Píseň mého srdce

Dívám se rád na kvalitní detektivky, většinou francouzské nebo německé, ale také skvělé staré české. V těch jsou normální, přirození lidé i řešení situací. Když si ale pustím televizi, začnou do mě v pravidelných intervalech bušit reklamy úplně na vše. Zapojili se do nich všichni od batolat, přes růžolící děti, puberťáky, dospělé až po babičky, neznámí i známí lidé. Dozvídáme se, co všechno potřebujeme, aby byl náš život kvalitní po všech stránkách. Asi jsem už starý a konzervativní, když vidím největší bohatství v přátelství a osobě, kterou miluji a ona mě.

            Tvůj pohled, tvá nejvšednější věta, je pro mě víc než poklady světa.

                                                                                                                    J.W.Geothe – Faust

Ale jak jsou všichni v těch reklamách přesvědčiví a dovedou útočit na lidské city. Člověk je ujištěn, že si musí čistit zuby všemi těmi zubními pastami, natírat tělo krémy, barvit si vlasy zase zcela novou barvou a prát ještě silnějším pracím prostředkem. A těch sladkých dobrot - a všechny jsou zdravé. Už abychom utíkali do obchodů.

                                                           Skromnost

Staří lidé velmi rychle zapomněli, jak stáli fronty na banány a pomeranče a batolata musí mít předrahé hračky a děti chytré mobily. Právě děti si díky rodičům zvykly chtít vše, co mají ti ostatní a nejlépe značkové, jinak se jim budou posmívat. Jedině z toho důvodu začali někteří cizinci falšovat neznačkové oblečení, jinak nám nevadily věci z vietnamské či čínské tržnice, protože také nějakou dobu vydržely. Ale máme-li peníze, musíme si koupit drahé věci a chodit na večeře do předražených restaurací. Jaký to má smysl? No přece se cítíme lepší a také děti se mohou vytahovat.

            Každý by chtěl být bohatý. Vše může ten, kdo je bohatý.

                                                                                                        J.W.Geothe – Faust

A tak své děti již odmalička nevychováváme, ale kazíme. Proč by neměly všechno chtít, když to mají ostatní? Potom se divíme, že se tolik krade a naše společnost je konzumní. Již od dětství si zvykáme na blahobyt. Vždyť jen jak je drahá zdravá strava. Můj známý za ni utratí měsíčně 20 000 Kč. Mně se ani nesní, že bych si takové peníze za měsíc vydělal. A je to vskutku zdravá strava? Já bych to nazval rozmařilostí. Člověk může mít a měl by mít přání a sny, ale kvůli jejich uskutečnění by se neměl celý život honit bez odpočinku a být z toho nešťastný. Myslím, že by měl udělat vše pro splnění si jiných velkých snů.

Vždy si vzpomenu na zbývající tři čtvrtiny lidstva, které žijí jen v těch nejzákladnějších životních podmínkách a jsou často rády, že se vůbec něčeho najedí. A tady jsou vyhlášky, podle nichž se musí potraviny vyhazovat nebo nepoužívat, když jsou třeba málo ohnuté (banány) podle předpisu. Jsou organizace, které se snaží těmto chudým částem světa pomáhat. Je to však jako kapka vody do moře. Mnohem zásadnější by bylo, kdyby bohatá část světa pochopila, co je to skromnost a nepořádala např. zbytečně bohaté rauty a tisíce dalších věcí.

Proč nedokážeme být skromní? Protože jsme pohodlní a jak jsme jednou poznali, co je to mít víc, tak chceme ještě víc. I dříve byly pěkné ženy a dovedly vykouzlit každá nějaké pěkné oblečení. Ale dnes musí mít přinejmenším dvacet šatů a nejlepší jsou roztrhané džíny. Viděl jsem hodinky za milion korun. K čemu jsou? Jistě ne na ukazování času, ale spíše k předvádění. A máme na neustálé pořádání soutěží Superstar nebo Československo má talent a různých reality show a hraní stejných muzikálů. Dnes mluvíme o tzv. vážné nebo klasické hudbě jako o té nejkvalitnější a nejuznávanější. Když si uvědomíte, že to byla tehdejší pop music, můžeme si udělat představu o tehdejší úrovni lidí a dnešní.

Vyrojilo se spoustu sociologů, psychologů, Mouchů, duchovních a esoterických učitelů a všichni nás poučují, jak správně žít. Koho to však zajímá? Jen nějaké malé procento lidí, kteří se chtějí změnit a hledali již nějaký způsob sami. Nikdo z bohatých sponzorů nepodpoří nekomerční časopis, jakým byl třeba Dotek, hudbu, film či knihu atd., ale všichni hokejisty, fotbalisty, tenisty nebo nesmyslné soutěže miss a podobné akce. O čem to zase svědčí? O tom, že to většina lidí chce. A proč to chce? Protože tak byla vychována. A proč tak byla vychována? Protože vlastně vychována vůbec nebyla. Nikdo jim nevštípil, co je to skromnost. A to se promítá i do manželství. Uzavírají se předmanželské smlouvy, aby bylo jasné, kdo co do manželství dal a nedal, protože se předpokládá, že se budou někdy rozcházet.

            Nebojím se přiznat, že mám v srdci upřímné city.

            Je-li to tak, musí to být boží záměr.

                                                               kardinál Mazarin

            Víte jaké to je představovat si milovaného člověka, který není vedle vás?

                                                                                                         královna Anna

Již to svědčí o vzájemné nedůvěře. Samozřejmě, může se to stát, ale takovou smlouvou už si dopředu říkáme, jak se potom okrademe.

Dříve měla velkou moc církev a její přikázání, strach z hříchů. Ani vlastně nebylo dost dobře možné nebýt v církvi, protože pak vás třeba nepohřbili na hřbitově a mnoho dalších problémů z toho vyvstávalo. Později církev nahradila komunistická strana a opět byly problémy, když jste tam nebyli. Obě tyto úrovně života hlásaly nějakou morálku a to, jak se má žít, i když ji zároveň také nedodržovaly. Ale strach nutí lidi, aby si aspoň něco z těch zásad vštípili. Dnes nemusíme být ani v církvi, ani ve straně a nemusíme se bát hříchů. Ale to neznamená, že bychom neměli mít nějaké humanistické základy života. Ale právě k těm nás dnes nikdo nevede. Při neustálých reformách školství se nikdy na toto nejdůležitější nemyslí. Je však otázka, kdo by to měl učit. Já si myslím, že především rodiče. Ale vedl k tomu někdo rodiče? Ti jsou šťastní, že si konečně mohou splnit všechna přání a tak chtějí, aby se měly jejich děti ještě lépe.

            Na světě jsou dvě tragické okolnosti. Jedna, že nedostaneme to, co chceme a druhá že    to dostaneme.

                                                                                                                                 Oscar Wilde

Znovu nás to navrací ke skromnosti. Co je to však skromnost? Pro mne osobně je tomu nejblíže jedna ze zásad jógy nazývaná santóša, což je spokojenost. Ta nás nabádá ne k tomu, abychom byli pořád spokojení a hloupě se usmívali, nýbrž k pochopení své vlastní situace a jejímu přijmutí bez lítostivosti či vzteku. A když je možnost situaci zlepšit, tak to učinit, ale neštvat se kvůli tomu. To neznamená, že bychom neměli být aktivní, když se ta možnost naskytne. Učí nás to tedy vlastně rozlišování toho, co je v našem životě v dané chvíli důležité a potřebné a co ne a netrápení se a nezávidění. Dnes toho však chceme zbytečně moc, nejlépe všechno.

            Žij pouze na povrchu a utopíš se v hlubině.

                                                                                 Oscar Wilde

            Jistota je jenom přání, pouhá iluze. Všichni směřujeme k neznámé budoucnosti.

                                                                                                          tibetská moudrost

A na závěr se ještě jednou vrátím ke školství a té výchově. Skutečně nejlépe to vyjádřil náš ostrý epigramista Karel Havlíček Borovský:

Jsou pouze dvě politické strany - poctivá a nepoctivá. Poznáte je podle toho, jak podporují školství.

Tak vám přeji tu správnou výchovu.