Během našeho povídání o celibátu a pohlavní energii vůbec jsme patřičně nezdůraznili celý smysl těchto úvah. Důvodem není psát o zajímavém či lechtivém tématu v tomto dnešním přesexualizovaném světě. Smyslem je právě a jen správné pochopení a uchopení toho, co je hnací silou našeho života, naučit se rozlišovat a pracovat s ní a tím pochopit, že lze dojít až k těm nejvyšším metám našeho života - samozřejmě dle svých individuálních schopností - a prožívat tak každodenní skutečnost komplexně, úplně a ne jen ve vybraných chvilkách, na které se těšíme a které si předem připravujeme. Právě takovéto neskutečné prožívání není totální existencí, nýbrž rozštěpením naší osobnosti na minulost, přítomnost a budoucnost. Ještě přesněji však žijeme pouze buď v minulosti nebo v budoucnosti svými vzpomínkami nebo zase plány.

Avšak pravá skutečnost je přítomností a to věčnou, bezčasou přítomností. To není filosofická úvaha, to je něco, co se dá a přímo musí žít! Tak žije každé zvíře v přírodě, tak žijí všechny přírodní národy, a proto nemusí řešit jiné problémy než ty, které právě samy sebou vznikají. My si však vytváříme mnoho problémů svým nesprávným způsobem života, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Právě proto zveřejňujeme tento seriál, aby si čtenáři z něj vzali podněty do každodenního života a zkušenosti, o nichž píšeme, se nestaly jejich vlastnictvím - protože každý máme pouze své vlastní zkušenosti, které jsou jedinečné - ale příčinou jejich vlastní přeměny.

Ve většině z nás žádná přeměna nenastala, i když je třeba být v tomto směru trpělivý a pokorný, a nebudeme-li bdělí a vnímaví, nemůže ani přeměna nastat. Nadchází-li nyní Nový věk, nenastane dříve, dokud většina z nás nebude schopna v něm žít. Do té doby bude existovat neustálý boj vnější i vnitřní mezi oběma věky.

Nemysleme však nyní na to, jaký je věk lidstva a postavení hvězd, pohleďme pravdivě - aspoň tak, jak jsme v této chvíli schopni si uvědomit a učinit - na své vlastní činy. Přiznejme si, co je podmiňuje. Neprovádějme žádnou zpověď, nemějme žádné výčitky vůči sobě ani druhým. Hleďme jen pravdivě na to, zda jsou všechny naše pohnutky a tudíž potom i slova a činy nesobecké. Víme však, co to znamená nesobecká pohnutka? Jsme vůbec schopni to ještě správně rozlišit?

Tím se vlastně dostáváme k jedné praktické a zároveň filosofické cestě - józe. To slovo v sobě obsahuje takovou škálu možností cest, jak jít k sobě samému, jako vybroušený diamant má nespočet plošek, z nichž každá je schopna odrážet světlo. Přesto základní význam tohoto slova je sjednocení, spojení. Celá jóga je tedy cesta vedoucí ke sjednocení, ke spojení. Řekli bychom k integraci celé naší bytosti. Proč? Navazuje to na naše předchozí úvahy. My jsme vlastně velmi rozštěpeni. Oddělujeme od sebe tělo, rozum, city i sex. Většinou se vůbec nezabýváme na jedné straně svým nevědomím, tudíž nevíme, co se v něm nachází a na druhé straně si zase neuvědomujeme své nadvědomí. V nejlepším případě v ně pouze věříme. A zde vzniká jednak nevědomost a zároveň pokrytectví, svatouškovství, o nichž vlastně nevíme. Když potom nastanou mezní situace, chováme se najednou jako "zvíře" nebo v sobě naopak objevujeme netušené schopnosti. Avšak zde se není čemu divit. Vždyť to vše je v nás. Poukazoval-li na to svou hlubinnou psychologií C.G.Jung, nemluvil o ničem novém, co by objevil. Tyto věci jsou od pradávna v józe obsaženy.

Z toho důvodu začíná také nejzákladnější spis o józe, Pataňdžaliho Jóga sútry veršem: "Jóga je zastavení (zkrocení) jevů ve vědomí." (I,2) Dokud nepoznáme svou vnímavostí, introspekcí obsah našeho vědomí, nezačneme skutečnou práci na sobě. Této práci na sobě se říká jógické cvičení (abhjása). Je to úsilí o dosažení stálého stavu ve zkrocení jevů ve vědomí. Z něj se však teprve tehdy stává trvalý stupeň jógy, je-li prováděno dlouhou dobu, nepřetržitě a se soustředěnou pozorností. (I,13-14) Je-li žákovi jógy pod vedením jeho učitele (gurua) toto životními situacemi umožněno, musí nutně po určité individuální době dojít ke střetnutí s vlastním nevědomím. Jak jsme si uvedli v kapitole o čakrách, víme, že tento střet probíhá právě ve druhé čakře, která má mnoho společného s uspokojováním našich skrytých, podvědomých přání a především s rozkoší ze sexu. Nevyrovná-li se jógín s touto situací správně, zvolí-li spíše cestu potlačování, dojde po určité době k velkým problémům a neuróze. Potom by skutečně učinil lépe, kdyby poslechl rad lidí, kteří žijí na živočišné úrovni, uspokojují pouze své nižší potřeby a pudy a jsou tak zdánlivě bez problémů. Jenže z této cesty již není návratu. Kdo v sobě jednou zažil nutkání, které ho žene za vyššími cíly, musí pokračovat v cestě vzhůru. Pokračovat v cestě vzhůru znamená začít si uvědomovat své nevědomí a svou sexuální sílu postupně přeměnit do stavu nejvyššího uvědomění. To je smyslem jógy, všech pravých nauk a lidského života vůbec.

Nesmíme však přeskakovat stupně, po nichž musíme kráčet, které je třeba poznat a rozlišit svými prožitky a zkušenostmi. Nemůžeme potlačovat svou sexuální sílu, ale ani jí nesmíme povolit uzdu jako splašenému koni, aby si vyváděla, co chce. Také není možné rozpoltit se a oddělovat od sebe cvičení jógy a sexuální sílu. Ta právě spojuje v nás samých to hmotné a to duchovní. Abychom byli komplexní, úplní, nesmíme se stydět za své sexuální potřeby. Bůh ve své neprojevené podstatě je bezpohlavní, avšak vše v projeveném světě existuje v polaritě a je k sobě přirozeně přitahováno. Začneme-li praktikovat duchovní život, měli bychom si především uvědomit, zda žijeme zdravě, tj., zda máme zdravé jídlo, zdravé životní prostředí a také přirozený, zdravý pohlavní život. Většina jógínů na začátku své duchovní praxe dojde k názoru, že by buď měla přestat souložit a nebo co nejméně, protože to přece není správné a člověk by se za to měl stydět.

Je pravda, že k tomu, abychom mohli učinit pokrok na duchovní cestě, je třeba žít zdrženlivěji, případně i držet celibát. Proto je důležité pro praxi hned na začátku správně pochopit první dva stupně jógy, mravně-etické zásady (jama) a omezení, doporučení (nijama). Tyto univerzální zásady neplatí pouze pro jógíny, ale pro všechny bytosti vůbec. To proto, že po nás vyžadují pochopení smyslu života ve vesmíru, vzájemnou toleranci a lásku. Proto tím nejdůležitějším je přestat dle svých možností a schopností ubližovat všem živým bytostem. Toto se vztahuje i na myšlenky, pohnutky, slova a tudíž i na vztah ke zvířatům, rostlinám a přírodě vůbec. Výsledkem je po vytrvalé praxi všeobjímající láska a ustání nepřátelství v přítomnosti takového člověka (II,35). To je velká výzva pro skutečné sbratření lidstva mírovou cestou.

Jako další zásada patří do jamy pravdivost k sobě samému, k ostatním a ve veškerém svém konání. To je celkem samozřejmá věc, stejně jako nekradení a nehromadění. Tím, co se nejvíce z těchto zásad diskutuje a vysvětluje velmi rozdílně, je tzv. brahmáčárja. Toto slovo je rozdílně vykládáno učiteli v Indii, natož u nás. Škála pochopení se kupodivu pohybuje od naprostého vynechání sexu - celibátu, až po absolutní uvolnění v oblasti sexu - tantru. Velmi důležité je však pochopit, že to není proto, že by si člověk vybral prostě to, co se mu hodí, co mu vyhovuje, i když na tom něco je. Také nesmíme vidět v každém indickém učiteli mistra, který je schopen vše z jógy interpretovat správně. Mnohem jednodušší je, samozřejmě, přidržet se tradičního pojetí, které sex vynechává. Proč tak činí? Je to z toho důvodu, že zpočátku je třeba zkoncentrovat veškerou svou energii na schopnost udržet se na duchovní cestě a vyvinutí úsilí. Vždyť sám Kristus říká, že království boží trpí násilí a je třeba ho dobýt. Třebaže je zde stále milost boží a možnost Boha dosáhnout, musí být též v člověku touha po Něm. Tato touha je pouze počátečním stadiem, kdy je pomocí, ale později je naopak překážkou, protože se musíme zbavit všech přání. Na začátku si totiž začneme ostřeji a bolestněji uvědomovat rozptýlenost své mysli. Vše, co nám odebírá energii na to, abychom měli sílu k bdělosti, je třeba, pokud možno, omezit. A výsledkem pohlavní zdrženlivosti je právě získání energie (II,38). Jenže všechny tyto zásady obsažené v jamě opět musíme chápat na všech úrovních - v myšlenkách, slovech i skutcích, obdobně jako v bibli. Nesouložíme-li, ale v naší mysli hárají neustále takového myšlenky, nejedná se o brahmáčárju.

Proto by se začátek duchovní cesty neměl vyznačovat uzavřením velkých slibů jako je vegetariánství, celibát a láska ke všem. To právě přivádí k pokrytectví a falešné svatosti. I Kristus se ohradil, když byl nazván dobrým tím, že dobrý není nikdo, pouze Bůh. Každý máme a budeme mít chyby a důležité je poznat je, odstraňovat je a u druhých je tolerovat. Nejsme-li toho schopni, měli bychom být k sobě aspoň upřímní. Chybí-li nám upřímnost a pokora, chceme-li se dělat v očích druhých lepší nebo takoví, jaké nás chtějí mít, hrajeme neskutečné divadlo na neskutečném jevišti. Zároveň takto ubližujeme především sobě. Je příliš mnoho jóginů a křesčanů, kteří se objímají, ale jejich srdce jsou ledová. Učme se probouzet v sobě přirozenou lásku. Milujme tělesně, citově i duchovně. Až přijde čas, zjistíme, že se tyto úrovně propojí a nebude mezi nimi rozpor.

Proto nás tantra učí komplexnímu přístupu, jak rozšířit své vědomí. Skutečný význam slova brahmáčárja není potom omezený na celibát nebo pohlavní zdrženlivost jako u tradičních systémů, nýbrž je vykládán spíše jako čisté vědomí, vědomí brahma, Boha. Boží vědomí je čisté a spočíváme-li v něm svým vědomím, jsme-li takto sjednoceni, pak vše, co činíme, je čisté. Stáváme se průlivem boží vůle, jejím nástrojem. To se vztahuje na všechny činnosti a tedy i na sex. Nejsme-li však schopni bdělosti třeba při jídle, nedokážeme-li udržet na uzdě svůj jazyk, nedokážeme to ani při tak něžné situaci, jakou je sexuální styk. Proto si nepředstavujte, že tantrická jóga je pro prostopášníky. Stejně jako v tradičních systémech, i v ní jsou základem jama a nijama. Speciální cvičení jsou pouze pro ty, kdo jsou toho již pod vedením gurua schopni.

Přesto jde právě tantra dále, protože upozorňuje na to, že je v nás možnost pracovat s nejmocnější energií. Pohlavní zdrženlivost se stává pouze pomůckou k usměrnění fyziologických pochodů v těle a nemá nic společného s mravností. Proto také základní spisy hatha jógy a tantry jsou společné. V Hathajógapradípice se píše:

"Kdo zná jógu, umí udržet své sémě (bindu) a tak překonává smrt, neboť vytékání semene způsobuje zmar a jeho udržování podporuje život.
Tělo jógína, který takto umí udržet semeno, příjemně voní, pokud se semeno pevně drží v těle, jakýpak strach ze smrti!
Semeno člověka je pod kontrolou mysli a semeno pak kontroluje vitalitu, proto mysl i semeno mají být usilovně kontrolovány."

Mysl, vitalita a semenná energie jsou různými formami téhož, a proto zkrocení a kontrola jednoho znamená též kontrolu všech ostatních. Tak je to psáno v tantrašástrách. Semeno ovládá hatha jóga, vitalitu neboli energii (pránu, šakti) laja jóga (přededevším dechová cvičení, pránájáma) a mysl a dech mantra jóga.

Toto vše v sobě obsahuje rádža jóga (královská jóga), která vychází z Pataňdžaliho. Podle indických představ existuje totiž semeno ve všech buňkách těla. Sexuální touhou je z nich extrahováno a kondenzuje v pohlavních orgánech. Tantrik umí zabránit nejen vytékání semene, ale též i tomu, aby sestupovalo do pohlavních orgánů. Naopak speciálními cviky vede jemnou pohlavní energii vzhůru a přeměňuje ji na energii duchovní, tzv. ódžas. Obdobně mluví Freud o libidu, které se vlivem potlačení mění v náboženské cítění. Ovšem já bych mohl spíše upřesnit tak, že při náboženském cítění, či spíše duchovní praxi, dochází ke zvýšení sexuality a není-li na to člověk připraven, (tedy především jeho psychika), dostává se do rozporu s morálními kodexy náboženství či filosofiemi, které vyznává, protože tyto systémy pouze přikazují. Jejich vyznavači se stávají zbožnými nebo svatými, ale Boha nedosahují. Je to proto, že si nechtějí nebo nejsou schopni připustit vztah mezi sexualitou a duchovní praxí.

pro časopis Post, neuveřejněno v důsledku jeho zániku