Rozhovory probíhají různě. Tenhle se například odehrával krátce před půlnocí v horizontální poloze, čili vleže na matraci. Navíc potmě, abychom nerušili, takže veškeré mé pokusy o písemnou přípravu putovaly do věčných lovišť. I přesto jsme si s JIŘÍM MAZÁNKEM, jedním z vedoucích tábora a zakladatelů Pražské prajágy, snad řekli všechno podstatné:

Čím se zabývá Pražská prajága a jak vznikl její název?

Pražská prajága za prvé vydává knížky a časopis Dotek, za druhé je to sdružení učitelů jógy, kteří se nechtějí svazovat žádným učením, čerpají z různých duchovních směrů a k tomu přidávají své vlastní zkušenosti. Název vznikl ze slova prajága, které označuje soutok dvou nejsvatějších indických řek s třetí, jež jednou za dvanáct let vytéká z podzemí. Na tomto místě u Illáhábádu v severní Indii se jednou za dvanáct let koná slavnost, které se účastní miliony věřících, jógínů, světců a vůbec zástupců různých duchovních směrů. Prajága jsme naše sdružení nazvali pro přesvědčení některých Indů, že Prahu založil indický kmen Sadbájů, kteří jí dali jméno také Prajága – to znamená soutok nebo také místo setkání, práh mezi světem pozemským a nebeským. Časem se slovo změnilo na Pragája a později Praga. Chtěli bychom si tyto zprávy ověřit přímo v Indii, kde mají být údajně uloženy dokumenty, v nichž je napsáno, že mezi zasvěcence Sadbájů patřili i Gustav Meyrink či Julius Zeyer.

Proč Pražská prajága pořádá tábor zrovna v Pohledci?

Tábory se nejprve konaly na jiných místech, ale nakonec jsme zakotvili tady v Pohledci, protože jeden z členů Pražské prajágy, který žije v Novém Městě na Moravě, objevil tuhle možnost. Máme k dispozici celý dům, místní obyvatelé nás přijali celkem příznivě. Nedaleko je rezervace s takovým obrovským kamenem – Pohledeckou skálou, kam chodíme meditovat, cvičit nebo se procházet, pokud je po obědě čas.

Jaký je obsah tábora?

Program je zaměřen na to, aby se lidé, kteří tábor navštíví, pokoušeli dosáhnout uvědomování si všeho, co dělají a co prožívají a byli bdělí. K tomu slouží praktiky jednak klidné, jednak dynamické. Hodně využíváme práce se zvukem, ať už ve formě zpívaných nebo odříkávaných manter, reprodukované hudby, tanců, při kterých zpíváme, nebo ticha, což je taky zvuk. Učíme se naslouchat sobě i přírodě meditačním způsobem, učinit z toho duchovní praxi.

Liší se letošní ročník nějak od těch předchozích?

Snad jenom v tom, že trvá tři týdny místo dřívějších čtrnácti dnů. Jinak probíhá stále ve stejném duchu, hodně záleží na lidech, kteří se sjedou. Důležitá je práce celé skupiny. Když někdo nechce pochopit třeba význam ticha nebo včasných příchodů na různé denní součásti, zdržuje ostatní, rozbíjí atmosféru. Kdo povídá při ranním čajovém obřadu, kde by se měl jen v tichu prožívat čaj a poslouchat hudba, ztratí uvědomování si celkové atmosféry i sebe sama a zároveň ruší ostatní.

Na některých táborech lidé prožívají zvláštní hluboké věci, jiné jsou jenom "odsloužené". Snažíme se, aby tenhle tábor odsloužený v žádném případě nebyl.