„Lépe je kráčet vlastní cestou, třeba nedokonalou, než dokonale konat povinnosti druhých. Kdo plní úkol podle své přirozenosti, nedopouští se zla. Nikdo by se neměl vyhýbat práci, jež přísluší jeho přirozenosti, i když ji dělá nedokonale, Ardžuno, neboť všechny činy jsou zastíněny nedostatky, jako je oheň zahalen kouřem.“

„Lepší je vlastní stezka, byť nedokonalá, nežli dokonale vyšlapaná stezka druhého. Lépe je zemřít při plnění své povinnosti, neboť stezka druhého není tvojí stezkou.“

Nejenom v minulých staletích, kdy byla dlouho v Evropě jediná církev, která nepřipouštěla jinou cestu, ale především dnes, kdy můžeme vlastně svobodně následovat cokoli, jsme svědky obrovského náboru duší do různých duchovních i jiných seskupení. Vždy je snaha vytvořit co největší členskou základnu, protože to je známkou toho, že toto učení je nejlepší. Právě tento nesmyslný argument dává sílu stoupencům určitého učení nebo učitele k tomu, že se cítí více jistě při přesvědčování druhých, ale především sebe, že následují tu správnou duchovní cestu. Ale je tomu tak? Nutně to neznamená ani, že ano ani, že ne. Předpokládám, že jeden z největších indických mudrců Svámí Vivékánanda četl Bhagavadgítu, když řekl, že skutečná duchovní svoboda a poznání budou dosaženy, až bude mít každý člověk své vlastní náboženství a zaniknou všechny církve a duchovní směry. Asi plně pochopil slova Kršny.

Všichni mistři a jejich moudré knihy mluví o jednom. Člověk by měl žít správně. Aby to pochopil lépe, dávají různá doporučení a návody. Nikdo z nich však netvrdí, že musíte nutně dělat právě jen to, co on (ona), nýbrž vás obvykle spíše vede, nabádá, povzbuzuje, případně i něco vysvětluje. Většinou však obvykle ti, co jsou nejvíce nablízku, začnou vše sepisovat, vytvářet pravidla a přímo nařízení, co se musí dělat. Začne vznikat nauka, často aniž o tom učitel ví. Tak tomu bylo např. u Ramana Maháršiho či Osha, abych jmenoval alespoň některé a podívejte se, co z jejich učení vzniklo. Osho řekl, že to, co bude vydáváno za mé učení, již vůbec nebude mít se mnou nic společného. Ramana se zpočátku vůbec ani nesnažil mluvit, pak zaznamenávali jen jeho odpovědi. Totéž bylo s Fráňou Drtikolem. Obvykle nikdo z mistrů nic nenapsal, a ani nezaložil žádné náboženství či církev. To vše udělali až jejich následovníci, aby získali více stoupenců a nauka se sířila - byť s dobrým úmyslem. Často ovšem se nauka také šířila ve zlém, silou a vyhrožováním. Dnes to již tak docela dobře možné není, ale i to stále můžeme vidět v některých, hlavně asijských zemích. To však neznamená, že nátlak a přesvědčování evropských duchovních společenství je snad menší. Jejich stoupenci, kteří často v učení hledají poslední záchranu a jsou i psychicky narušení, využívají velmi zjednodušených argumentů a učení, které je třeba správné a hluboké, zájemcům zkreslí a odradí je. Většinou však zneužívají myšlenkového a citového zmatku lidí dnešního světa, kteří hledají uklidnění, spočinutí nebo pochopení a lásku. Také přichází hodně učitelů, kteří chtějí získat žáky, aby je vytvořili na sobě závislými a tahali z nich peníze. Hodně je také těch, kteří si po několika víkendových kurzech myslí, že už vše pochopili a hned chtějí vyučovat druhé - někdy s dobrým úmyslem, jindy pro peníze. A tak jsme svědky obrovské nabídky všeho možného v časopisech a na esoterických festivalech. Jak se k tomu postavit? Má to vše nějaký smysl nebo nemá?

Každý pravý učitel vás vede k vám samému, povzbuzuje vás při tomto hledání, podává vám pomocnou ruku a odstraňuje vaše pochybnosti. Setkávání s ním probouzí ve vašem srdci lásku, rozlišování, upevňuje vás ve vašem hledání a časem vám přinese i poznání. Je-li možné osobní setkávání, je to lepší, ale i setkávání spolu s dalšími je velkou posilou. Každopádně je důležitý především učitel a ne ani tak to, co říká. Podstata, kterou předává, je skryta za slovy a do slov se nedá vložit. Slova každý chápe jinak a vyvozuje z nich něco jiného podle své úrovně vědomí. Proto je učitel důležitý a je katalyzátorem vaší cesty. Jenže vše ostatní je na vás. Vy se musíte v každém okamžiku rozhodnout sami, a to srdcem a rozlišováním, jakého jste v tu chvíli schopni. Dělejte to tak, prosím, a nevyčítejte si, že to snad nebylo správné. Mělo vás to poučit a přinést poznání, jak se rozhodnout příště, i když příště bude vše úplně jinak. Nic se neopakuje stejně, vše plyne dál a i vy jste jiní. Prosím nebojte se. Proto říká Kršna Ardžunovi, aby se vzmužil a bojoval. Ano, bojujte s pochopením sebe sama. Snažte se bez pokrytectví pochopit své pohnutky a odkrýt podstatu svých činů. Budete-li se chválit a nebude to pravda, dojdete jen k sebeklamu. Stejně tak se však nemučte výčitkami, když se vám stále nedaří správně jednat. Najděte pohnutky a sklony, které to způsobují - spíše s učitelem než psychologem. Hlavně se pořád nerozebírejte. Snažte se jen si to uvědomit a zkusit to znovu. Věřte tomu, že vaše činy nejsou jen vaše činy, ale že skrze vás jedná milovaná tvůrčí energie Šakti. Ta vám sice dává svobodu jednat, jak chcete vy, ale není-li to správně, časem zjistíte, že se vám to vyrovnává obdobně. Otevřete své srdce a snažte se to vnímat!

Jiří Mazánek

„Láska je to, co nelze slíbit, ani udržet, prchavý sluneční paprsek, v jehož teple se aspoň chvíli hřejeme, než zemřeme.“

Král Artuš

„Umím milovat jen jediným způsobem - tělem, srdcem a duší.“

Královna Guinevra

„Každý má své dobré i špatné stránky. Nikoho nelze milovat po částech.“

Král Artuš

„Muž, který nezná strach, nezná ani lásku. Jaká mu potom v životě zbývá radost?“

Král Artuš

Kdysi napsal ve své slavné básni K.H.Mácha, že máj je měsícem lásky a my jsme si zvykli to po něm opakovat. Myslím však, že po tom všem, co o Máchovi dnes víme, pro něj byl každý měsíc měsícem lásky. Já to tak také cítím. Proč by měl být pro lásku vyhrazen jen nějaký měsíc? Milujte stále, i když je to tak těžké, ale vždy to za to stojí. Proto nebudu již dále psát a nabídnu vám jen báseň, která se trochu snaží říci, co mé srdce stále volá.

Co jsi zač, lásko?

Odkud přicházíš a kam mizíš?

Proč, když na nás zvoláš, je srdce zmateno

a ač ví, že bude trpět, tě následuje, proč?

Tvé volání je slabé,

však přemůže všechny hranice.

Tvé volání je silné,

jako nic na světě.

Vím, že se vznesu k nebesům

a nemyslím na to,

že střemhlav opět spadnu na tvrdou zem.

Můj rozum je ztracen kdesi v nenávratnu

a já se těším z každé maličkosti.

Musím tě následovat a ponořit se do tvých hlubin zcela

abych nebyl,

však o to více byl.

Jestli se ti neodevzdám celý,

nedostanu od tebe nic.

A když to učiním,

vím, že o vše přijdu.

Přesto však riskuji a rád,

vždyť nevím, že riskuji.

Ó, jak jsi sladká a opojná,

nic na světě se ti nevyrovná.

Štěstím se mohu rozpadnout na tisíce kousků

a ty mne znovu skládáš

jak mozaiku k obrazu svému.

Neznám tvé cesty, neznám cíl

a má víra v tebe je bezmezná.

Zcela mne změníš,

vše v mém životě změníš,

a já se chovám jako blázen.

Mé oči stále zaléváš slzami,

ó jak jsou sladké…

Čekám, kdy mé srdce pukne

a ono místo toho zpívá.

Tisíce slov bych chtěl křičet

a zbude jedno jediné - miluji…

Buď se mnou stále, lásko,

a nauč mne přežít ten obrovský žár,

ten příval energie slasti

a tu bolest z odloučení.

Nabízím ti vše,

prosím, dej mi také vše.

Volám tě nocí dnem

a přitom stále slyším tvé volání.

Prostup mne zcela,

ať mohu tebou promlouvat a žít.

Ty jsi to jediné,

co udržuje náš život.

Prosím, neopouštěj nás.

Jiří Mazánek

Každý správný esoterik ví, že nastal věk Vodnáře, a že se velmi zvýší duchovnost všech lidí a zájem o ni. A jako bonus je to, že to bude hlavně u nás v Čechách, že nastává doba české duchovnosti.

A skutečně - není pochyb o tom, že duchovních učitelů se u nás urodilo a rodí jako hub po dešti. A rodí se stejně tak rychle jako ty houby. Možná, že jsou i stejně tak nasáklí vodou a po vysušení z nich nic nezbude. Dokud se však nevysuší, je jich všude plno a snaží se co nejvíce o sobě dát vědět. A mají dost možností, esoterických a podobných festivalů tu máme víc než dost.

Někdy si říkám, jak je to možné. Odkud se ti všichni učitelé vzali, když o nich předtím nebylo ani vidu, ani slechu. A vychází mi jediné - jsou to rychlokvašky a stejně takové rychlokvašky si vychovávají.

Od pradávných dob měl předpoklad k duchovní práci vždy jen někdo. Ten, kdo byl vnímavější, citlivější, i zranitelnější. Rozhodně to nebyl obvykle žádný válečník nebo silák. Často to byly ženy. Takový člověk si velmi obezřetně vybíral své nástupce a ti museli procházet mnoha zkouškami, ať to byli věštci, léčitelé, i mágové a šamani. A tyto zkoušky stály hodně jejich utrpení, která si museli zrychleně odžít. Ne každý vydržel. A pak zase on předával toto tajné učení ústně, od ucha k uchu dalšímu.

Vedle toho byl také velmi důležitý vnitřní morální základ takového člověka. Vždy musel dodržovat určité zásady, které byly předpokladem pro to, aby neztratil své schopnosti. Ty se kulturu od kultury určitým způsobem lišily nebo různě nazývaly, ale jejich podstata byla stejná - milovat vše živé, sloužit a pomáhat druhým, stále na sobě pracovat a uvědomovat si, že jsem nástroj vyšších sil, od nichž mám dar propůjčen a měl bych ho tedy správně využívat. To znamená také velkou pokoru, soucítění a znovu a znovu práci na sobě.

Proč je však toto vše důležité? Odpověď nám dává například Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Člověk získává určité schopnosti neboli siddhi (dokonalosti, nadnormální síly) zrozením, odříkáním nebo prací na sobě. Má-li je, je to něco navíc - smyslem života je osvítit se a toto předávat druhým. Pokud máme tyto schopnosti využívat pro druhé, například k léčení, je nám to sděleno a nesmíme jich zneužívat ve svůj prospěch, či na obohacování. Tehdy nás strhnou zpět k sobectví, k našemu individuálnímu já. A hlavně nejsou důvodem k nadřazenosti a pýše. Ten, kdo má tyto schopnosti, ještě není osvícený a má jich využívat k tomu, k čemu jsou určeny. Obdobně si počínají někteří oblíbení zpěváci, herci, modelky nebo sportovci, jejichž výkony jsou považovány málem za svaté. Prosím, dobře naslouchejte a vybírejte!

Budete se divit, jak málo současných jogínů a esoteriků toto vše ví a vůbec vědět chce. Stačí jim, co říká jejich guru, který si je udržuje jen v rámci svého učení, a to většinou nebývá tolerantní k učením jiných - anebo to, co se naučili na několika rychlokurzech. A těch rychlokurzů je hodně a naše země se stává tak opravdu velmi „duchovní“, protože máme hodně „duchovních“ učitelů.

To mne však netrápí, ono se to jistě samo protřídí a ten, kdo umí rozlišovat, si vybere správně. Pro mě je nejpodstatnější, zda se dá na jakéhokoliv člověka spolehnout. A to je velmi zlé. Všichni ti „duchovní“ lidé jsou v pohodě, v klidu a všechno bez problémů zařídí. Nebo spíše spoléhají na to, že se to zařídí samo - přesněji, Bůh to zařídí. On totiž Bůh za nás vše udělá a my nemusíme dělat nic. A tak se ničeho nedočkáte, nepřiložíte-li ruku k dílu. Tolikrát mi něco takoví lidé slíbili - a za pár dnů o ničem nevěděli, starali se zase jen o své věci. Tím strašně moc zneužívají ty, kteří to myslí upřímně a opravdu slouží. Protože takoví zde také jsou a vše za ně odřou. Ona stačí taková maličkost, například uklidit po sobě po meditačním setkání nebo dokázat dobře umýt nádobí. A to není hloupost a něco neduchovního. Proč myslíte, že se ve všech ášramech a zenových klášterech uklízí, pracuje, pečlivě uhrabávají chodníčky atd.? Člověka to přivádí k plnému - nebo prázdnému - vědomí (nebudeme si hrát se slovíčky jako mnozí diskutéři). A to je podstata. Buďte u toho, co konáte. Pak budete spolehliví, pravdiví, poctiví a milující.

Jiří Mazánek

„Jestli jste počestná a krásná, pak ať vaše poctivost s krásou neobcuje…., protože při tom obcování krása přivede poctivost do bordelu. Ale poctivost krásu k poctivosti nepřivede nikdy. Kdysi to býval protimluv, dneska je to všeobecná pravda… Jdi do kláštera. Nebo chceš rodit hříšníky? A jestli se chceš mermomocí vdát, vdej se za hlupáka. Chytří muži věděli, jaké obludy z nás naděláte.“

Tento rozhovor mladého Hamleta s Ofélií vám může připadat trochu staromódní, ale hlavně krutý. Však se také Ofélie nakonec zbláznila. Nepřál bych to žádné ženě, která přišla o skutečnou lásku nebo ji z nevědomosti odvrhla. Ale když se na to podíváme střízlivě a s nadhledem, zjistíme, že časy se nemění a my v nich také ne. A že upřímná láska dostává stále pěkně na zadek.

I když bulvární noviny a časopisy přinášejí většinou zkreslené informace a drby, přesto je čte většina národa. Proč je tomu tak? Stejné je to s rodinnými televizními seriály a filmy. Odpověď je velmi jednoduchá. Lidi nejsou spokojení se svým životem, a tak je potěší, že v tom nejsou sami. Každý rozchod, zklamání či hádku „celebrit“ mohou v práci, v dopravních prostředcích a nakonec i doma celé dny rozebírat a předpovídat, jak to bude dál, jen aby se nemuseli zabývat svými vlastními problémy, které jsou stejné. Rozcházejí se snad jen modelky a herečky? Jsou to úplně stejní lidé jako my, jen jsou - nebo chtějí být - více na očích. My, „obyčejní“ lidé, si dáváme velký pozor na to, abychom se neodkrývali. Kritizujeme, že tato modelka předvádí jen své tělo a nic neumí - a všechny maminky cpou své dcerušky už od deseti let do agentur na casting do filmu, na modelky a podobně. Odsuzujeme, že si herečka vzala třeba fotbalistu nebo podnikatele, protože má peníze, ale peníze od toho svého samozřejmě chceme. Není to jistě jen v ženách, ale také v systému - ale buďte, ženy, upřímné. Peníze jsou vždycky dobré a nesmrdí.

Vy mi však řeknete, že to se vás netýká. Vy žijete duchovně a peníze nejsou pro vás vše, důležitá je meditace, duchovní rozvoj, společná cesta k Bohu. Já jsem si to také myslel a věřil tomu. Duchovní člověk je skromný, vlastně ani moc k životu nepotřebuje. Nejdříve mě z toho začal léčit náš demokratický systém, který vše zdražoval a podporoval (podporuje) nabídku stále lepších a dokonalejších životně „nutných“ prostředků, že málokdo by je nechtěl mít. Ruku v ruce s tím šlo potlačení a podporování toho kulturního a duchovního. Avšak někteří „duchovní“ učitelé, přednašeči a jiní se rychle zorientovali a začali obchodovat s „duchovnem“. A hned to podpořili i duchovní teorií o výměně energií - když nabízím něco kvalitního, musím dostat také kvalitně zaplaceno. Pokud chce někdo málo - asi to nebude kvalitní, ne nebude, je to nekvalitní. Jako v každém kapitalismu, kdo se nechce přizpůsobit, skončí. A nakonec to pochopili i ti Indové. Nejprve se sem hrnuli jako do země zaslíbené, protože jsme všemu věřili a nyní už se platí i v jejich vlasti. A konečně to pochopily i duchovní ženy. Mohu mluvit z vlastní zkušenosti i příkladů jiných. Musím říci, že je u nás opravu mnoho duchovních, skvělých žen. Žít s nimi je jako být v ráji, jaké je to splynutí duší. Teprve po nějaké době, když jsou naše srdce otevřená a energie propojeny, začne duchovní žena přemýšlet o rodině a dítěti. A tehdy zjistí, že duchovní muž je nepoužitelný. Zde by bylo na místě promluvit si spolu o těchto materiálních věcech otevřeně. Kupodivu to málokterá z nich udělá a místo toho si najde „normálního“ muže, který vydělává a zabezpečí ji. Žena už není tak spokojená, duchovní život obvykle vezme za své, ale může se spolehnout na to, že nebude živořit. A to velké požehnání, které měla s dřívějším partnerem, se stane krásnou pohádkou, o níž jen sní.

Určitě to tak neudělá každá žena, znám i pár takových, co rády živoří, ale těch je málo. Jenže to není ještě zdaleka konec. To neznáte ženskou duši a její touhy - obvykle ani ona ne, a cesty karmanu. Jestli někdo nastoupí duchovní cestu, je do jeho jemněhmotného těla vloženo semínko, které vzklíčí a bude růst. Žena vychovává děti a najednou zjistí, že jí muž vůbec nerozumí, není vůbec duchovní a nedá se s ním tedy žít, protože v ní potlačuje její růst. A tak se rozvede, aby na sobě mohla (konečně) pracovat. Najednou vše chápe, je intuitivní, stává se bohyní. Když se rozhlédnete na esoterních festivalech po přednášejících a návštěvnících, přesně takové tam převládají. Škoda jen, že ztratily těch 20-25 let v představě něčeho jiného a zahodily tenkrát krásný vztah.

Teď to možná vyznělo jako velké obvinění žen, které nás muže jen využívají. Je pravda, že tomu tak často i je a mohlo by se mluvit o dalších, konkrétních případech. Ale další skutečností je, že my muži jsme zase často necitliví, nechápaví, neschopní změny a tvárnosti. Pravda je, že žena je šakti, čili energie, která hýbe světem a tedy i mužským principem směrem k tomu, aby vzniklo něco nového, lepšího, krásnějšího. A o tom jsem se aspoň já přesvědčil vždy. Bez žen to prostě nejde.

Jiří Mazánek