Píseň mého srdce

 

Asi každý zná příběh o trojské válce. Paris ukradl krásnou a vdanou Helenu – ona ovšem sama chtěla – a utekl s ní do své vlasti v Tróji. Král Agamemnon, bratr jejího manžela Meneláa, spartského krále, začal, po předchozím neúspěšném jednání o vydání Heleny, sestavovat válečnou výpravu do Tróji. Pozval také thesalského krále Filoktéta. Ten měl zbroj reka Hérakla a byl nejlepším lučištníkem, který nikdy neminul cíl. On neodmítl. Avšak během cesty do Tróji ho při zastávce na ostrově Chrýsos uštknul jedovatý had, rána se zanítila a hrozně smrděla. Vojáci ten zápach odmítli snášet a tak ho vysadili na opuštěném ostrově. Tam zůstal sám a v bolestech devět let, během nichž Řekové marně Tróju obléhali a nemohli ji dobýt. Píše se ovšem, že to bylo také proto, že s sebou měli milenky a milence a tak nespěchali s bojem a návratem. Odysseus pak zjistil, že podle věštby bez Filoktéta nezvítězí. Nechal tedy pro něj poslat. Najednou nikomu jeho zápach nevadil, on šípem zabil Parida a jeho rána se vyléčila.

Odsuzování

 

Tento příběh z Iliady od Homéra jsem připomněl právě kvůli nešťastnému nebo šťastnému osudu Filoktéta, ale i Heleny, i těch dalších, např. Odyssea. Když si v tuto chvíli odmyslíme, že všechny lidské osudy i události řídili bohové, je třeba si uvědomit, že každý příběh z řecké mytologie není pouze příběhem, ale určitým archetypem , který vyjadřuje lidské vlastnosti, vztahy atd. A je tedy zároveň poučením. Filoktéta postihla určitá nehoda, kvůli níž se ho druzí zbavili. Už nebyly důležité jeho schopnosti, najednou je neviděli a nechali ho, ať si svůj problém vyřeší sám. Odepsali ho. To, s čím by jim mohl pomoci, už je nezajímalo. A pak se ukázalo, že bez něj válku nevyhrají. Mnoho hrdinů zemřelo kvůli jedné nevěrnici, ale stále to bylo marné. A tak byl najednou Filoktétés dobrý i se svou zapáchající ránou. Samozřejmě, že se mu nechtělo po takovém pohanění jít bojovat, ale dostal ve snu příkaz od Hérakla, když měl jeho zbroj. Zasloužil se o vítězství, byl i v proslulém trojském koni s dalšími reky, stal se slavným, jeho rána se zahojila a šťastně se vrátil do své vlasti.

 

Každou chvíli vnímáme u druhých něco, co nám vadí a ohrnujeme nad tím nos. Nemusí to být tak markantní jako u Filoktéta, nemám na mysli ani tělesné postižení. Mám na mysli určité povahové vlastnosti každého z nás. Velmi snadno odsuzujeme ty, kteří se ocitli v situacích, v nichž jsme my nikdy nebyli. Ježíš řekl:“ Nesuďte, abyste nebyli sami souzeni.“ A nevěstce, kterou chtěli ukamenovat, pravil, že ani on ji neodsoudí, ale ať už tak nečiní. Jak byste soudili Helenu, která utekla s krásným, ale spíše narcistním Paridem, od milujícího a spolehlivého manžela? Teprve v Tróji Parida lépe poznala a přestala ho milovat. Jako nezralou ženu ji začal zajímat jeho bratr a s ním ji nachytal v ložnici při dobývání její manžel Meneláos a zabil ho. A tehdy se mu vrhla k nohám s tím, že ho nikdy nepřestala milovat. A on jí to uvěřil, protože si vždy myslel, že nešla dobrovolně. Dozrála láska Heleny nebo to byla její vypočítavost? To už nám asi nikdo neřekne, ale prožila s ním šťastně celý zbytek života. Říká se, že v Egyptě oba vypili nápoj zapomnění a tak byli schopni překlenout všechny předchozí negativní zkušenosti. Berme to opět symbolicky. Abychom mohli začít nový život, musíme zapomenout na předchozí zklamání, znovu vykročit a otevřít se novým zkušenostem. A neodsoudíme – li, odpustíme jako Filoktétés, dobudeme Tróju, vítězství.

 

Hledání štěstí

 

Každý hledáme štěstí, i když si ho představujeme různě. Ale teď mluvím o štěstí ve vztahu, v lásce. Štěstí k nám přichází pomalu, ale zmizí hned. Teprve pak si ho uvědomíme. Často si myslíme, že štěstí je něco úplně jiného a co vlastně bylo, poznáme až tehdy, když ho ztratíme. Aby se lidé našli, musí se hledat. Často jsem přemýšlel nad tím, jak má takové hledání vypadat. Nikdy jsem totiž nehledal, vždy vše přišlo samo, tedy kromě peněz. Nebo jsem si neuvědomoval, že hledám, neboť to bylo mé srdce, které hledalo. Vždy bych učinil pro ženu, kterou miluji, vše. Kdyby nebyly tak těžké, i na rukou bych je nosil. Kdyby šlo snést modré s nebe a chtěly ho, už bych tam byl. Jsou to vše jen romantické sny? Jde především o obětování se pro druhého, zapomenutí na sebe sama. Když se zamilujeme, skoro všichni říkáme, že bychom toto pro druhého udělali. Kam to potom vyprchá? Je to podobné tomu, co se stalo Filoktétovi. Místo, abychom viděli ty pěkné vlastnosti milovaného, začneme si všímat těch jeho chyb, připomínat mu je a vyčítat. Nikomu nepomohou jedovaté poznámky. Přitom milující si mohou pomoci se nejen vyléčit, ale u druhého i mnohé změnit. Místo toho jeden dominuje a druhý se mu přizpůsobuje, nebo spolu o vedení začnou bojovat. Kdyby lidé znali podstatu tantry, ač to není jen její výsada, tak by věděli, že vždy má ve vztahu jeden více energie a jejím správným užitím může vše harmonizovat. A příště to zas může být ten druhý. Také by věděli, že muž má jinou energii, která může dát zase něco jiného než ženská energie, že obě jsou potřeba a jedna bez druhé nemůže být. A to funguje na všech úrovních života. Není třeba, aby se žena snažila vyrovnat muži, když sama může dát to, co on nikdy nebude mít. Měli bychom si vážit každého okamžiku, kdy jsme spolu a budeme se potom schopni vnímat i na dálku. Láska nezná hranic a to, že duše milujících jsou stále spojeny, není žádný nesmysl. Už se to dá i vědecky měřit i u nižších forem života. Tak, jako člověk, který ztratil lásku, uvadá, onemocní, nemá energii, ztratí chuť žít, tak opačně ten, kdo je milován, omládne, zkrásní, pořád má energii a září radostí. Neříkám nic nového, to každý ví nebo to zažil.

 

Sláva lásce

 

Jsou lidé, kteří chápou lásku jenom jako jednu ze součástí života, která je prostě také potřeba. Já vám však pravím, že bez ní nelze být. Neříkejte, že vy už jste si ji zažili dřív a teď vám to nic neříká. Doslova se odtrháváte od kořenů života, od té životodárné vláhy, která vás vyživuje a bez níž nelze být. Na lásce zde přitom vše stojí a bez ní padá. Proste, ať po ní vaše srdce nepřestane toužit. A kdyby jste byli tisíckrát zklamáni, znovu vstaňte a volejte ji. Jak je opět psáno: „Proste a bude vám dáno.“ Ani moje touha neutuchá, ač mám za sebou mnohá zklamání a opadané, zvadlé květy mé lásky. Nevadí, že byly pošlapány. Láska nikdy nezanikne, dokud bude tento svět existovat, protože díky ní trvá. Je psáno: „ Tak , jak je nahoře, je i dole, jak je na nebi, je i na Zemi.“

 

Máte nějaké pochybnosti? Opět se vracím k řeckým bájím. Tam jsou příběhy vypisovány doslova. Ale zkuste sami hledat, jak je to myšleno. Není zde mnoho podobností s našimi životy? Vše vypovídá o uvědomování si našich slov a činů a o umění správně pochopit a odpouštět. Je snadné říci, že druhý něco dělá špatně a nevidět třísku ve svém oku. Láska totiž vždy odpouští, ta jen miluje. Ale umí to jen někdo. Jinak by byl svět jiný.