Od tohoto čísla se spolu budeme pravidelně setkávat, abychom si povídali o lásce. Záměrně neříkám pouze o sexu, přestože si o něm také budeme mnoho povídat. Myslím si však, že skutečný sex nemůže bez lásky existovat. Možná mi budou někteří odporovat a říkat, že bez ní sex možný je. Samozřejmě, že každý ví, že takový sex je možný. Většině z nás však asi sex bez lásky nic neříká. Každý spojuje své milování s citem, se vztahem, s předáváním a přijímáním. To, co hledáme není pouze uspokojení fyzické, při kterém dojde k orgasmu, ale také uspokojení psychické. To není nikterak snadné. Ve skutečnosti je všechno propojeno.

Pokusím se přivést vás postupně k tomu, co je láska. Samozřejmě je odvážné takto to říci. Lásce se nedá učit. Láska je něco, co musí tryskat z vašeho srdce, co je spontánní, přirozené, co sdílíte, a prožíváte naplno. Není to nic, co souvisí s rozumem a není to také nic, co souvisí s uspokojením. Láska je hluboké souznění, hluboké sjednocení, sdílení a výměna těch nejvyšších hodnot, která probíhá beze slov, tak, že ji neplánujeme, která dokáže transformovat vás i vašeho partnera. Je tolik podob lásky, tolik úrovní lásky... Řekneme si, co všechno se nazývá láskou a láskou třeba není, ale může k ní směřovat. Snad proto budeme mluvit nejprve o věcech, které zdánlivě láskou nejsou a budou spíše jen sexem, spíše tím, co nazýváme hledání uspokojení, ale i v těchto věcech je mnoho toho, co je třeba poznat, zorientovat se v tom, abychom pochopili, že jde také o hledání lásky.

Hledání lásky je i hledáním uspokojení. Každé spočinutí, naleznutí vnitřního míru je vlastně jakýmsi uspokojením. Zjišťujeme, že když celý život hledáme partnera nebo partnerku, když toužíme po druhém, protože nás přitahuje jeho tělo či některé jeho součásti, tak jde o jakési hledání uspokojení, ale zároveň i o mnohem více. To vše dohromady možná způsobí, že jsme v jednotě s tím druhým. Jestli ta jednota je zatím na té nejnižší úrovni, nevadí. I to je již začátek cesty. Každá cesta přece začíná prvním krokem. Každá cesta začíná ještě před tím krokem rozhodnutím, touhou a pokusem, který chceme učinit. Jestliže nedokážeme oslovit toho druhého, nedokážeme mu říci, co cítíme, nedokážeme ho určitým způsobem požádat, aby se s námi sdílel, nedokážeme nikdy ani potom pořádně vyjadřovat svou lásku.

Stále tady mluvím o lásce, ale co je to láska? Je možné ji definovat? Je dost nesmyslné se o to pokoušet. Můžeme vymyslet tisíce definic lásky. Asi všechny budou správné. Každý bude mít nějaký důvod pro to, co nazývá láskou a bude to pro něj láska. Proč by nebyla pravda potom vše, co se o lásce řekne. Zde bych se chtěl věnovat pouze lásce v partnerské podobě. Není podstatné, jestli jsou partneři stejného nebo opačného pohlaví, či zda je partnerů více. I tehdy je láska možná a lze nacházet způsoby, jak si ji vzájemně vyjadřovat. Byl bych rád, kdybychom zde mluvili skutečně o lásce, i když na různých úrovních a ne o vlastnění a o podřizování se druhému.

Tím se dostáváme k jedné z nejdůležitějších součástí našeho povídání o lásce – k vlastnění toho druhého. Základním pochopením, je to, že nikdy jeden druhého nevlastníme, nemůžeme si na něj činit nároky a nenutíme ho k ničemu. Oba by měli mít vlastní svobodu. Samozřejmě jsou různé typy lidí, takže někomu vyhovuje, že je podřízený. Ve vztahu dvou lidí je potřeba, aby byli spolu. Spolu neznamená závislost. Spolu znamená spoluprožívat, spolucítit, spoluvytvářet. A přesto aby měl každý svou samostatnost, svobodu, možnost své vlastní tvořivosti. Je to hezky vyjádřeno slovy, že by měli být jako dva sloupy v chrámu, které podpírají stejnou klenbu, ale stojí každý zvlášť. Jsou to samostatná individua a něco takového by mělo být ve vztahu.

Přesto se často stává, že mluví jeden o druhém jako o "mém", tedy určitým vlastnickým způsobem. Možná nezáleží tolik na těch slovech, ta nemusí doslova vyjadřovat to, co by každý pod tím chápal. Když řeknu "můj manžel" nebo "můj milý", vyjadřuji tím spíše jakýsi určitý stav mého ani ne tak vlastnění osoby, ale spíš citového rozpoložení, kde chci přiblížit, jak hluboce je mi ta druhá osoba blízká a nemyslím to obdobně, jako když říkám "moje kolo, moje auto".

Někdy se zase stává, že říkáme druhému: "Mám tě rád." a jemu to vadí. Má pocit, že mu svou lásku vnucujeme,že je povinen mít taky rád. Určitě to všechno záleží taky na tom, jak se to říká a jak to druhá osoba vnímá. Proč bychom nemohli říci: "Mám tě rád, miluji tě."? Pokud se tato slova neříkají pořád a stereotypně, je to rajská hudba, když zazní v pravém okamžiku. Je to něco nepředstavitelně sjednocujícího, něco, co dokáže vyjádřit hloubku těchto slov. Slyšeli jste někdy něco o indických mantrách, o tom, že jsou to slova, která silně působí na mysl? Slova, která když se správným způsobem opakují a intonují, tak se probouzí energie v nich skrytá a proudí do mysli člověka a přeměňuje ji?

Avšak nejenom indické mantry, které jsou psány v sanskrtu, které byly sděleny kdysi dávno mudrcům ve vysokých stavech vědomí, mají tento účinek. Mají ho i jiná slova, jestliže jsou správně a v pravém okamžiku použita. Dokáže-li lékař se správnou intonací a v pravém okamžiku nemocnému říci jistá utěšující slova, mohou pomoci mnohem více než jakýkoli lék. A naopak bude-li někdo někomu stále opakovat, že něco neumí, že je neschopný a podobné věci, tak bude v zárodku potlačovat sebevědomí a tvořivost tohoto člověka a on tomu skutečně začne věřit. Proto se nebojte říkat: "Miluji", nebojte se říci cokoli podobného jako: "Rád jsem s tebou." nebo "Bylo krásné se s tebou milovat". Cokoli takového, je-li to řečeno od srdce v tu chvíli, v ten okamžik by to mělo být řečeno, zapůsobí jako krása, která přichází rovnou z nebe.

Stejným způsobem může někdo pociťovat jiné projevy lásky. Třeba to, že na veřejnosti dokážete vzít za ruku. Procházet se s ním, držet se s ním za ruku nebo ho obejmout, políbit, nebo na veřejnosti mu říci: "Jsi krásný, miluji tě." Vzpomeňte si na film Kristián. Je to možná pro někoho trošku komedie, ale věřte tomu, že všechno toto je důležité a všechno toto, i když se ženy v dnešní době projevují hodně mužsky, snaží se vyrovnat mužům v různých oborech, tak všechno toto očekávají. A nemyslete si, že jenom ženy, i muži rádi vnímají tuto hudbu ve slovech. Máte možná pocit, že byste se měli stydět, že dokážete říci takováto slova nebo se je stydíte říci před druhými. Proč byste měli být pokrytci, proč byste neměli dokázat před druhými říci, že máte rádi? Nebo si myslíte, že je mnohem důležitější se chovat tak, jak se máte chovat? Stát se zpracovanou figurkou galantního společensky vychovaného člověka, který dělá jen to, co se má a projevuje se jen tehdy, když se očekává, že se má projevit? Čím více budete své srdce zakrývat, tím méně opravdu projevíte sebe sama. Čím více budete následovat tyto strnulé formálnosti, tím větší pokrytec se z vás bude stávat. Čím větší bude nesoulad mezi tím, co byste chtěli projevit a co projevíte, čím větší bude nesoulad mezi tím, co byste chtěli říci a tím, co řeknete, tím větší napětí bude ve vás vzrůstat.

Toto napětí bude pochopitelně působit také na váš sex. Způsobí neschopnost erekce a předčasnou ejakulaci u mužů, menší vzrušivost či neschopnost dosáhnout orgasmu u žen. Může také vzniknout nezájem o sex nebo jakési uzavření se vůči němu, smíření se s tímto stavem. Může vzniknout představa, že už jsem stará, nezajímavá a že vlastně sex není to nejdůležitější pro můj život atd. Budeme předčasně stárnout aniž bychom si to uvědomovali a budeme smířeni s takovýmto stavem, který vůbec nemusel nastat. Jediný důvod je v nás, v tom, co si sami vytváříme a co bychom si vytvářet nemuseli.

Mnoho lidí se zase pro změnu stydí milovat. Myslí si, že jsou již staří, že je to vyhrazeno pouze nezbednému mládí do 30 let a potom, že už je třeba přitlumit a dělat sex jenom svátečně. Každý, kdo sexu trochu rozumí, tak ví, jak je velmi prospěšný zdraví. Je to s ním jako se vším v životě. Jestliže se něco přehání a nesprávně používá, tak to potom škodí. Stejně tak i sex musíte umět správně využívat. Potom vám bude vysoce prospěšný. Toto není jenom teorie. Všechny moderní výzkumy potvrzují, že při správném sexu se vylučují určité látky v mozku a krvi, které způsobují vysokou regeneraci všech buněk našeho těla a zároveň vysoký pocit vnitřního zklidnění, vyrovnání a zharmonizování. A správný sex je ten, který neprobíhá způsobem bezcitným pro pouhé uspokojení, způsobem, jakým ho vyhledáváme třeba u prostitutek nebo v podnicích podobného typu, ale je to sex, který je v plnohodnotném vztahu, sex, v kterém navzájem vyměňujeme vnitřní hluboké hodnoty. Jestliže pak probíhá takovýto sex, nazývejme ho spíše milováním.

Každý, kdo toto zažívá, se dožívá stáří v plnohodnotném sexuálním vztahu.

Nebojte se tedy milování v každém věku. Doufám, že toto naše první povídání vás jen povzbudilo k tomu, abyste se chtěli milovat a zároveň k tomu, že si budete věřit, když budete milovat a také k tomu, že budete přesvědčeni, že milování je něco, co je v životě jednou z nejdůležitějších věcí.

Jiří Mazánek pro časopis Hustler - březen 2000

Ve žhavém polibku, který nemá konce
chtěl bych rozpustit se celý
ztratit se v tobě a spočinout
rozpustit svou bolest a strasti

Tvoje tělo obejmout
a nalézti v tobě ten bod, kde opravdu je láska věčná
nalézti ten bod klidu a míru
který nemá žádná jiná slečna

Nedá se příliš slovy vyjádřit, jak silně by člověk chtěl se spojit s druhou bytostí, kolik by chtěl vetknout do všech jejich buněk lásky a všeho toho krásného, co cítí, kolik by chtěl dostat od té druhé bytosti, aby byl plně uspokojen a jak silně to vnímá při spojení obou pohlaví, jak silně to vnímá, když se tiskne k tělu toho druhého a má pocit, že by jej měl zcela proniknout, zcela prostoupit tak, aby se stali jednou bytostí, jedním tělem. Jak úžasně nás příroda obdařila, jak jsou naše těla vlastně dokonalá, že může se spojovat muž s ženou a mají k tomu vše potřebné, může se vlastně spojovat i žena s ženou a muž s mužem a všichni mohou pocítit krásu, lásku, uspokojení a že existuje způsob, jak si něco předávat. Jak jednoduché a přitom nenapodobitelné to je, že vlastně jenom otvor a něco, co do něj proniká, může přinést takové blaho a vlastně nejvyšší pocit uspokojení, jaký člověk žijící na této Zemi vlastně zná.

Přesto můžeme zjistit, že ne všichni si dokáží takovéto uspokojení na této pozemské úrovni dát a co nejvíce ho zvýšit, že mnozí tápou nebo nevědí, co vše je možné v této oblasti.V první řadě bych připomněl, že by nemělo jít pouze o uspokojení . To by vždy mělo být spojeno s bytostí, která je pro nás vzácná, která je nám blízká. Neměli bychom na svém uspokojení pracovat bez rozmyslu a bezhlavě se vrhat na každého, kdo nás přitahuje, abychom ho vlastně využili jako prostředek pro své uspokojení. I když i uspokojení je důležité, aby nás zbavilo přetlaku fyzického i emocionálního, tak bychom zároveň měli sledovat, alespoň trochu, jestli nezneužíváme, neubližujeme, jestli netoužíme jenom po tom, abychom my sami nalezli své uspokojení, ale abychom také dokázali potěšit toho druhého.

Říkal jsem, že naše těla jsou stvořena tak, že na nich existují různá citlivá místa, která jsou schopna způsobovat vzrušení a probouzet v mysli stav blaha. Většina lidí tady žije jenom proto, aby naplnila svoje slasti, aby nacházela nové a větší způsoby, jak více uspokojit svoje přání a touhy a jak nalézt co největší slast. Jistě je vám jasné, že toto lze pouze občas. I když mysl člověka touží po větším a častějším uspokojení, různé vnější i vnitřní okolnosti tomu zabraňují. Nenastane-li uspokojení, nastupuje utrpení. Člověk se trápí, člověk si vybavuje své slasti, člověk po nich touží, snaží se je vyhledávat a nenachází je, takže pociťuje utrpení.

I když je všechno propojeno navzájem, chtěl bych se nyní zcela odděleně věnovat pouze tělesnému uspokojení. Jak dosáhnout co největšího tělesného uspokojení? V prvé řadě bych připomenul, že je třeba znát své tělo, abychom mohli potom nacházet způsoby, jak mu dát větší uspokojení. Takže to, co by takový člověk měl začít v první řadě dělat, je objevovat pro sebe své tělo. Možná si řeknete, co bych objevoval na svém těle, znám je dostatečně a vím, co způsobuje moje uspokojení. Ale jsem přesvědčen, že tomu tak docela není. Zkuste si uvědomit, že vaše uspokojení není pouze v oblasti erotogenních zón a že vaše vzrušení a uspokojení se může rozšířit do celého těla. Můžete ho pociťovat nejenom v pohlaví a v dalších částech organismu, ale můžete jej dokonce cítit ve všech buňkách svého těla. Jak je toto možné? Docela snadno. Skutečné centrum vaší slasti je pochopitelně v mozku. Z vašich smyslů jsou přenášeny podněty do mozku, ten si je uvědomí, zpracuje je a posílá je zpět a vy pociťujete už zase znova pouze prostřednictvím smyslů uspokojení. Ale skutečnost je, že uspokojení je ve vašem mozku. Proto je také důležité věnovat pozornost nejen našim orgánům a erotogenním zónám, které lze mechanicky dráždit a různým vybavováním si uspíšit své vzrušení, ale je třeba si uvědomit, že toho největšího vzrušení dosáhnete jenom tehdy, jestliže správně použijete svůj mozek, jestli správně použijete své myšlení, svou vizualizaci a své vědomí, které bude jakýmsi způsobem pracovat při naplňování uspokojení. Z toho jasně vyplývá, že nestačí pouze znát místa, která jsou schopna vzrušení, ale že k tomu musíte přidat určitý stav vědomí u sebe i u partnera. Jestliže toto neučiníte, tak skutečně půjde o mechanickou záležitost, která se brzy vyčerpá. Budete hledat jenom nové objekty, které vás zaujmou, znovu nějakým způsobem vzruší, protože budou jiné anebo budete hledat nové způsoby, netradiční způsoby vzrušování, abyste se vůbec ještě dokázali vzrušit. Ve vašem vztahu nebude láska. Nemluvím o nějaké nejvyšší lásce, ale alespoň o úrovni, kdy si uvědomíte, že se musíte navzájem poznávat a navzájem si být schopni předávat a přijímat od toho druhého. Musíte být také schopni jistým způsobem tomu druhému toto sdělit.

A jak vůbec zjistíte, co tomu druhému sdělovat? Jediný způsob je poznat své tělo sám. Jak poznáme své tělo sami? Musíme provádět cvičení, při němž se tělo dokonale uvolní, v tomto uvolnění si uvědomíme jednotlivé části těla. Potom si začneme vyhledávat místa, která nás vzrušují, čili sami sebe budeme vzrušovat a zjišťovat, jak je nejlepší se vzrušovat, jaké zvolit způsoby, takže si s tím můžeme vyhrát delší dobu, než se nám podaří toto všechno zjistit a potom začneme zjišťovat další možnosti. Začneme si uvědomovat, jak své vzrušení prodlužovat a čím je prodlužovat. Zjistíme, jak důležitý je dech, jak jsou důležité myšlenky, představy, vizualizace partnera, jeho těla atd., a tímto způsobem se nám třeba podaří rozvádět energii vzrušení i jinam, než do oblastí erotogenních. Začneme si představovat, jak vzrušení rozvádíme do všech částí těla. Třeba k tomu zvolíme představu, že se ponořujeme do vany hodně teplé vody a to teplo se rozlévá od nohou až po hlavu a všude nás naplňuje tou svou životodárnou energií. Stejným způsobem si můžeme představovat, jak se vzrušení postupně rozlévá do všechbuněk našeho těla a naplňuje nás zvláštním chvěním. Po čase zjistíme, že počáteční rozrušení, které jsme takto pociťovali při vzrušení, přestává být rozrušením, ale zůstává nám vnitřní chvění, vnitřní vibrace, ale stává se jakýmsi spočinutím, jakýmsi klidem. Neznamená to, že někdy nemůže být i vášní nebo dokonce vybitím. Ne všechny sexuální kontakty musí probíhat pomalu, pozvolna s předehrami a s jakýmsi rozehříváním, aby teprve potom došlo k aktu, který se prodlužuje, ale někdy právě toto pomalé pozvolné vzrušování a spojování se není takové, jako když s jakousi vášní dojde ke spojení a vlastně i k uspokojení. Takže často celý takový akt trvá kratší dobu, ale kvalitativně přináší mnohem větší uspokojení.

Právě pro takové rozdíly a možnosti je třeba dokonale poznat sebe i toho druhého. Samozřejmě, že poznání toho druhého může také nastat v jakémsi okamžiku vnitřního setkání, nemusí to nutně znamenat, že musí jít o dlouhodobou známost, kdy dlouhodobě poznáváme svého partnera, abychom pak věděli, jakým způsobem k němu přistupovat. Musíme především cvičit svou vnímavost, svou citlivost na energii, která vyzařuje z toho druhého. Potom se může stát, že k takovému rychlému, bleskovému setkání a spojení může dojít také s někým, koho neznáme, koho teprve v té chvíli poznáváme, ale jakýmsi mimorozumovým vnímáním se na něj napojíme a víme, že toto setkání nám přinese hluboké sjednocení a uspokojení. Takže všechno je relativní.

Jestliže jsme si řekli, že bychom měli nejprve poznat své tělo, své pocity a své způsoby vzrušování, měl by totéž provádět i váš partner. Při setkání bychom si měli vyměňovat tyto zkušenosti tak, že si o nich budeme buď povídat nebo si je nějak sdělovat nebo že si je při milování budeme určitým bezeslovným způsobem předávat. Takto prohloubíme vzájemné porozumění.

Potom bych doporučil objevovat vzájemně svá těla. Obdivovat kůži, doteky na kůži, hlazení kůže, zjišťovat, že tělo není vždy to nejdůležitější. Zjistit nebo si uvědomit, že tělo stárne, bude stárnout, teď je krásné – možná, to je také relativní – ale časem začne vadnout a záleží na nás, jestli si uvědomíme, proč druhého milujeme, proč s ním chceme být. Jestli je to jenom kvůli tomu tělu a to tělo se nám přestane líbit, co potom? Proto bychom náš vztah měli prohloubit a měli bychom překročit toto tělo, měli bychom více pozornosti věnovat energii.

Každé tělo má nějakou energii. Každé tělo tuto energii vyzařuje. Přiblížíte-li se k tomu druhého, můžete to, jste-li jen trošku citliví, vnímat jako určitý pocit, že třeba je vám ten druhý sympatický nebo nesympatický, že vás něčím přitahuje nebo určitým způsobem odpuzuje. Nedokážete v jeho blízkosti příliš dlouhou dobu setrvávat. Nebo můžete pociťovat, jestli vás posiluje, jaksi nabíjí nebo jestli vás vysává a vy se v jeho blízkosti cítíte unavení až ospalí. To všechno je určité vyzařování, které vychází z toho druhého. Pak je však také důležité, co vyzařujeme my. Protože když se tato dvě vyzařování setkají, jde o jakási vlnění ve fyzikálním významu. Tato vlnění se skládají a vytvářejí nějakou výslednici. A tato výslednice je právě váš pocitový dojem. Ať je tento dojem jakkoli subjektivní, tak je důležitý. Můžete se podle něj řídit. Uvědomujte si vyzařování a svoji reakci na toto vyzařování. Potom je toto první známkou toho, zda si budete rozumět. Někdy je toto vyzařování tak silné, že upoutá pouze vaše smysly a ty přestanou být bdělé a začnou být slepé. V této zaslepenosti začnete toužit jenom po tvarech a přestanete si uvědomovat energii. Nejdůležitější je, aby byla energie toho druhého vůči vaší souladná, posilující, povzbuzující a oživující. Nesmíte se dát zaslepit silikonovými tvary a podlehnout jim. Také když zjistíte, že si s někým rozumíte, bych vám doporučil, abyste nepodléhali tak rychle svému chtíči nebo touze po uspokojení, ale abyste si také o něm něco zjistili. V dnešní době je někdy velmi nebezpečné podléhat. Možná namítnete "Použiju ochranu" – jistě, je to možné, ale stejně bych vám doporučil promluvit nejprve s tím druhým a zjistit si všechno v tomto směru. Jak již víte, nejde totiž při uspokojení pouze o fyzickou záležitost a mohla by na to doplatit vaše psychika.

Samozřejmě, že pokud se týče uspokojení, mají to v tomto směru snazší ženy, jsou schopny si ho vyvolávat mnohem lépe než muži, mnohem hlubší a trvalejší a mají mnoho druhů prostředků, erotických pomůcek, které mohou použít k tomu, aby toto vzrušení prodlužovaly a zvyšovaly. Také při milování dvou žen je mnohem větší možnost uspokojení než při milování dvou mužů.

Jestliže nerozděluji milování heterosexuální a homosexuální, tak je to z toho důvodu, že vaše energie obsahuje oba tyto póly. Oba tyto póly se vlastně určitým způsobem také ve vás projevují. Je to to, co se nazývá v tantře mužská a ženská sexuální energie. Říká se, že ta mužská a ženská je mnohem silnější a spočívá jak u muže tak u ženy v páteři, v základně, ovšem ne ve fyzickém ale v jemněhmotném těle. Jemněhmotné tělo bychom si mohli přiblížit jako tělo složené z energie, jako obal, který kolem vás vyzařuje. V něm je stejná síť kanálků, kterými proudí energie, jak je síť kanálků, kterými proudí krev nebo nervových kanálků nebo mízních. Takže tato ženská energie je jak u mužů tak u žen a má schopnostnám dávat tvořivou sílu, má schopnost pronikat všemi vašimi činnostmi, ona je vlastně tou energií, která nás žene k tomu, abychom vyhledávali náš doplněk. Díky ní jsme také schopni produchovňovat své činnosti. Produchovňovat znamená, že se nestávají pouze tělesnými, ale že sledují nějaký cíl, že jsou prostoupeny citem, že jsou prostoupeny myšlením, a že jsou prostoupeny také ještě něčím vyšším - láskou.

Právě proto, že se těžko dá vysvětlit tato energie, dá se těžko vysvětlit láska. Můžeme mluvit o určité přitažlivosti a je to pravda, přitahují se oba ty póly a jestliže se milují dvě ženy nebo dva muži, tak to neníproto, že by se přitahovaly ženský a ženský nebo mužský a mužský pól, ale že se přitahují opět jejich protichůdné póly k sobě. Vždycky se chtějí nalézt tyto dvě strany jedné mince a spojit se, aby nastala harmonie. Jestliže se vám podaří dobré tělesné spojení a uspokojení, zjistíte, že je nejenom ve vašem těle, ale i ve vaší mysli jistá harmonie. A tato harmonie není nutně vyhrazena jenom heterosexuálním párům. Toto je samozřejmě jenom určitá teorie a v praxi je každý sám přitahován k tomu, co mu vyhovuje, takže nemusí nutně mít nějakou homosexuální zkušenost, když ji nechce mít, ale aspoň by to měl pochopit a měl být tolerantní vůči těm, kteří ji potřebují.

Snad bych ještě připomněl jednu důležitou věc v sexuálním aktu. Někdo má možná pocit, že je důležité, aby při něm bylo velké napětí, velké vzrušení a velké vzájemné tisknutí a mačkání se k sobě, aby se co nejvíce ten druhý pojmul jakýmsi způsobem do té jednoty, které se v těle nedá tak dobře dosáhnout jako v našem vědomí. Ve skutečnosti je však ze všeho nejdůležitější při sexuálním aktu uvolnění. Nebudete-li uvolnění, budete-li v napětí, nebudete schopni tak velké vnímavosti. Spíše se při tomto uvolnění nechejte proniknout jakýmsi rozechvěním celého těla a sledujte, do jaké míry jste schopni zesilovat tyto vibrace. Protože toto rozechvění vám bude schopno dát větší vzrušení. Budete-li schopni uvolnění, můžete mnohem delší dobu setrvat ve vzrušení i ve spojení a z tohoto spojení se stane takové vzájemné prodlévání s tím druhým. V tom prodlévání budete nacházet opravdu hluboký mír a hluboké poznání toho druhého. A tím bych snad uzavřel dnešní povídání. Nehledejte krkolomné pozice, nesnažte se za každou cenu se naučit zase něco nového, nemusíte ani měnit své pozice příliš často, naopak najděte si to, co vám vyhovuje, najděte si hluboké porozumění spolu v pozici ve spojení, tak abyste v ní mohli setrvat, aby se stala skutečným spojením, nejenom tělesným, ale harmonií i vašich myslí, vašich pocitů a harmonií všeho kolem vás. Potom nebudete pociťovat vlastně odpojení se tělesné jako odpojení, ale budete stále cítit tuto harmonii, jak přetrvává, i když už dávno vedle sebe spočíváte a mlčíte nebo se držíte za ruce a nebo jste usnuli. Přeji vám tuto harmonii.

Jiří Mazánek pro časopis Hustler - duben 2000

Ten, kdo se již někdy miloval nebo pravidelně miluje, jistě ví, že milování je doprovázeno určitými myšlenkovými stavy či stavy vědomí. Ty jsou samozřejmě způsobeny vzrušením smyslů a působením tohoto vzrušení na mysl. Vedle toho, že neovládnutá mysl pracuje sama, stále, přidává se k ní představivost. Představivost nebo jak se v tantře říká vizualizace, je ovšem důležitou součástí tohoto procesu. Obvykle si už dlouho před tím, než poznáme objekt naší milostné touhy, představujeme, jak by měl vypadat. U někoho tato představa vyvolá i jemné vzrušení, u někoho silné vzrušení, někoho přiměje k tomu, že se sám vzrušuje třeba až k vrcholu. Samozřejmě, že naprostá většina lidí vyhledává sex nebo by ho vyhledávala proto, že chce naplnit nebo uvolnit napětí. To vzniká jednak jako tělesná potřeba, například hlad, močení atd. a jednak proto, že myšlenkové pochody a různé denní situace, do kterých se člověk dostává, vytvářejí napětí v mysli, které se udržuje a člověk potřebuje toto napětí uvolnit. Protože obvykle nezná žádné jiné způsoby, jak toto napětí uvolňovat, hledá nějaké náhražky, které, způsobí to, že přestává myslet. Alespoň na chvilku se mu podaří uvolnit z kolotoče myšlenkového stresu nebo by se dalo říci navazování jedné myšlenky na druhé. Toto navazování jedné myšlenky na druhé si můžeme představit asi tak, že v neovládnuté mysli vyvstane myšlenka, která je způsobena buď přenosem určitých informací smysly, to znamená, že něco vidíme, slyšíme, hmatáme, čicháme a to v nás vyvolává určité pocity. Tyto pocity se dále rozvíjejí představami a pokračují vyvstáváním dalších myšlenek. Ty navazují na vyvolané myšlenky. Tím může vzniknout úplný nesmyslný propletenec určitého myšlení nebo představ, který nemá v sobě žádnou logičnost, ale je způsobený čistě řetězením myšlenek tak, jak nás napadaly. Můžeme si uvést příklad.Sedíme doma v křesle a slyšíme zpívat venku nějakého ptáka. Tento zpěv v nás vyvolá představu, že pták asi sedí na větvi. S tou je spojená představa stromu v lese, který nás tam zaujal a pod nímž byla houba. Tím vznikne představa jídla a s ním spojené nějaké společnosti a tak to pokračuje dál a dál. Tento způsob řetězení svědčí o neovládnuté mysli a každá taková myšlenka nám ubírá energii na to, aby mohla existovat a vyčerpává jednak naši mysl a jednak celkově i nás jako takové. To způsobuje naši myšlenkovou slabost, ale také energetickou slabost, takže se stále cítíme unavení více či méně a nedokážeme se vzchopit.Ten, kdo se již někdy miloval nebo pravidelně miluje, jistě ví, že milování je doprovázeno určitými myšlenkovými stavy či stavy vědomí. Ty jsou samozřejmě způsobeny vzrušením smyslů a působením tohoto vzrušení na mysl. Vedle toho, že neovládnutá mysl pracuje sama, stále, přidává se k ní představivost. Představivost nebo jak se v tantře říká vizualizace, je ovšem důležitou součástí tohoto procesu. Obvykle si už dlouho před tím, než poznáme objekt naší milostné touhy, představujeme, jak by měl vypadat. U někoho tato představa vyvolá i jemné vzrušení, u někoho silné vzrušení, někoho přiměje k tomu, že se sám vzrušuje třeba až k vrcholu. Samozřejmě, že naprostá většina lidí vyhledává sex nebo by ho vyhledávala proto, že chce naplnit nebo uvolnit napětí. To vzniká jednak jako tělesná potřeba, například hlad, močení atd. a jednak proto, že myšlenkové pochody a různé denní situace, do kterých se člověk dostává, vytvářejí napětí v mysli, které se udržuje a člověk potřebuje toto napětí uvolnit. Protože obvykle nezná žádné jiné způsoby, jak toto napětí uvolňovat, hledá nějaké náhražky, které, způsobí to, že přestává myslet. Alespoň na chvilku se mu podaří uvolnit z kolotoče myšlenkového stresu nebo by se dalo říci navazování jedné myšlenky na druhé. Toto navazování jedné myšlenky na druhé si můžeme představit asi tak, že v neovládnuté mysli vyvstane myšlenka, která je způsobena buď přenosem určitých informací smysly, to znamená, že něco vidíme, slyšíme, hmatáme, čicháme a to v nás vyvolává určité pocity. Tyto pocity se dále rozvíjejí představami a pokračují vyvstáváním dalších myšlenek. Ty navazují na vyvolané myšlenky. Tím může vzniknout úplný nesmyslný propletenec určitého myšlení nebo představ, který nemá v sobě žádnou logičnost, ale je způsobený čistě řetězením myšlenek tak, jak nás napadaly. Můžeme si uvést příklad.Sedíme doma v křesle a slyšíme zpívat venku nějakého ptáka. Tento zpěv v nás vyvolá představu, že pták asi sedí na větvi. S tou je spojená představa stromu v lese, který nás tam zaujal a pod nímž byla houba. Tím vznikne představa jídla a s ním spojené nějaké společnosti a tak to pokračuje dál a dál. Tento způsob řetězení svědčí o neovládnuté mysli a každá taková myšlenka nám ubírá energii na to, aby mohla existovat a vyčerpává jednak naši mysl a jednak celkově i nás jako takové. To způsobuje naši myšlenkovou slabost, ale také energetickou slabost, takže se stále cítíme unavení více či méně a nedokážeme se vzchopit.

V takovém stavu vyhledáváme uvolnění vzniklého myšlenkového napětí a k tomu se přidává uvolnění tělesného napětí, které je způsobeno neuspokojením pohlavního pudu. To dohromady způsobuje jediný důvod k milovaní, které je spíše jenom sexem, uspokojením. Uspokojení spočívá v pocitu, který vzniká z toho, že se uvolní obojí toto napětí. Ve skutečnosti uvolněním obojího tohoto napětí dojde k jakési slabosti, protože se zbavíme sice napětí, které bylo v mysli i v těle, ale skutečné uvolnění energii dodává – toto nedodává. Přinese jenom chvilkový pocit, který vlastně takovýto člověk nezná, pocit, kdy se myšlenky neřetězí a nevyčerpávají jeho mysl a pocit, kdy napětí ve svalech a v jiných oblastech, například v pánevní přestává na chvilku být. Tento stav netrvá dlouho, ale aspoň na chvilku, v tu určitou dobu, kdy ho můžeme vnímat, nám přináší uspokojení. Obzvláště také, podaří-li se milování nebo sebeuspokojování, vzniká libý pocit jako další součást tohoto procesu, který přináší mnohem vyšší uspokojení. V podstatě uspokojení nejvyšší, jaké normální člověk zná.

Toto nejvyšší uspokojení se přibližuje obvykle jenom na pár vteřin stavu vědomí, který se nazývá v józe meditace. Meditace je stav, kdy se zastavuje myšlení, kdy se myšlenky neřetězí, kdy se spočine jakýmsi způsobem a celé tělo je uvolněné. Je to tedy v podstatě to samé, o čem jsme teď mluvili, ovšem u jógínů a nejen u jógínů, ale u všech duchovně pracujících lidí, je tento stav vyvoláván vědomě a trvá mnohem delší dobu a jeho výsledkem není pouze pocit uspokojení – ten se promítá až jako druhotný -, ale je to načerpání energie jak tělesné, tak psychické a navíc obvykle se k tomu přidává schopnost tvůrčí práce. Vidíte tedy velmi zásadní rozdíl mezi sexem a meditací. Při sexu dochází k uvolnění napětí, ale je chvilkové a ve skutečnosti vyčerpává. Při meditaci také dochází k uvolnění napětí, ale zároveň k čerpání energie a dalším vyšším stavům.

Přitom existuje způsob jak toto obojí projit a uspokojit a uvolnit obojí napětí a zároveň dosahovat meditace, vyšších stavů vědomí a tvůrčího myšlení. Jde o cestu, kdy se z milování stává meditace. To je to, co se v Indii nazývá tantra. Mnozí si však myslí, že tato cesta je jednoduchá. Jiní si zase myslí, že je-li milování jistým způsobem řízeno, tak přestává být spontánní a nemůže přinést dokonalé uspokojení. Obojí toto je zjednodušené, je třeba správně pochopit, jak naplňovat milování, aby se stalo tantrou. Jistě ne každý může toto dělat. To je první věc, kterou je třeba si uvědomit. Je to cesta jenom pro někoho. Lidé, kteří se zabývají meditací a duchovní činností a nedokáží pracovat tímto způsobem se svými sexuálními pocity, obvykle zastávají názor, že duchovní cesta musí bez sexu. A pro ty potom pochopitelně tantra není a pokoušejí se zcela jinými způsoby dosahovat těchto blažených a poznávacích stavů vědomí. Ovšem ten, pro koho je milování v životě důležité a má zkušenost s tím, že se vícekrát miloval, tak jestliže byl skutečně spontánní, jestliže šel hluboce do milování, do toho procesu sjednocování se dvou bytostí, tak má jistě zkušenost, která se liší. Zjistil, že prožitky při milování nejsou nikdy stejné a mohlo se mu někdy stát při hlubokém porozumění obou bytostí, že dosahoval skutečně stavu meditace, že se na chvilku zastavil čas, zastavilo se myšlení a milování nebylo uspokojením, ale stalo se sjednocením a spočinutím. Tím se oběma podařilo nalézt alespoň na chvilku počáteční stav naší jednoty a našeho pravého stavu vědomí. Pokud bychom měli v takovém stavu spočívat stále a podařilo se nám to, bude nám tento intuitivní stav stále dodávat energii, bude nám stále dodávat pocit vysoké blaženosti, povznesení a lásky ke všemu a zároveň nám také umožní pochopit i ty nejprostší věci, které bychom řešili rozumem. Obvykle však tento stav trvá jenom chviličku a my vyhledáváme sex a milování proto, abychom znovu tuto chviličku našli a zažili ji. Tím zažíváme tento stav jenom krátce.

To, co nejvíce překáží dosažení tohoto původního stavu, této blaženosti a tohoto chápání, je způsobeno našimi myšlenkami, našimi pocity a ty vyvstávají z našich přání, tužeb až silných chtíčů a jejich neovládání. Čím více člověk touží, tím více chce naplnit svoje přání a tím více trpí, jestli se mu to nepodaří. To záleží na tom, o jaké touhy jde. Těch je bezpočet. Naše mysl je jimi naplněna, určitým způsobem hledá jejich naplnění a to ji nesmírně oslabuje a oslabuje člověka celkově. Dále existují negativní věci, které člověk vnímá a které nechce, negativní věci vyvolávají pocity odporu, nechuti a další stav vědomí, který je udržován a vyčerpává člověka. Sami si třeba tyto pocity vyvoláváme smutkem až depresemi a vůbec negativními pocity jako je nenávist, které zase berou naší mysli energii a pořád oslabují. Takže celkově máme vlastně dva proudy v mysli, které ji oslabují – jednak naše přání, která se nám nedaří uspokojovat a trpíme z toho důvodu, jednak pocity odporu a nechuti, že něco musíme dělat nebo že něco k nám přichází a my to musíme přijímat a nechceme. Z toho všeho v nás začne vznikat napětí a toto napětí, jak už jsem říkal na začátku, nás vyčerpává. K němu se přidává druhé napětí tělesné, které vzniká naší fyzickou činností a různými situacemi, kdy opět musíme něco vykonávat a ubírá nám to naši fyzickou energii.

Když se potom takovýto člověk dostává k milování, tak první, o co mu jde, je vybít se. Co to způsobuje fyzicky, chceme-li vybít toto napětí? Především je to vzrušení při přiblížení se nebo už jenom při představě objektu naši milostné touhy. Zdá se, že v tomto případě není podstatné, kdo je předmětem naší milostné touhy. Důležité je, že se stává jakýmsi prostředkem k uspokojení. Samozřejmě, že si určitým způsobem vybíráme podle jakýchsi představ, ale ve skutečnosti tento výběr je fyzickým vzhledem ovlivněn jenom málo. Možná, že v tom hrají roli nějaké naše dřívější zasuté představy, matka nebo bůh ví, co se nám nějakým způsobem dostalo do podvědomí a vyvstává to při výběru našeho partnera. Ale ve skutečnosti jde jenom o to, aby se stal prostředkem k uvolnění.

Tento výběr může být trošku ovlivněn jakýmsi zamilováním nebo určitými myšlenkovými představami, že bychom si měli rozumět nebo nějak být na podobné úrovni – to jistě, ale i toto není ve skutečnosti nic tak zvláštního, co by sjednocovalo. Jestliže nejde o sjednocování, jde vždy o vybíjení a uspokojování se. To, že to takto rozděluji, neznamená, že bych byl proti vybíjení se. Ve skutečnosti je potřeba uvolnit toto napětí. Stejně tak je nesmyslná představa o tom, že jógíni jsou bez vášní, bez citů, chladní. Jistě, ti, kteří se přemáhají a určitým způsobem třeba nechápou duchovní praxi, tak takoví mohou být, ale ti si vlastně vytvářejí další napětí, obdobné, jako vzniká u ostatních lidí. Tantra naopak předpokládá, že člověk má přání, předpokládá, že je plný různých vášní. Tak je přijímá, přijímá i myšlenky tohoto člověka a učí ho, jak s nimi pracovat, aby se transformovali a aby se využili k dosažení právě tohoto mírumilovného stavu plného lásky a spočinutí. Využívá tedy jakýmsi způsobem těchto negativních stavů k tomu, aby člověk pohnojil svou mysl a z ní vyvstaly volby zcela jiných, pozitivních stavů, které nám dodávají energii.

Jak toho dosahovat? Jistě si každý, kdo se miluje, uvědomuje, že přichází nejdříve vzrušení nebo to vzrušení vyhledává. Jestliže se začne vzrušovat, začne pociťovat první stádium jakési blaženosti. Přitom tomto vzrušení se zahřívá tělo, toto zahřívání těla znamená, že přichází krev do tkání a v nich proudí rychleji. Toto prokrvení způsobuje teplo a další věc, kteroumůže jistě zjistit každý - zrychlení či zesílení dechu. To všechno dál, pokud jsme ještě schopni si to uvědomit, způsobí zrychlení myšlení. Naše myšlenky začnou utíkat, začnou proudit a přestáváme je ovládat, začínáme jednat ve zkratce. Jistě to znáte, že člověk, jak je stržen svým vzrušením, přestává myslet a jedná zaslepeně. To je právě ten negativní stav, který energii ubírá. Aby energii neubíral, je třeba dosáhnout stavu, kdy se dech nezrychluje, kdy se naopak zpomaluje až zastavuje, ale ne tak, že si přestáváme být vědomi sebe sama, ale naopak, že si začneme býti sebe sama vědomi mnohem více, než za normálního stavu vědomí.

Toto jistě není nikterak jednoduché. Aby se to dařilo, je třeba se naučit pracovat se svým tělem, to znamená učit se ovládat jeho vzrušení. Dále je třeba naučit se pracovat se svým dechem čili pozorovat ho a přirozeným spontánním způsobem s ním kráčet a navazovat své vědomí na něj. Nakonec je třeba pracovat se svými přáními, vášněmi, pocity, představami a myšlenkami. Jde tedy o velmi složitý proces, který se však vyplatí, protože potom získáváme mnohem větší energii a mnohem větší je i uspokojení a nejenom uspokojení. To samo nám přináší mnohem krásnější stavy, stavy lásky.

Mohli bychom věnovat pozornost tentokrát dechu. Ten je velmi důležitý. Je třeba se naučit ho vnímat, kráčet s ním, kráčet s ním do hlubin sebe a vycházet s ním z těchto hlubin. Zjistíte, že budete-li pozorovat dech, najednou se začnou zpomalovat vaše myšlenky, najednou začnou být vaše přání a tužby bledší, méně důležité a samozřejmě se zklidní i vaše tělo. Někdo může mít pocit, že v takovémto stavu zklidnění nemůže přece být vzrušení. Zkuste to a zjistíte, že vaše vzrušení se naopak zvětší a prohloubí. Později budete schopni pracovat s dechem samostatně i s partnerem. Vědomě budete řídit a vést svou sexuální energii vzhůru a propojovat svůj energetický obvod s energií partnera. Energie se bude zesilovat a vaše vzrušení vzrůstat a zároveň vás bude posilovat. Avšak tato práce s dechem je již velmi náročná. Zpočátku se soustřeďte na vnímání dechu svého a toho druhého. Pokoušejte se je slaďovat nebo střídavě naechujte a vydechujte (když jeden nadechuje druhý vydechuje). Vzniknou tak jakési vlny energie, které si budete společně uvědomovat. Takovéto vlny energie se naučte u sebe vnímat a naučte se je vnímat u sebe samostatně a zároveň u partnera.

Práce s dechem je jedna z nejdůležitějších částí tantry. My jsme si zde řekli jenom několik poznámek, abychom si to uvědomili. Systematická práce však vyžaduje podrobná cvičení a mnoho času, než je dosaženo správného přirozeného harmonického výsledku.

Jiří Mazánek pro časopis Hustler - červen 2000