připravila Magdalena Tikalová
Kulturní dům v Pohledci u Nového Města na Moravě navenek připomíná spíš větší chalupu. Na dveřích visí cedule: Je-li nyní zamknuto, obejděte, prosím, dům vpravo pod okna kuchyně a volejte Jirkóóó a bude vám otevřeno! Když ale podle instrukce obejdu dům, z oken se ozývá mnohohlasé Óm, šántí, óm...
Do zápisníku zaznamenávám:
20:45 - PŘÍJEZD
Tak zahajuji pobyt na "Letním táboře jógy a bdělosti", který od 29. července do 20. srpna letošního roku v Pohledci pořádá společnost Pražská prajága. Jelikož je devět večer a mantry znějí na celou vesnici, napadá mě, jak takovou akci asi přijímají její obyvatelé. Odpověď se dostavuje v podobě usměvavé starší paní. "Já je sem večer chodím poslouchat", povídá. "Oni prý jedí nějakou tu namočenou pšenici, ale jinak jsou to moc hodný lidi..."
Posloucháme spolu. Hlasu předzpěváka odpovídá uvnitř sbor s různými zvonečky a bubínky, venku cvrček a usínající ptáci. Nad českou vesnicí, kde se nikdo nediví indickým mantrám, zapadá slunce.
21.30 – PRVNÍ DOJEM
Velká společenská místnost na první pohled nepůsobí příliš útulně. Kromě magnetofonu a "oltáříku" se svíčkou a vonnými tyčinkami v ní totiž není vůbec nic. Na matracích na zemi sedí nebo leží asi dvacet lidí a popíjí voňavý bylinkový čaj. Ačkoli nikoho z nich neznám víc než půl hodiny, připadá mi, že už jsem tu s nimi aspoň týden. Podobnou zkušenost asi prodělali všichni, protože během tří týdnů, po které tábor bude trvat, je možné kdykoli přijet a stejně svobodně zase odejít. Vlastně jedinou podmínkou je podřídit se programu a nerušit sebe ani ostatní pozdními příchody. Stále je kam přicházet, neboť program je doslova nabitý – náda jóga, meditace, tantra jóga, přednášky, hatha jóga, diskuse, zpěv, odříkávání a psaní manter, súfijské, dervíšské i jiné tance.
24.00 – NOČNÍ DŽAPA
A průběh džapy? Dvojice se drží za ruce a celou hodinu nepřetržitě odříkává mantru ÓM NAMÓ NÁRÁJANÁJA. Když jeden na chvíli přestane, aby se třeba napil čaje, pokračuje druhý, při střídání služeb chvíli odříkávají všichni čtyři, takže mantra zní pět hodin nepřetržitě. Končí až ráno, kdy jde poslední služba budit ostatní.
Zbyněk, který si bere první hodinu se mnou, mi mantru vysvětluje a pro jistotu ještě píše na papír. ÓM je posvátná slabika, kterou začíná hodně manter. NÁRÁJANA označuje nejvyšší bytost, princip, ke kterému se slovem NAMÓ obracíme.
Zpočátku mě bolí kolena od sezení, chce se mi strašně spát a vůbec mám pocit, že tu hodinu nevydržím. Únava mě ale brzy přechází a slova jakoby se začala odříkávat sama. Na konci mi ta hodina připadá neuvěřitelně krátká, cítím uvolnění, radost a klid.
5.00- BUDÍČEK
V tuhle neuvěřitelnou hodinu je v Pohledci budíček. Všichni se soukají ze spacáků a míří do společenské místnosti k rannímu zpívání manter. Mantra je slovo nebo několik slov, užívaných pro svůj vibrační účinek na člověka. Můžete si ji říkat, zpívat i jen tak přemílat v hlavě. Jirka Mazánek předzpěvuje, ostatní po něm opakují... Ranní ospalost se postupně vytrácí.
Po hodině zpívání si všichni bereme deky a jdeme k Pohledecké skále. V zástupu, všichni stejným krokem, v duchu si opakujíce mantru. "My jsme na vojně pochodovali líp!" volá na nás "domorodec" brousící kosu.
Při meditaci v přírodě si člověk uvědomuje sebe, přírodu a své místo v ní. Slova sem nějak nepatří, jenom stromy, tráva, skála, pocity, slunce...
8.30 – SNÍDANĚ JE ČAJ
Horký, zřejmě bylinkový a sladký. Pije se pokud možno bez jediného slova, jen za zvuku meditační hudby. Člověk, který se běžně neumí obejít bez mluvení, objeví, že čaj a hudba někdy docela stačí. Chvilku si zvykám, ale pak mě pohltí atmosféra, žiju skutečně "teď a tady" a mám pocit, že všechno kolem sebe vnímám mnohem intenzivněji než obvykle. Po čaji následuje meditace a po ní přednáška – nebo spíš povídání, diskuse. Témata se střídají – astrologie, jóga, hudba, tantra, Indie, čakry, energie.
12.00 - OBĚD ANEB ASTROLOG V KUCHYNI
Vaření má na starost Jaroslav Waldhans, jeden z našich známých znalců astrologie. Každý den se s ním u hrnců střídá služba, také vždy muž a žena. I když snídani tvoří jen čaj, zabírá vaření velkou část dne. Příprava oběda trvá skoro celé dopoledne, v šest večer je pak zase večeře. Jí se v podstatě indická vegetariánská strava, luštěninové polévky, rýže, zelenina, saláty, sladkosti. Večeře bývá "evropštější" – chleby, někdy polévka, různé čaje.
Vláda astrologa v kuchyni má podle Jirky Mazánka dva důvody – jednak je vaření do značné míry duchovní záležitost, jednak Jaroslav Waldhans vaří opravdu výborně...
14.00 – ODJEZD
Obědem začíná volno, čili doba, kdy není vůbec žádný program. Mířím k vlaku na Prahu, zatímco téměř všichni účastnící Letního tábora jógy a bdělosti relaxují u vody. Mám pocit, že jsem tu s nimi strávila nejméně týden a že to rozhodně nebyl týden špatný.
Rozhovory probíhají různě. Tenhle se například odehrával krátce před půlnocí v horizontální poloze, čili vleže na matraci. Navíc potmě, abychom nerušili, takže veškeré mé pokusy o písemnou přípravu putovaly do věčných lovišť. I přesto jsme si s JIŘÍM MAZÁNKEM, jedním z vedoucích tábora a zakladatelů Pražské prajágy, snad řekli všechno podstatné:
Čím se zabývá Pražská prajága a jak vznikl její název?
Pražská prajága za prvé vydává knížky a časopis Dotek, za druhé je to sdružení učitelů jógy, kteří se nechtějí svazovat žádným učením, čerpají z různých duchovních směrů a k tomu přidávají své vlastní zkušenosti. Název vznikl ze slova prajága, které označuje soutok dvou nejsvatějších indických řek s třetí, jež jednou za dvanáct let vytéká z podzemí. Na tomto místě u Illáhábádu v severní Indii se jednou za dvanáct let koná slavnost, které se účastní miliony věřících, jógínů, světců a vůbec zástupců různých duchovních směrů. Prajága jsme naše sdružení nazvali pro přesvědčení některých Indů, že Prahu založil indický kmen Sadbájů, kteří jí dali jméno také Prajága – to znamená soutok nebo také místo setkání, práh mezi světem pozemským a nebeským. Časem se slovo změnilo na Pragája a později Praga. Chtěli bychom si tyto zprávy ověřit přímo v Indii, kde mají být údajně uloženy dokumenty, v nichž je napsáno, že mezi zasvěcence Sadbájů patřili i Gustav Meyrink či Julius Zeyer.
Proč Pražská prajága pořádá tábor zrovna v Pohledci?
Tábory se nejprve konaly na jiných místech, ale nakonec jsme zakotvili tady v Pohledci, protože jeden z členů Pražské prajágy, který žije v Novém Městě na Moravě, objevil tuhle možnost. Máme k dispozici celý dům, místní obyvatelé nás přijali celkem příznivě. Nedaleko je rezervace s takovým obrovským kamenem – Pohledeckou skálou, kam chodíme meditovat, cvičit nebo se procházet, pokud je po obědě čas.
Jaký je obsah tábora?
Program je zaměřen na to, aby se lidé, kteří tábor navštíví, pokoušeli dosáhnout uvědomování si všeho, co dělají a co prožívají a byli bdělí. K tomu slouží praktiky jednak klidné, jednak dynamické. Hodně využíváme práce se zvukem, ať už ve formě zpívaných nebo odříkávaných manter, reprodukované hudby, tanců, při kterých zpíváme, nebo ticha, což je taky zvuk. Učíme se naslouchat sobě i přírodě meditačním způsobem, učinit z toho duchovní praxi.
Liší se letošní ročník nějak od těch předchozích?
Snad jenom v tom, že trvá tři týdny místo dřívějších čtrnácti dnů. Jinak probíhá stále ve stejném duchu, hodně záleží na lidech, kteří se sjedou. Důležitá je práce celé skupiny. Když někdo nechce pochopit třeba význam ticha nebo včasných příchodů na různé denní součásti, zdržuje ostatní, rozbíjí atmosféru. Kdo povídá při ranním čajovém obřadu, kde by se měl jen v tichu prožívat čaj a poslouchat hudba, ztratí uvědomování si celkové atmosféry i sebe sama a zároveň ruší ostatní.
Na některých táborech lidé prožívají zvláštní hluboké věci, jiné jsou jenom "odsloužené". Snažíme se, aby tenhle tábor odsloužený v žádném případě nebyl.
Na táboře mě zajímaly postřehy přímých účastníků, kteří už většinou měli nějakou dřívější zkušenost s jógou a meditací, takže si lépe než já dokázali představit, co je čeká. Ptala jsem se jich, která z činností na ně nejvíce zapůsobila a jestli zkušenost, kterou zde získají, bude mít nějaký vliv na jejich další život. Toto jsou některé z jejich odpovědí.
Nejvíc na mě zapůsobil súfijský tanec. Málem jsem se dostal do samádhi. Jak mi pomůže získaná zkušenost? Příště už se do samádhí dostanu...
Valerij
Mantry mě naplňují radostí a blažeností, která se promítá do celého těla. Mám pocit, že můžu vyzpívat všechno, co mě trápí. Při zpívání jedné mantry jsem cítila, jak mi i ledviny nadskakují radostí. Když jsem odtud loni odjela, neměla jsem dojem, že se tu ve mně něco důležitého změnilo. Potom jsem ale zjistila, že dokážu dořešit věci, se kterými jsem se předtím více než rok nedokázala vyrovnat. Naučila jsem se čerpat z pocitů pohody a relaxace.
Zita
Zaujalo mě noční hodinové recitování mantry ÓM NAMÓ NÁRÁJANÁJA. Byla jsem překvapená, jak ta hodina rychle uběhla a vůbec se mi nechtělo spát, jako by se mantra recitovala sama a mně přitom bylo dobře. Uvědomila jsem si tady věci, které jsem dříve nevěděla...
Jarmila
Líbily se mi dynamické praktiky pro jejich přirozenost a harmonii, mantry pro to, jaký silný příliv energie způsobují, meditace v přírodě pro pocit souladu s celým vesmírem. Jsem tu poprvé, jógu jsem dosud necvičil, i když pravidelně medituji. Zrelaxoval jsem se tady, zbavil se starších stresů, více se otevřel a vnitřně posilnil. Myslím, že dokážu mnohem lépe zvládat situace, které každodenní život přináší.
Miloš
Co na mě nejvíce zapůsobilo? Asi noční služby. Pravděpodobně proto, že v nich není prostor pro žvanění.
Dan
Při dervíšských tancích se člověk víc otevře a přitom může nejen pozorovat skryté pocity a myšlenky, ale i posilovat schopnost koncentrace a vnímání druhých. Zpívání manter pro mě znamená očistu srdce na energetické úrovni, odpoutání, pročištění energetických drah a v neposlední řadě učení se souznění s druhými. Člověk se tu naučí žít v harmonii sám se sebou i s vesmírem. Rozvíjí se bdělost, pozornost, aktivita a dynamika. Našel jsem radost ze života a žití ze své podstaty v pravé přirozenosti.