Mezi astrology se s hrůzou dozvím, co mohou způsobovat různé kvadratury. Obdobně mě povědí numerologové, co se stane, když chybí v mřížce nějaká čísla. A když se dostanu mezi jógíny, tak mně řeknou, že za všechno může karman. 

Když se člověk zabývá již mnoho let duchovní praxí, časem odpadne prvotní naivní nadšení, které mu tvrdí, že všechno bude dosaženo hned, že osvícení, které je sice v nás a které je jenom otázkou skutečného probuzení se do pravého vědomí, bude dosaženo nějakými jednoduchými technikami. Brzy pozná, že to, co je potřeba nejvíce, je pravidelná, vytrvalá praxe, neočekávání a nepřeskakování k něčemu jinému. Čili to, co se v Jóga sútrách nazývá abhjása. Také pozná, jak je těžké dosáhnout tohoto vytrvalého úsilí bez úsilí, pozná také, jak je těžké uvést toto vše do každodenní praxe, protože duchovní usilování, duchovní rozvoj, se prolíná naprosto do všech složek našeho denního i nočního života a není to pouze jen nějaká doba, kterou věnujeme meditaci nebo jiným technikám. Naopak tyto techniky jsou pouze jakýmsi výchozím bodem, od něhož se odvíjí celý náš život. 

Přichází noc se sametovou tmou
A křídla sov v měsíčním se svitu třpytí
Tichá si krása za veřeje sedá
Do oken oko měsíce hledí 

Rozezpívat chtěl bych srdce ženy,
Té, jež nás na okraje nekonečna přivádí,
Naslouchat tlukotu slavíka,
Když přichází ta píseň beze slov 

Všichni hledáme své malé či velké štěstí. Chodíme po světě a pokoušíme se na něj přijít. Ten hledá tu pravou, ta toho pravého a stále nikdo z nich nemůže nalézt. Mluvíme o Bohu, mluvíme o nejvyšší Lásce. Ale dokážeme si dávat a sdílet lásku navzájem? Tolikrát jsem zde již mluvil o tom, jak milovat, či co láska není. Tolikrát jsem se pokoušel vyjádřit nevyjádřitelné. 

spletl jsem slova do vějířů vět
a nic, co by za řeč stálo mi nezůstalo v dlaních
a tak jsem mlčel
neboť, co stále v sobě chovám, jsem do slov nevložil 

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj."

Karel Hynek Mácha - Máj

"...A teď se ještě podívejte: dejme tomu, že by chtěl někdo jabloň přinutit, aby kvetla například jako bodlák. Nejde to. Jabloň nemůže jinak rozkvésti, a kdyby musila kvésti jinak, jistě by ji to strašně bolelo. A, podívejte se, člověka nutí, aby kvetl jinak, než jak může a musí; až budete velcí, poznáte, jak ho to strašně bolí.... Až vyrostete, děti moje, nesmíte dovolit, aby někdo vám tak ubližoval..."

(Fráňa Šrámek - Strhali jí květy a ulámali haluzky)

"Prvním krokem při tázání se po vlastním já (átma vičára), je v praxi uplatňovat pravdu, že vše, co nám působí bolest, působí ji i druhým, a vše, co nám činí potěšení, těší i ostatní. Proto čiňte druhým to, co chcete, aby oni činili vám. Takto mezi vámi a ostatními vyroste oboustranný vzájemný vztah a pozvolna dosáhnete stadia, kdy vaše srdce zaplesá radostí, budou-li se druzí radovat a zachvěje se bolestí při smutku druhých. To ale není ten druh náklonnosti, který cítíte ke svým milovaným nebo k příbuzným a přátelům. Ten je známkou iluze; ale to sdílení radosti a zármutku je automatické, bezprostřední, univerzální; je známkou velkého duchovního pokroku. Tehdy vlna ví, že je částí oceánu, že všechny vlny jsou jen dočasnými projevy jednoho a téhož moře a chutnají stejně jako samotné moře."

Satja Saí Bába promlouvá - Svazek 1

"Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě."

Přísloví, 14,8

Skoro stále jsme stavěni před nějaké rozhodování o tom jak dál. Vždy zvažujeme všechna pro i proti, aby byl náš čin potom správný. Někdy jsou naším činem jen slova, která mohou uvolnit velkou lavinu, na ně navázaných skutků.