To, co mohu občas vnímat z médií, ale také ve svém okolí, mě nutí k zamyšlení se nad tím, co nazýváme morálkou. Lidi to totiž moc zajímá a díky tomu se uživí velké množství redaktorů a fotografů. Je strašně důležité, s kým se nějaká celebrita rozešla nebo jestli její děťátko nemá zaražené větry. Přitom to samé prožívá nějaký pan Novák ze Zlámané Lhoty. To však není tak důležité, protože toho nikdo nezná. Smutné je, že se neznají často ani lidé na patře v panelovém domě, protože se znát nechtějí, nezajímá je vzájemná komunikace. A také si myslí, že je k ničemu znát nepotřebují. Tak soused třeba zemře nebo ho dokonce někdo zabije a oni o něm nedokáží nic říci. Často, když jsem se v noci vracel z koncertů, viděl jsem svítit okna domů a říkal si, kdo tam asi bydlí, co prožívá, jaké má radosti a starosti. Tolik jsem chtěl všechny znát a říci jim, jak miluji. A zároveň jsem věděl, že je to prakticky nemožné. Moje srdce to však cítilo a chvělo se dojetím. Mám hodně přátel a vždycky jsem toužil o každém všechno vědět, jak se má, co dělá. Ale po nějaké době jsem zjistil, že většina z nich nemá čas a musí vydělávat na rodinu, na dítě, na přežití, stejně jako já. Jen někteří na to, aby hromadili majetek. Toho všeho jsem byl ale ušetřen. Nikdy jsem se neoženil, ač jsem chtěl a nemám děti. Jsem vlastně naprosto svobodný. A kolem mě jsou doslova všichni mí přátelé rozvedení nebo 2x ženatí, mají kupy dětí a nejsou šťastní.
Jen jediné mi zůstalo. Stále cítím tu silnou lásku jako ve dvaceti letech, se vším všudy a nepřijde mi to divné. A náhle zjišťuji, že ti stejně staří, hlavně ženy, už z této lásky – pokud je ještě vůbec zajímá – chtějí jen něco, především klid a to, aby si mohli nechat své zvyky, sklony a drobná či větší uspokojení svých potřeb a přání. To, že do své lásky započítávám spontánní se projevování, sex, či oblečení, které chci, ale není konformní, jim přijde nevhodné. Stejně tak mladší partnerka, která dokáže cítit mladě jako já a je pružná v různých životních situacích. A najednou začínám narážet a s mnohými si nerozumět. Chápu ty hodné lidi, ale oni nechápou mě.
Posuzování
Znovu se vracím k tzv. celebritám. Lidé se rozdělují v hodnocení jejich chování, mají se o čem bavit a zapomínají na vlastní problémy a jejich řešení. Řeší problémy druhých. Najednou jsou důležití, protože soudí. Já nejsem chválabohu žádná celebrita, ale přesto jsem také souzen, ačkoli se o mně vůbec nic nepíše. Ostatně ani není co. Vyjadřuji se obvykle ve svých článcích a knihách slovem a nikdo se mnou nemusí souhlasit. Já mohu předložit svůj názor nebo spíše zkušenost, případně vnitřní sdělení. Nikoho nenutím je přijímat, ale pravda je, že nepochopení bolí. Ale zde je zvykem, že se ostatní hodnotí, aniž je známe. Víte, kdo u nás velmi proslul? Byl to MUDr. Plzák svým výrokem:“ Zatloukat, zatloukat, zatloukat.“ Málokdo však věděl, že strávil jako věrný manžel po boku své druhé manželky 40 let a je v celém světě uznáván díky své učebnici jako zakladatel manželského poradenství.
Přemýšlel jsem nad tím, proč jsou již od nepaměti doloženy nevěstince, proč měl král David 52 manželek, a přesto svedl vdanou Batšebu a zplodil s ní Šalomouna, který měl manželek ještě víc. Proč měl Buddha tři manželky a ještě další konkubíny, šlechta tolik nemanželských dětí, včetně naší slavné spisovatelky Boženy Němcové, která nežila jinak. Proč nejčastějšími návštěvníky nevěstinců byli kromě vojáků, kde je to pochopitelné, kněží. A proč je dnes tolik rozvodů? Je to proto, že lidé se nedokáží vzájemně pochopit nebo proto, že nemají morálku? Pomůže zde nařízená morálka a strach z jejího nedodržování nebo z božího trestu k lepšímu manželství a štěstí partnerů? Proč jsou např. Pygmejové, kteří žijí ve společné komunitě, šťastnější? Je to proto, že jsou primitivní a dosud nepochopili, jak mají podle nás žít? Budou všechna tato má vyjádření a všechna další snad vypadat jako obhajoba nevěry? To si může myslet jen ten, kdo nepochopil, o čem píši.
Touha po lásce
Společnost není od malička vedena ke správnému životu. Všichni si chtějí nějakým způsobem užívat a volnost v sexu k tomu patří. Bylo to však někdy jiné? Svět se pouze díky médiím zmenšil a
informace se okamžitě všude rozšíří. Např. princezna Diana byla nevěrná, přesto na její pohřeb přišlo neskutečné množství lidí. Proč ji nikdo neodsuzoval? Podstata je v něčem jiném. Lidské srdce podvědomě touží po lásce. Nezájem o to tuto lásku naplnit u člověka příliš rozumového se však musí někdy projevit a on udělá něco nečekaného, něco, co se nemá. Má se za to odsoudit? Ano, pokud ublížil, ponese určitě důsledky. Ale člověk se bude cítit šťastný jen tehdy, bude – li naplněna i jeho citová úroveň. Internetové i další seznamky jsou přeplněny touto touhou lidí všech věkových kategorií. A počet žen podvedených sňatkovými podvodníky stoupá. Ty ženy jim věřily a daly všechny své peníze. Nebylo to tím, že byly hloupé. Ten, kdo věří v lásku, nepochybuje a dává vše. Z toho je vidět, jak moc tu lásku potřebovaly, že pro ni obětovaly vše, neváhaly, jestli mají. Ale dnes si už partneři předem nevěří a uzavírají předmanželské smlouvy. Nebo si pro jistotu v manželství každý z nich na sebe píše svůj majetek. Láska se posuzuje z materiálního hlediska. Srdce se ale nebojí vše dát nebo ztratit. Pro něj je to samozřejmé.
Vzájemná otevřenost
Stejně tak většina žen neprožila ve vztahu orgasmus. Není to to nejdůležitější, ale svědčí to o tom, že partneři spolu otevřeně nemluví. Žena sama to ví, ale muž se do ní nevžije a ona mu to neumí říci. Třeba se stydí, ale vždyť spolu sdílejí to nejvnitřnější, nebo ne? Jak si budou pomáhat v nemoci nebo když budou neschopní? Jedna žena mi řekla, že za celý život manžela nepolíbila na ústa a nepodívala se mu do očí. Milovala ho? Můžete se pak divit takovému muži, když si najde milenku? A naopak – muž se stará jen o své zájmy, s ženou jedná jako se služkou s tím, že může být ráda, že jí dává peníze na domácnost. Co asi taková žena prožívá? Proč se toto vše děje? Za socialismu nás učili, že rodina je základ státu, přesto byla vysoká rozvodovost a nevěra. Po staletí nás církev nutila k témuž, ale ženy byly ve vztahu nesmírně nesvobodné. Nyní chce být každý svobodný a neuvědomuje si, že vztah je společná cesta. Sliby, že spolu budeme v dobrém i zlém, se stávají jen frázemi. Romantická láska je přežitkem, je třeba stále vydělávat. A srdce strádá. Na této lidské touze se ještě přiživují banky, pojišťovny, soudy, prodejci všeho možného a psychologové. A tento kruh se uzavírá tím, že lidé si o tom čtou a dívají se na seriály, aby zapomněli.
Zapomněli jsme na poezii a to i za socialismu byla Nedělní chvilka poezie. Vydávají se a čtou básně? Dostal by dnes nějaký nový Seifert Nobelovu cenu? Přitom právě to lidské srdce potřebuje. Nepřestaňte snít, nalézat si chvíle pro své milé, promlouvat s nimi nebo mlčet a sdílet se. Nevymlouvejte se, že nemáte čas. Vy jste strůjci svého štěstí, své lásky. Nebudete – li tu křehkou květinu zalévat, zahyne. Jestliže však ano, bude růst, kvést a vonět. A co je krásnějšího než vůně lásky?
Největší radost v každém milování
číst v očích milého ta nejtajnější přání
Vskutku jej miluješ? Zapomeň vůli svou
Do jeho srdce vstup a roztaj v odevzdání
Sehábí Asterábádí