Píseň mého srdce
Každý člověk má moc proměnit zlo v dobro, ale potřebuje k tomu tři věci – sílu, vytrvalost a víru.
Merlin
Legenda praví, že kouzelník Merlin se vlastně narodil jako Ježíš z Ducha svatého, ale otcem nebyl Bůh, nýbrž ďábel. Přesto od malička dal své schopnosti do služeb dobra. A v tom vidím sílu těchto jeho slov. On překonal to, co jiní považovali v něm za zlo, vlastní silou. Je to výzva pro všechny lidi, protože zase podle křesťanského učení v sobě každý neseme prvotní hřích Kaina, který zabil bratra Ábela. Nemusíme tomu věřit a můžeme si říci, proč bychom my měli trpět za něco, co s námi dávno nesouvisí. Dostali bychom se tak k vysvětlování působení karmanu v rodině, rodu, etnické skupině, ba i na celé planetě – což jsou věci takřka nevysvětlitelné, spíše jde o tajemství boží. A není to důležité si vše vysvětlit. Můžeme to chápat jednoduše tak, že nikdo není dokonalý, každý má v sobě oba póly – dobrý i zlý. A tak to zcela jistě je, protože víme, že vše je zde v polaritě. Otázkou je, jestli se umíme na sebe nezaujatě podívat a uvědomit si vše, co se v nás projevuje a za jakých okolností. Musíme se chtít opravdu poznat, ne si říkat, jaký jsme, ale ve skutečnosti takový nebýt. Již od počátku se musíme naučit být upřímní k sobě, pak to dokážeme i k ostatním. Ta upřímnost nás však nesmí vyděsit. Objevíme své temné stránky, ty bychom sice měli přijmout, ale začít také zjišťovat, kdy a jak se projevují a co s nimi udělat. Duchovní člověk se nebojí těchto sklonů – přinesl si je z minulých životů – nýbrž je považuje za výborné hnojivo, z nějž mohou vyrůst dobré věci. A aby vůbec něco mohlo vyrůst, potřebuje to hnojit. Nestačí si jen nasadit masku duchovního člověka, vy musíte projít procesem proměny.
Na hezkém je vše hezké, ale dáš-li praseti náprsenku, zůstane pořád prasetem.
Ruské přísloví
Trochu silná, ale pravdivá slova, jimiž se dostáváme k přetvářce, zakrývání, nevědomému pokrytectví i pozitivnímu myšlení.
Pozitivní myšlení
Samotná Merlinova slova vás vybízejí k tomu, abyste se sebou něco dělali, ne jen udělali, ale stále dělali, pracovali na své přeměně, vyvíjeli určité úsilí. Často slýchám od tzv. duchovních lidí, že se na duchovní cestě nesmí vyvíjet úsilí, protože to je záležitost ega, a to se přece musí odložit. Ačkoli je i v tom kus pravdy, ve své podstatě je to nesmysl. Budu tedy čekat a vše se udělá samo? Přijde milost Boží a sama mě přemění a spasí? V naprosto výjimečných případech, kdy si to svými minulými životy zasloužíme, může k něčemu takovému i dojít. Dostane-li se někomu takové milosti, okamžitě tomu podřídí celý svůj život a začne bez oddechu sloužit druhým. Je to něco zcela jiného, než má-li někdo zážitek Boha, poznání lásky nebo něčeho obdobného a hned si myslí, že je již osvícen a nemusí už nic dělat, pracovat na sobě dál. Záblesk zážitku Boha je jen povzbuzení pro vás, abyste usilovali. Místo toho si to buď užívá trochu povzneseně sám pro sebe – tím posílí své egíčko, ačkoli před Bohem si říká, že je pokorný, a nebo začne druhé poučovat, protože si myslí, že již vše ví. Jak nekonečná je však moudrost Boží!
Takový člověk začne druhé povzbuzovat k pozitivnímu myšlení, k tomu, aby si věřili, že také je osloví Bůh, když jeho, normálního, prostého člověka oslovil. V jiném slova smyslu má pravdu. Ano, každého z nás může Bůh oslovit – vždyť je v nás. A On nás oslovuje, promlouvá k nám, jen naslouchat. Většina lidí si říká, že na to nemá čas a také by tomu musela nejprve věřit. A pozitivní myšlení je v tom, že věříte sami sobě a stále tu sílu si věřit máte. Abyste to dokázali, musíte sami chtít. Často je k tomu třeba – nebo aspoň občas, druhá osoba vám blízká, milá, která vás v těžkých chvílích pozvedá. Může to být partner, duchovní učitel, nějaký přítel či pár slov z knihy. Abyste dosáhli pozitivního myšlení, musí ve vás k tomu vyvstat vnitřní popud. To není přikázání, podmínka, kterou vám někdo nařizuje. Vy musíte ke všemu dospět vlastním vnitřním pochopením, nesmí se z vás stát pouhá ovce. To neznamená, že přestanete být pokorní, jen začnete být samostatní.
Vytrvalost
Vždy tu budou lidé, kteří se spokojí s něčím, další, kteří chtějí více. A to nemyslím na hmotné bohatství. Bez těch druhých bychom nepoznali mnoho z toho, co náš život zlepšilo, ať už jsou to vědci, umělci či duchovní učitelé. Neříkejte si, že vy jste obyčejní lidé, každý z vás je důležitý, jedinečný a právě na každém z vás je postavena společnost, celý svět. Pokud vy nebudete sami sobě věřit a pracovat na svém zdokonalení, budou vás vést lidé nedokonalí a určovat vám, co máte dělat a vy se tomu jen budete poddávat s tím, že se víc nedá dělat. Dokonce si budete myslet, že je to vůle Boží. Ano, je to vůle Boží, všichni jsme jejími nástroji. Jenže to je alibismus. Vůle Boží jsme tehdy, pokud ji opravdu vnímáme, jsme jí otevřeni a staneme se jejím průlivem. Nenamlouvejme si, že tomu tak je v jednom případě a věřme tomu, že tomu tak je i v druhém případě. Jak však prozřít a jak to poznat?
Na to je těžké odpovědět, ale jediné, co nám pomůže, je upřímnost – pak to právě poznáte. Jeden zenový žák již dvacet let naslouchal slovům svého Mistra a dodržoval vše, co měl. Přesto nezažil satori, neotevřela se mu mysl. Šel tedy na přednášku jiného Mistra a při ní náhle prozřel. Tento Mistr ho však poslal zpátky k prvnímu, že to nebyl on, kdo mu pomohl. Byla to mysl toho žáka. Chodil na přednášky, přemýšlel, místo aby se otevřel a čekal, až to přijde. Na nic nečekejte, již dávno je to tady! Nechoďte na přednášky a nečtěte knihy proto, abyste něco pochopili nebo si něco vysvětlili. Pak opět jen čekáte! Otevřete se tomu, co je za slovy, buďte v těch chvílích jako nepopsaný list papíru. Neříkejte si, že tohle už vím, tady se nic nového nedozvím, musím jít jinam, abych si vysvětlil ještě tohle. Nechtějte si nic vysvětlovat. Proč? Vůbec nic není třeba si vysvětlit! Odložte svou touhu a milujte se! Co to je? Mějte se rádi a netrapte se tím, co ještě nevíte. To opět neznamená zůstat hloupý, nechtít se nic dozvědět. Ale nepovažujte to za podmínku své proměny. Vše se v pravý čas dozvíte v jednom okamžiku. To je opravdu Láska a Pravda. Ty vám řeknou, že nemůžete nic jiného, než milovat všechny, posílat jim stále lásku a dávat. A vytrvat v tom. Prosím, chápejte to správně a mějte se rádi.
Jiří Mazánek