Makrokosmos a mikrokosmos
Podle teorie indických tanter a purán (starých písem) je vesmír složen z mahábrahmánda neboli velkého vesmíru a z nespočtu brhatbrahmánd neboli makrokosmů, které se z něj vyvinuly. Platí ovšem, že vše, co je v prvním, je obsaženo ve všech dalších (nirvána, tantra). Co je zde, je někde jinde a co zde není, není nikde. Makrokosmos má svou méru neboli páteřní trubici, která prochází od shora až dolů. Existuje čtrnáct oblastí (lók), které sestupují ze Satjalóky, té nejvyšší. Z nich je sedm horních a sedm nižších světů.
Jak se píše i v západních hermetických spisech – Jak nahoře, tak i dole – platí totéž i v indické fiosofii. Méru lidského těla je páteřní trubice a na ní jsou čakry, v nichž sídlí světy. Za Satjalóku je považována sahasrára a odshora dolů čakrám odpovídají Tapah, Džanah, Mahah, Svah, Bhuvah, Bhúh. Pod múládhára čakrou a v místech kloubů, konečníku a rozmnožovacích orgánů jsou nižší světy. Kosti v blízkosti páteřní trubice jsou kulaparvata a odpovídají živlu země a dále též vodě. Nádí (kanálky, jimiž proudí energie v jemněhmotném těle) jsou řeky. Sedm substancí těla – dhátu (kůže, krev, svaly, šlachy, kosti, tuk, semeno) je jako sedm ostrovů. Pot, slzy a podobné jsou jako oceány. Oheň existuje v múládháře (kámágni, oheň žádosti), v sušumně (oheň osvícení), břichu (zemský oheň) a jinde. Tak, jako světy udržuje prána a další typy živlu vzduchu (váju), udržuje deset typů živlu vzduchu i tělo (prána a další). V obojím je ta samá akáša (éter). Protože individuální duše mikrokosmu odpovídá vesmírné duši (hiranjagarbha) makrokosmu, je puruša neboli svědek uvnitř týž jako vesmírný.
Prvky (živly)
V Jóga sútrách nejsou přímo vyjmenovány, ale jsou známy z jiných systémů. Započítávají se do nich:
- Mahábhúta (sthúlabhúta) - pět hrubohmotných prvků neboli živlů, tj. země, voda, oheň, vzduch, éter.
- Indrije – smyslové orgány (ústrojí) neboli pět orgánů smyslového poznávání, tj. orgán sluchu, slyšení, zvuku (uši), orgán pociťování, hmatu (kůže), orgán vidění, zraku, barvy (oči), orgán chuti (jazyk), orgán čichu (nos) - souhrnně se nazývají džňánéndrije. Dále je to pět orgánů smyslové činnosti, jednání, tj. orgán dorozumívání se, řeči (hlasivky, jazyk), orgán uchopování, zpracování předmětů (ruce), orgán pohybu čili změny místa (nohy), orgán rozmnožovací, plodící (pohlavní ústrojí), orgán vyměšovací (řiť) - souhrnně se nazývají karméndrije.
- Manas – mysl (též duše) je poslední a nejvyšší tattva patřící do tzv. višéš a nazývá se též jedenáctým smyslovým orgánem (ústrojím; indrija). Je to orgán chápání pomocí obecných pojmů (představ). Je schopna vnímat a uspořádávat počitky, které člověku zprostředkují jeho smyslové orgány.
- Súkšmabhúta (tanmátry) - pět jemněhmotných prvků náležících mezi tzv. avišéši, tj. tvary nekonečné neboli přechodné, prostřední. Jsou je schopni vnímat pouze bohové (dévové) a jógíni, kteří dosáhli odpovídajícího stupně poznání. Říká se jim též božské, nebeské, zázračné (divja). Jsou to božský zvuk, božské cítění, božská barva, božská chuť a božská vůně.
- Asmita – vědomí já. Spadá rovněž mezi avišéši. Je příčinou četných individuálních vědomí, která, ač jsou různá, přesto je řídí jedno vědomí.
Systém lidského těla
Lidské tělo je město brahma (brahmapura). To sám íšvara (Bůh) vstoupil do vesmíru jako džíva (individuální duše), a proto mahávákja ("To jsi ty") znamená, že ego je brahma.
Toto tělo je složeno z pěti obalů neboli kóš. Ty odpovídají tělu fyzickému, vitálnímu, dvěma mentálním a tělu blaženosti. V prvním těle si je Pán sám sebe vědom jako bytosti s pletí tmavou nebo světlou, postavy malé nebo velké, různého věku. Ve vitálním těle zažívá hlad a žízeň. V mentálních tělech myslí a chápe. A v těle blaženosti spočívá ve štěstí. Takto ozdoben pěti ozdobami, Pán, který je všeprostupující, se projevuje, jako by byl jimi omezen.
Annamaja kóša
Je to hrubohmotné tělo, nazývané tělem stravy. Tvoří ho živly vody, země a ohně, které sídlí v nižších čakrách (múládhára, svádhišthána a manipúra). První dvě čakry zpracovávají stravu pevnou a tekutou, které se vstřebávají ohněm zažívání a rozvádějí se do tohoto těla. Indrie jsou jak schopnosti tak orgány smyslů. V tomto těle jsou hmotnými orgány a jsou odlišné od schopností smyslů.
V hrubohmotném těle (šaríra kóša) je šest vnějších obalů – vlasy, krev, maso, které pocházejí z matky a kosti, svaly a dřeň, které pocházejí z otce.
Orgány smyslů (indrije) jsou dvou druhů – džňánendrije neboli orgány vnímání, pomocí nichž se získává poznání vnějšího světa (uši, oči, nos, jazyk, kůže) a karméndrije neboli orgány činnosti (ústa, ruce, nohy, konečník, penis), jejichž funkcí jsou řeč, držení, kráčení, vylučování, rozmnožování.
Pránamaja kóša
Druhý obal je obalem dechu (prány), který se projevuje sám ve vzduchu a éteru a jeho živly odpovídají anaháta a višuddha čakrám. Je deset typů živlu vzduchu (váju) nebo-li vnitřních vitálních sil, z nichž prvních pět je základních, především safírově modrá prána, apána má barvu večerního oblaku, vjána je stříbrná, udána má barvu ohně a samána mléka. Kundaliní je Matka prány, kterou jako múlaprakrti, osvětlena světlem Nejvyššího átma, vytváří. Prána je váju neboli kosmická síla činnosti, která se při svém vstupu do těla rozděluje podle pěti funkcí. Konkrétně řečeno je prána nádechem, který dosahuje při výdechu vzdálenosti osmi až dvanácti palců. Udána je stoupající váju. Apána je dolů směřující váju, které vylučuje vzduch, výkaly a semeno. Samána neboli sběrné váju, podněcuje tělesný oheň a rovnoměrně rozvádí stravu atd. tělem. Vjána je oddělené váju, které způsobuje rozdělování a rozptylování. Tyto síly způsobují dýchání, vylučování, zažívání a oběh.
Manómaja kóša, vidžňánamaja kóša, ánandamaja kóša
První dva z výše zmíněných obalů vytvářejí antahkharanu, skládající se z mysli ve dvou aspektech buddhi a manas (intelektu a rozumu), ahamkáry (pocitu já) a čitty (vědomí). Funkcí manasu je pochybovat, funkcí buddhi rozlišovat, ahamkára pociťuje já a čitta si uvědomuje. Manas automaticky zaznamenává skutečnosti, které smysly vnímají. Buddhi to, co bylo zaznamenané rozlišuje, určuje a poznává vnímaný předmět, který se pomocí ahamkáry vyčleňuje a odlišuje od subjektivního já. Funkcí čitty je kontemplace, schopnost mysli vyčlenit předmět a spočinout na něm. Zatímco buddhi vzniká, trvá a zaniká, čitta má trvání.
Fyzické tělo neboli annamajakóša je též nazýváno hrubohmotné tělo (sthúla šaríra). Další tři obaly jsou nazývány jemněhmotným tělem (súkšma šaríra, linga šaríra nebo kárana šaríra). Látka jemněhmotného těla vytváří deset indrií, pět funkcí prány, buddhi, manas a ahamkáru a je příčinou znovuzrozování do hmotného těla v době, kdy nazraje jeho čas.
Poslední obal, ánandamaja kóša, je věčným tělem blaženosti
Átma prožívá tři stavy vědomí. První je stav bdělý (džágrat), na němž se podílejí manas a buddhi. Druhý je stav spánku se sny (svapna), na němž se opět podílejí manas a buddhi, ale pracují pouze s předměty již dříve vnímanými, smysly jsou staženy dovnitř a nejsou vnímány nové podněty. Třetí stav je spánek beze snů (sušupti), na němž se pouze částečně podílí buddhi, které je pod vlivem tamasu. Čtvrtý stav se nazývá turíja a překonává dříve zmíněné tři stavy vědomí, je věčnou bdělostí a svědkem všeho bez využití jakýchkoli složek mysli. Někdy je zmiňován ještě pátý transcendentální stav, který se čtvrtým v podstatě splývá. V obou je zažívána blaženost nejvyššího vědomí (ánanda).
Nádí
Nádí jsou kanálky, jimiž proudí energie v jemněhmotném těle. Některé mají povahu hmotnější, jiné jemnější. V jógových textech se obvykle uvádí, že je jich 72 000. Z nich je důležitějších 14, ještě důležitější 3 a nejdůležitější jedna – sušumná, jíž jsou všechny ostatní podřízeny. Sušumná se také nazývá brahmanádím (kanál brahma), samvitti nádí (kanál vědomí), madhjanádí (střední kanál). Uvnitř sušumny je jemné nádí, které se nazývá čitriní, které je kanálem pro pohyb kundaliní. Další dvě důležitá nádí jsou ida a pingala. Ida je měsíční nádí (čandra svarúpa), je barvy světlé, obsahuje nektar, vychází z levé strany první čakry a končí v levé nosní dírce. Pingala je sluneční nádí (súrja svarúpa) barvy červené, obsahuje jed, vychází z pravé strany první čakry a končí v pravé nosní dírce. Obě nádí se kříží kolem sušumny a všechna tři se spojují v šesté čakře, která se potom nazývá juktá trivéni. Tento název má obdobu v soutoku tří nejposvátnějších indických řek Gangy (ida), Jamuny (pingala) a Sarasvati (sušumna) v Prajágu, který se nazývá též Trivéni. Sama sušumna má vlastnosti všech gun (tamas, radžas, sattva) a vchod do ní v první čakře se nazývá brahmadvára (dveře brahmy) a je uzavřen hlavičkou třiapůlkrát stočené spící kundaliní v podobě hada. Na sušumně se nachází šest čaker, které mají podobu lotosů (padma), jak se též nazývají.
Čakry
Na ose sušumny je šest čaker (v překladu kol), energetických center, jimiž potom při svém probuzení a vzestupu prochází kundaliní. Tyto čakry mají podobu lotosů s určitým počtem okvětních lístků, takže se nazývají též lotosy nebo-li padmy. Nad těmito čakrami se nachází tisíciplátečný lotos sahasrára padma, který je mimo fyzické tělo, v těle jemněhmotném.
Múládhára čakra
Název této čakry je složen ze dvou slov "kořen" a "podpora", tedy je to kořen sušumny, v kterém spočívá kundaliní. Múládhára zaujímá trojúhelníkový prostor v samém středu těla se špičkou směřující dolů podobně jako je pochva mladé dívky. Je popisována jako rudý lotos se čtyřmi okvětními lístky, který se nachází mezi základnou pohlavních orgánů a konečníkem. Odpovídá jí tattva (živel) země. Na okvětních lístcích jsou čtyři zlaté slabiky sanskrtské abecedy. Uprostřed tohoto lotosu je svajambhú lingam ("sám ze sebe zrozený falus") červenohnědé barvy. Čitriní nádí má podobu trubičky a otvor při jejím konci při základně lingamu se nazývá dveře brahma (brahmadvára). Toto vše je otočeno směrem dolů. Bohyně kundaliní, jemnější než cokoli v lotosu múládháry a zářící jako blesk, spí stočená v podobě hada kolem lingamu a uzavírá svými ústy dveře brahma. Je-li probuzena, dává vzniknout světu stvořenému mantrou. V ohnivě rudém trojúhelníku je svajambhú lingam a rudý kandarpa váju neboli živel vzduchu kámy (žádosti), podoba energie apána váju, sídla tvořivých přání. Tento trojúhelník je umístě špičkou na zádech slona s osmi choboty, symbolizujícími osm hromů (ašta vadžra). Trojúhelník obklopuje semenná mantra (bídža) lam. Toto vše se nachází ve žlutém čtverci nazývaném mandala země (prthiví). Ve čtverci jsou také Brahma (Stvořitel) a Savitrí (jeho manželka) a šakti Dákiní (hlídač dveří brahma) se čtyřmi rudými rukami.
Svádhišthána čakra
Je to lotos s šesti okvětními lístky v základně pohlavních orgánů. Jeho okvětní lůžko je rudé a lístky září jako blesk. Této čakře přísluší živel (tattva) vody. Na okvětních lístkách jsou napsány slabiky odpovídající šesti sklonům (vrtti) – důvěřivost, podezíravost, pohrdání, falešná představa, falešné poznání, nemilosrdnost. Uvnitř polokruhového prostoru okvětního lůžka jsou božstva – temně modrý Mahávišnu, Mahálakšmí a Sarasvatí. V popředí je modrá čtyřruká šakti Rákiní a semenná mantra Varuny (Pána vod) vam. Uvnitř mantry je oblast Varuny tvaru půlměsíce a v ní podoba Varuny samého sedícího na bílém krokodýlu (makara).
Manipúra čakra
Její název znamená "město drahokamů", protože díky přítomnosti živlu ohně je krásná jako drahokam. Podle druhého vysvětlení zdobí bohyni (Púra) v době uctívání drahokamy (mani). Lotos této čakry je zlatý, má deset okvětních lístků a je umístěn v nejhornější oblasti břicha. Této čakře přísluší živel (tattva) ohně. Okvětní lístky mají barvu oblaku a jsou na nich modré sanskrtské slabiky. Odpovídají deseti sklonům – pocitu zahanbení, nestálosti, žárlivosti, chtění, lenivosti, smutku, otupělosti, nevědomosti, nechuti a strachu. Uvnitř okvětního lůžka je semenná mantra ram a trojúhelníková mandala Agniho (Pána ohně), která má na každé straně posvátná znamení (svastiky). Agni, který má čtyři rudé ruce a sedí na beranovi, je uvnitř této mandaly. Před ním jsou Rudra a jeho šakti Bhadra Káli. Rudra je starý a barvy rumělkové. Jeho tělo je pokryto popelem. Má tři oči a dvě ruce. Jednou rukou vytváří mudru udělující přání a žehnající a druhou mudru rozptylující obavy. Vedle něho je čtyřruká šakti Lákiní barvy rozžhaveného zlata, oblečená do žlutého roucha s ozdobami. Její mysl je poblouzněná vášní. Nad lotosem je sídlo a říše Súrji (božstva Slunce). Sluneční oblast pije nektar, který kane z oblasti měsíce.
Anáhata čakra
Je to sytě rudý lotos s dvanácti okvětními lístky umístěnými v nejhornější části srdce. Neměl by se zaměňovat se srdečním lotosem s osmi okvětními lístky obrácenými nahoru, který se nachází níž. Odpovídá mu živel vzduchu. Na okvětních lístkách jsou rumělkové slabiky, jímž přísluší tyto sklony – doufání, ustaranost, usilování, pocit vlastnění, přezíravost, malátnost, domýšlivost, rozlišování, dychtivost, přetvářka, nerozhodnost, lítost. Uvnitř okvětního lůžka je trojúhelníková mandala barvy třpytících se blesků, které se říká Trikóna šakti. Uvnitř této mandaly je rudý bána lingam zvaný Nárájana neboli Hiranjagarbha a vedle něj íšvara a jeho šakti Bhúvanéšvarí. Íšvara, který je pánem nad prvními třemi čakrami, má barvu rozžhaveného zlata a jeho dvě ruce vyjadřují mudry udělující požehnání a zbavující obav. Vedle něj je tříoká šakti Kákiní, zářící jako blesky, se čtyřma rukama. V jedné drží smyčku, v druhé pohár na pití z lebky a dvě zbývající jsou v mudrách žehnání a odstraňování obav. Na krku má věnec z lidských kostí. Je vzrušená a opojená vínem. Je zde také několik dalších šakti, jako třeba Kála Rátri a také semenná mantra (bídža) vzduchu jam. Uvnitř lotosu je šesticípá mandala kouřové barvy a kruhová oblast také kouřové barvy Vájua, který sedí na černé antilopě. Je zde také vtělené džívátma jako mihotavý plamen lampy.
Viššudha čakra
Tato čakra jinak také nazývná bháratisthána (sídlo bohyně řeči) se nachází u kořene krku. Odpovídá jí živel (tattva) étheru. Lotos má fialově kouřovou barvu nebo barvu ohně zacloněného kouře. Má šestnáct okvětních lístků s šestnácti sanskrtskými slabikami. Na sedmi jsou tóny, na osmém jed, na dalších sedmi semenné mantry (bídža) a na posledním šestnáctém nektar (amrta). V okvětním lůžku je trojúhelník, v němž se nalézá Ardhanaríšvara Šiva (oboupohlavní Šiva). Jsou tam také oblasti měsíce v úplňku a étheru s jejich semennou mantrou (bídža) ham. Akáša mandala (mandala živlu éteru) je průhledná a má tvar kruhu. Samotné božstvo akáši je oděna v bílém a jede na bílém slonu. Má čtyři ruce, v nichž drží smyčku, hák na pohánění slona a další dvě ruce jsou v mudrách žehnání a rozptylování obav. Šiva je bílý s pěti tvářemi, třema očima, deseti pažemi a je oblečen do tygří kožešiny. Vedle něj je bílá šakti Šákiní, oblečena ve žlutém rouchu a ve svých čtyřech rukou drží luk, šíp, smyčku, hák.
Lalana
Nad čakrou na kořeni patra je skryta čakra lalana, v některých spisech nazývaná kalačakra. Je to rudý lotos s dvanácti okvětními lístky, jimž odpovídají tyto sklony – víra, spokojenost, pocit chybování, sebeovládání, hádavost, blahosklonnost, smutek, sklíčenost, čistota, nepřipoutanost, přesvědčování, chtění.
Ádžňa čakra
Název čakry je odvozen od parama kula a mukta trivéní, protože se v ní spojují tři nádí (ida, pingala, sušumna), které dříve vedly odděleně. Je to lotos s dvěma okvětními lístky, umístěný mezi obočím. V této čakře není žádný hmotný živel (tattva), nýbrž jemněhmotná tattva mysli. Je zde také polovina slabiky ha. Na okvětních lístcích jsou dvě rudé slabiky sanskrtské abecedy. V okvětním lůžku je umístěna semenná mantra (bídža) óm. V obou okvětních lístkách a lůžku jsou tři guny (sattva, radžas, tamas). V lůžku, uvnitř trojúhelníkové mandaly nazývané itara, je zářící lingam v podobě pranavy (óm). Dále je tady Parašiva v podobě labutě se svou šakti Siddhakálí. V rozích trojúhelníku jsou Brahma, Višnu a Mahéšvara. V této čakře je ještě bílá šakti Hákiní s šesti hlavami a čtyřma rukama, v nichž drží lebku, bubínek damaru, růženec (málu) a džňána mudru.
Sahasrára padma
Nad ádžňa čakrou je další skrytá čakra nazývaná manas. Je to lotos se šesti okvětními lístky, na němž jsou schopnosti slyšení, hmatu, vidění, chuti, čichu a spánku neboli nepřítomnosti smyslů. Nad ní je ještě jedna skrytá čakra, sóma čakra. Tento lotos má šestnáct okvětních lístků, které jsou také nazývány šestnácti káli (díly měsíce), které opět odpovídají různým vlastnostem.
Nad touto poslední čakrou je lotos bez opory, v němž jógíni vidí zářícího íšvaru. Nad ním je pranava (óm) zářící jako plamen a nad pranavou bílé zesilující se náda (zvuk) a nad ním poslední bod bindu. V ní je bílý lotos s dvanácti okvětními lístky, které jsou obrácené nahoru a za ním je oceán nektaru, ostrov drahokamů, oltář z drahokamů, vidlicovitě umístěné slabiky a, ka, tha zářící jako blesk, náda a bindu.
Sahasrára padma je oblastí prvotní příčiny (Brahmalóka). Je to velké slunce jak kosmické tak individuální, v jehož záři sídlí Paramašiva a Ádi šakti. Paramašiva je v podobě Velkého éteru, Nejvyššího ducha (Paramátma), slunce rozptylujícího temnou nevědomost. Na každém okvětním lístku lotosu jsou umístěny všechny slabiky sanskrtské abecedy a cokoli je v nižších čakrách nebo ve vesmíru, existuje zde v neprojeveném stavu. Šivaisté tuto úroveň nazývají šivasthána, višnuisté paramapuruša, šaktisté dévísthána, sámkhjoví mudrcové prakrtipurušasthána, ale má mnoho dalších jmen, která vyjadřují totéž.
Kundaliní šakti
Slovo kundal znamená v sanskrtu "spirála" a kundaliní je popisována jako ta, která je stočená. To je tradiční pojetí, kterému je však nesprávně porozuměno. Slovo kundaliní je ve skutečnosti odvozeno ze slova kunda, což znamená "hlubší místo", "jáma" nebo "dutina". Tou je míněno jóní (ženská pochva), v němž se roznítí vnitřní oheň duchovní praxí. Oheň užívaný při obřadech iniciace je zažehnut v jámě nazývané též kunda. To je jen vnější vyjádření téhož, stejně jako symboly mužské a ženské energie (lingam a jóni) uctívané při obřadech. Slovem kudaliní se míní šakti neboli síla, která je ve svém spícím potenciálním stavu, ale když se projeví, nazývá se Déví, Kálí, Durga, Sarasvatí, Lakšmí nebo mnoha dalšími jmény. Cokoli se stane nebo přihodí v duchovním životě, má vztah k probuzení kundaliní. Je-li kundaliní probuzena a vy nejste schopni to zvládnout, nazývá se Kálí. A naopak, máte-li z jejího probuzení užitek a stanete se mocnými, nazývá se Durga. Může se stát při mentální nestálosti, že někteří lidé se dostanou do kontaktu se svým nevědomým tělem a mají nepříjemné, hrozivé vize duchů, stvůr apod. V tantrických textech je kundaliní považována za prvotní sílu nebo energii, v termínech moderní psychologie za nevědomí člověka. V šivaistické filosofii je kundaliní znázorňována jako šiva lingam, kámen oválného tvaru nebo sloup s hadem, který se kolem něj obtáčí. Ovšem nejčastěji je znázorňována jako spící had, třiapůlkrát stočený. V tradičních písmech o probouzení kundaliní se říká, že sídlí v múládháře ve formě stočeného hada, který, když je probuzen, se rozvine a vyrazí vzhůru sušumnou, přičemž otevírá další čakry. Tři stočení spirály vyjadřují třikrát zvuk mantry óm (minulost, přítomnost, budoucnost), dále tři guny (tamas, radžas, sattva), tři stavy vědomí (bdělý, spící, snový) a tři druhy zkušeností (subjektivní, smyslové, nepřítomnost zkušenosti). Zbývající poloviční stočení vyjadřuje stav transcendentní, který není ani bdělý, snící, ani snový. Takže tři a půl stočení vyjadřuje úplnou zkušenost vesmíru i zkušenost transcendentní.