Píseň mého srdce

Nestačí jen osud. Je třeba ještě něco více.

Andrzej Sapkowski – Zaklínač

Pokud chceš poznat neviditelné, pozoruj otevřenýma očima viditelné.

Talmud

Jistota je jenom přání, pouhá iluze. Všichni směřujeme k neznámé budoucnosti.

Tibetské přísloví

Všechny tyto citáty nějak směřují k budoucnosti, otázce osudu a mohl bych jich vybrat mnohem více z celého světa. A tím se dostávám k věčné otázce, zda je osud, je vše dáno nebo si my sami určujeme svou budoucnost?

Co je to osud?

Většinou u národů v Asii se setkáváme s jakousi bohorovnou odevzdaností zůstávat v podmínkách, v jakých jsme, neměnit je, smířit se s nimi, protože to je osud. Takový člověk skutečně radši na svém místě shnije, než by vyvinul jakékoli úsilí něco změnit. Vždyť je to přece osud! A ti, kteří ho mají lepší nebo nejlepší, už teprve nechtějí nic změnit a dokonce ty trpící ubožáky ubezpečují v tom, že to je v pořádku, že to je jejich osud a změní se, až nastane ten pravý čas. Tak je tomu hlavně v arabských zemích – vše je kismet a ten se změní, dá-li Alláh. Znamená to však, že se tam lidí o nic nesnaží, o nic neusilují, nemají své představy a přání o životě? Určitě tomu tak není.

Na indickém subkontinentu a přilehlých zemích žijí lidé v neuvěřitelně chudých a hladových podmínkách, ale tváří se šťastně, vše bez reptání přijímají, protože to je jejich karman. Vše si zasloužili svými činy a budou-li správně konat, získají za odměnu v příštím životě lepší podmínky, lepší karman. Můžeme však říci, že ve své spokojenosti a tomto pochopení o nic neusilují a nemají žádná svoje vlastní přání? Opět tomu tak není.

Tady na Západě se stane, že se muž zamiluje do ženy, ta ho opustí, on ji však celý život miluje a říkáme, že to je jeho osudová žena, že si byli souzeni již při zrození na celý život. Je tomu tak nebo je to jen hloupá nevědomost a závislost tohoto muže? Nebo je prázdná a nevědomá naopak ta žena a neumí si vážit skutečné lásky?

Napsal jsem té ženě báseň, ale byla to prázdná slova, protože i ona byla prázdná a prázdno po ní zůstalo.

Michelangelo Buonarotti

Skoro všechny duchovní spisy různých směrů i jejich učitelé mluví o tom, že je třeba vyvinout na cestě sebepoznání úsilí, v něm vytrvat a teprve až ke konci tak dospět k neúsilí, které nám otevře Pravdu. Nikde se nemluví o osudu, a že je vše již předem dané. Přesto se setkávám hodně s lidmi, kteří říkají, že je zbytečné cokoli dělat, protože Bůh již při narození vše určil – nebo jakési sudičky? – a tak ať děláme cokoli, vůbec jsme to neudělali my, ale už to bylo dáno a to jen naše ego se domýšlí, že jsme se sami rozhodli. Jak poznáme, že je tomu tak a nejsou to ve skutečnosti sklony naší mysli, které jsme si přinesli z minulých životů a jsme jen v jejich vleku, protože se prostě svou myslí nezabýváme nebo zabývat nedokážeme?

A vedle toho jsou tu moderní, esoterické – aspoň si tak říkají – směry, které nezdůrazňují pouze pozitivní myšlení, ale také to, že naše myšlenky mohou být tak silné, že vyvineme-li víru v ně neochvějnou, získáme cokoli – především peníze. A vskutku – obvykle ti, co to hlásají, mají drahé semináře a dostatek peněz. Je to něco obdobného, jak pravil Ježíš, že vše, oč budete žádat v mém jménu, to vám dám? Já si myslím, že tady se něco jen vykládá tak, jak se to někomu hodí.

Jedna židovská moudrost říká, že největším štěstím na světě je dobrá žena a největším neštěstím na světě je zlá žena. Ale nalézt tu dobrou je prý skoro nemožné. A já s tím souhlasím. Pak si vyberte.

Věřte a pomozte své víře

Jako vždy, bude třeba od každého trochu, ale myslí-li si člověk, že stačí vše nechat jen na Bohu či osudu, tak se pořádně mýlí a jednou na to třeba přijde, bude-li mít to štěstí, i když mu to bude celý život vycházet. Všemu je nutné vyjít vstříc. Abychom se opálili, musíme jít na slunce, abychom se vykoupali, musíme vlézt do vody, abychom dosáhli poznání, musíme vyprázdnit svou mysl a otevřít se Pravdě. A to vše je naše rozhodnutí, naše úsilí. Překážek je nespočet, obzvláště když si je též přivoláváme svým odevzdaným, negativním myšlením.

Většina lidí kráčí životem po cestě, kterou jim určíme, ve strachu vydat se po jiné. Ale jednou za čas se objeví lidé, kteří překonají všechny překážky, které jim stavíme do cesty. Lidé, kteří pochopili, že svobodná vůle je jen dar, jejž může člověk využít jen tehdy, když o něj bojuje. Ve skutečnosti jde Bohu asi o to, aby jednoho dne plán psát nemusel. Bude to jen na nás.

Philip K. Dick – Strážci osudu

Zde mohu jen říci, že pak by ztrácel zcela smysl karman, kdyby nezáleželo na našich činech. Určitě je mnoho dáno, ale to je právě to tajemství boží, které neznáme, protože kdybychom je znali, nesnažili bychom se vůbec o nic. Ale my jsme zde právě proto, abychom učinili život těm kolem nás krásnějším, plnějším a láskyplnějším. Měli bychom to pochopit a milovat sebe i druhé. Ostatně nic jiného ani Ježíš nedoporučoval. Pak možná vám osud či Bůh nadělí i tzv. štěstí.

Máme-li štěstí, potkáme Slunce, které nás povede svým světlem, abychom se nepropadli do tmy utkané z černé mlhoviny lidské mysli. Poutníku, hledej rovnováhu, hledej stále a bez oddechu.

Staré skotské a keltské mýty