde vládla krásná atmosféra harmonie. Jak tak čas běžel, zanikl Dotek z finančních důvodů, ale vznikly časopisy založené spíše na léčitelství, bylinkách, astrologii atd. Zanikl z finančních důvodů hudební festival, zato vznikl zcela jinak, především tanečně orientovaný Colours of Ostrava. Také festival Respekt se stal z etnického taneční world music. Zanikly Dny plného vědomí a vzniklo mnoho esoterických festivalů, kde se již lidé nescházejí spolu, ale každý se snaží získat do své skupiny nebo na své přednášky co nejvíce nových lidí a ti druzí ho nezajímají, jsou konkurencí. Lidé se prodírají mezi přeplněnými stánky a obchod kvete. Ještě, že už tam není Ježíš, který by je bičem vypráskal. Esoterické festivaly nejsou místem, kde se lidé setkávají, aby se poznali, nýbrž kde si nakoupí nebo se zblázní do nějakého nového „duchovního“ směru či „učitele“.
Po roce 1989 vzniklo mnoho nových rádií. Každý den se vysílaly zajímavé přednášky, relaxace, meditace, hudba. Obdobně tomu bylo i v televizi. Postupně všechna tato rádia zanikla pohlcena komerčními, v nichž se hraje všude totéž a tato témata zmizela z našich médií. Vím, o čem píši, protože jsem toho všeho byl účasten. Nepíši to s nostalgií a smutkem i když je mi to jistě také líto, ale spíše jako fakta, kam jsme to dopracovali.
Bylo založeno Sdružení učitelů jógy, protože jóga se směla do té doby učit jen jako tělocvik a ne jako filosofie. V tomto dobrovolném, samovolně povstalém sdružení se konečně objevily různé druhy přístupů k rozvoji člověka a každý směr byl ostatním nabídnut v jednom ukázkovém dni, čili něco trochu podobného Dnům plného vědomí. Žárlivosti a závisti mezi „učiteli“ jógy, daly vzniknout dalším organizacím jógy a výsledkem je to, že jóga je opět zařazena do tělocviku a učí se na FTVS a ten kdo jí chce učit, musí mít zde složeny zkoušky.
Dávná a jediná správná tradice parampara neboli předávání poznání z učitele na žáka v přímém kontaktu je pryč. Ale není tomu tak docela. Ti, kdo opravdu hledají a nechtějí jen učit, si toho pravého učitele najdou. Učitel se svými žáky vždy žil jako v rodině, neverboval je, aby jich měl plnou „stáj“ a oni ho živili. Nyní musí na nich vydělávat, aby zaplatil nájem prostor a svojí propagaci, aby mu chodili a byl slavný, známý, lepší než ti druzí. A tak bych mohl pokračovat.
Takže se ptám – vyvíjí se vše k lepšímu? Blíží se ta transformace, protože už jsme všichni produchovělí a připraveni postoupit do další dimenze? Dostane se tam každá kartářka, vědma, astrolog, léčitel, učitel jógy, esoterik atd.? Co tam budeme spolu dělat? Nedovedu si představit, že bych v takové společnosti byl. Nejsme poněkud moc zahleděni do sebe a nepřestali jsme vidět tu látku pro nás potřebnou a mít jí v lásce, jak píše Lao-c´? Vidím to i na vztazích kolem sebe i vlastních, že skoro nikdo spolu nedokáže vydržet, jeden se snaží přeprat toho druhého, a když to nejde, tak ho opouští. Nebo když má začít být opravdu ve vztahu zodpovědný/á, tak radši uteče, hledá dalšího a také ho opouští.Esoterici řeknou, že to je prostě to urychlení všeho, vše se řeší rychleji. Ale ono se to neřeší, lidé se na to vše raději vykašlou a starají se jen o sebe. A to považují ještě za správné. Řekl bych, že to je ten konec světa. Nechceme vidět ty druhé, nezajímají nás, jen když je potřebujeme. I u mne to prověřilo mé staré přátele a zůstali jen někteří. Přesvědčil jsem se, kdo je opravdu hluboký a ryzí, kdo vám pomůže, když potřebujete. Ale skoro všechny vztahy kolem mne i můj se rozpadly.
Proto pravím s Rabíndranáthem Thákurem – lidé, mějte se více rádi. Pak jistě žádný konec světa nebude a vaše transformace bude jistá a neznatelná.
Jiří Mazánek