Od tohoto čísla se spolu budeme pravidelně setkávat, abychom si povídali o lásce. Záměrně neříkám pouze o sexu, přestože si o něm také budeme mnoho povídat. Myslím si však, že skutečný sex nemůže bez lásky existovat. Možná mi budou někteří odporovat a říkat, že bez ní sex možný je. Samozřejmě, že každý ví, že takový sex je možný. Většině z nás však asi sex bez lásky nic neříká. Každý spojuje své milování s citem, se vztahem, s předáváním a přijímáním. To, co hledáme není pouze uspokojení fyzické, při kterém dojde k orgasmu, ale také uspokojení psychické. To není nikterak snadné. Ve skutečnosti je všechno propojeno.

Pokusím se přivést vás postupně k tomu, co je láska. Samozřejmě je odvážné takto to říci. Lásce se nedá učit. Láska je něco, co musí tryskat z vašeho srdce, co je spontánní, přirozené, co sdílíte, a prožíváte naplno. Není to nic, co souvisí s rozumem a není to také nic, co souvisí s uspokojením. Láska je hluboké souznění, hluboké sjednocení, sdílení a výměna těch nejvyšších hodnot, která probíhá beze slov, tak, že ji neplánujeme, která dokáže transformovat vás i vašeho partnera. Je tolik podob lásky, tolik úrovní lásky... Řekneme si, co všechno se nazývá láskou a láskou třeba není, ale může k ní směřovat. Snad proto budeme mluvit nejprve o věcech, které zdánlivě láskou nejsou a budou spíše jen sexem, spíše tím, co nazýváme hledání uspokojení, ale i v těchto věcech je mnoho toho, co je třeba poznat, zorientovat se v tom, abychom pochopili, že jde také o hledání lásky.

Hledání lásky je i hledáním uspokojení. Každé spočinutí, naleznutí vnitřního míru je vlastně jakýmsi uspokojením. Zjišťujeme, že když celý život hledáme partnera nebo partnerku, když toužíme po druhém, protože nás přitahuje jeho tělo či některé jeho součásti, tak jde o jakési hledání uspokojení, ale zároveň i o mnohem více. To vše dohromady možná způsobí, že jsme v jednotě s tím druhým. Jestli ta jednota je zatím na té nejnižší úrovni, nevadí. I to je již začátek cesty. Každá cesta přece začíná prvním krokem. Každá cesta začíná ještě před tím krokem rozhodnutím, touhou a pokusem, který chceme učinit. Jestliže nedokážeme oslovit toho druhého, nedokážeme mu říci, co cítíme, nedokážeme ho určitým způsobem požádat, aby se s námi sdílel, nedokážeme nikdy ani potom pořádně vyjadřovat svou lásku.

Stále tady mluvím o lásce, ale co je to láska? Je možné ji definovat? Je dost nesmyslné se o to pokoušet. Můžeme vymyslet tisíce definic lásky. Asi všechny budou správné. Každý bude mít nějaký důvod pro to, co nazývá láskou a bude to pro něj láska. Proč by nebyla pravda potom vše, co se o lásce řekne. Zde bych se chtěl věnovat pouze lásce v partnerské podobě. Není podstatné, jestli jsou partneři stejného nebo opačného pohlaví, či zda je partnerů více. I tehdy je láska možná a lze nacházet způsoby, jak si ji vzájemně vyjadřovat. Byl bych rád, kdybychom zde mluvili skutečně o lásce, i když na různých úrovních a ne o vlastnění a o podřizování se druhému.

Tím se dostáváme k jedné z nejdůležitějších součástí našeho povídání o lásce – k vlastnění toho druhého. Základním pochopením, je to, že nikdy jeden druhého nevlastníme, nemůžeme si na něj činit nároky a nenutíme ho k ničemu. Oba by měli mít vlastní svobodu. Samozřejmě jsou různé typy lidí, takže někomu vyhovuje, že je podřízený. Ve vztahu dvou lidí je potřeba, aby byli spolu. Spolu neznamená závislost. Spolu znamená spoluprožívat, spolucítit, spoluvytvářet. A přesto aby měl každý svou samostatnost, svobodu, možnost své vlastní tvořivosti. Je to hezky vyjádřeno slovy, že by měli být jako dva sloupy v chrámu, které podpírají stejnou klenbu, ale stojí každý zvlášť. Jsou to samostatná individua a něco takového by mělo být ve vztahu.

Přesto se často stává, že mluví jeden o druhém jako o "mém", tedy určitým vlastnickým způsobem. Možná nezáleží tolik na těch slovech, ta nemusí doslova vyjadřovat to, co by každý pod tím chápal. Když řeknu "můj manžel" nebo "můj milý", vyjadřuji tím spíše jakýsi určitý stav mého ani ne tak vlastnění osoby, ale spíš citového rozpoložení, kde chci přiblížit, jak hluboce je mi ta druhá osoba blízká a nemyslím to obdobně, jako když říkám "moje kolo, moje auto".

Někdy se zase stává, že říkáme druhému: "Mám tě rád." a jemu to vadí. Má pocit, že mu svou lásku vnucujeme,že je povinen mít taky rád. Určitě to všechno záleží taky na tom, jak se to říká a jak to druhá osoba vnímá. Proč bychom nemohli říci: "Mám tě rád, miluji tě."? Pokud se tato slova neříkají pořád a stereotypně, je to rajská hudba, když zazní v pravém okamžiku. Je to něco nepředstavitelně sjednocujícího, něco, co dokáže vyjádřit hloubku těchto slov. Slyšeli jste někdy něco o indických mantrách, o tom, že jsou to slova, která silně působí na mysl? Slova, která když se správným způsobem opakují a intonují, tak se probouzí energie v nich skrytá a proudí do mysli člověka a přeměňuje ji?

Avšak nejenom indické mantry, které jsou psány v sanskrtu, které byly sděleny kdysi dávno mudrcům ve vysokých stavech vědomí, mají tento účinek. Mají ho i jiná slova, jestliže jsou správně a v pravém okamžiku použita. Dokáže-li lékař se správnou intonací a v pravém okamžiku nemocnému říci jistá utěšující slova, mohou pomoci mnohem více než jakýkoli lék. A naopak bude-li někdo někomu stále opakovat, že něco neumí, že je neschopný a podobné věci, tak bude v zárodku potlačovat sebevědomí a tvořivost tohoto člověka a on tomu skutečně začne věřit. Proto se nebojte říkat: "Miluji", nebojte se říci cokoli podobného jako: "Rád jsem s tebou." nebo "Bylo krásné se s tebou milovat". Cokoli takového, je-li to řečeno od srdce v tu chvíli, v ten okamžik by to mělo být řečeno, zapůsobí jako krása, která přichází rovnou z nebe.

Stejným způsobem může někdo pociťovat jiné projevy lásky. Třeba to, že na veřejnosti dokážete vzít za ruku. Procházet se s ním, držet se s ním za ruku nebo ho obejmout, políbit, nebo na veřejnosti mu říci: "Jsi krásný, miluji tě." Vzpomeňte si na film Kristián. Je to možná pro někoho trošku komedie, ale věřte tomu, že všechno toto je důležité a všechno toto, i když se ženy v dnešní době projevují hodně mužsky, snaží se vyrovnat mužům v různých oborech, tak všechno toto očekávají. A nemyslete si, že jenom ženy, i muži rádi vnímají tuto hudbu ve slovech. Máte možná pocit, že byste se měli stydět, že dokážete říci takováto slova nebo se je stydíte říci před druhými. Proč byste měli být pokrytci, proč byste neměli dokázat před druhými říci, že máte rádi? Nebo si myslíte, že je mnohem důležitější se chovat tak, jak se máte chovat? Stát se zpracovanou figurkou galantního společensky vychovaného člověka, který dělá jen to, co se má a projevuje se jen tehdy, když se očekává, že se má projevit? Čím více budete své srdce zakrývat, tím méně opravdu projevíte sebe sama. Čím více budete následovat tyto strnulé formálnosti, tím větší pokrytec se z vás bude stávat. Čím větší bude nesoulad mezi tím, co byste chtěli projevit a co projevíte, čím větší bude nesoulad mezi tím, co byste chtěli říci a tím, co řeknete, tím větší napětí bude ve vás vzrůstat.

Toto napětí bude pochopitelně působit také na váš sex. Způsobí neschopnost erekce a předčasnou ejakulaci u mužů, menší vzrušivost či neschopnost dosáhnout orgasmu u žen. Může také vzniknout nezájem o sex nebo jakési uzavření se vůči němu, smíření se s tímto stavem. Může vzniknout představa, že už jsem stará, nezajímavá a že vlastně sex není to nejdůležitější pro můj život atd. Budeme předčasně stárnout aniž bychom si to uvědomovali a budeme smířeni s takovýmto stavem, který vůbec nemusel nastat. Jediný důvod je v nás, v tom, co si sami vytváříme a co bychom si vytvářet nemuseli.

Mnoho lidí se zase pro změnu stydí milovat. Myslí si, že jsou již staří, že je to vyhrazeno pouze nezbednému mládí do 30 let a potom, že už je třeba přitlumit a dělat sex jenom svátečně. Každý, kdo sexu trochu rozumí, tak ví, jak je velmi prospěšný zdraví. Je to s ním jako se vším v životě. Jestliže se něco přehání a nesprávně používá, tak to potom škodí. Stejně tak i sex musíte umět správně využívat. Potom vám bude vysoce prospěšný. Toto není jenom teorie. Všechny moderní výzkumy potvrzují, že při správném sexu se vylučují určité látky v mozku a krvi, které způsobují vysokou regeneraci všech buněk našeho těla a zároveň vysoký pocit vnitřního zklidnění, vyrovnání a zharmonizování. A správný sex je ten, který neprobíhá způsobem bezcitným pro pouhé uspokojení, způsobem, jakým ho vyhledáváme třeba u prostitutek nebo v podnicích podobného typu, ale je to sex, který je v plnohodnotném vztahu, sex, v kterém navzájem vyměňujeme vnitřní hluboké hodnoty. Jestliže pak probíhá takovýto sex, nazývejme ho spíše milováním.

Každý, kdo toto zažívá, se dožívá stáří v plnohodnotném sexuálním vztahu.

Nebojte se tedy milování v každém věku. Doufám, že toto naše první povídání vás jen povzbudilo k tomu, abyste se chtěli milovat a zároveň k tomu, že si budete věřit, když budete milovat a také k tomu, že budete přesvědčeni, že milování je něco, co je v životě jednou z nejdůležitějších věcí.

Jiří Mazánek pro časopis Hustler - březen 2000