Píseň mého srdce

Byl jeden poustevník, který žil v domečku za vesnicí.Tam meditoval a modlil se za druhé, aby jim pomohl. Ti za ním chodili pro rady a nechávali mu vše potřebné pro jeho život. Každý den přinášela ráno čerstvé mléko dcera jeho dobrodince. Jednou řekla, že další den přijde místo ní otec, protože by ho jednou zase rád viděl. Poustevník si řekl, že jeho příbytek vypadá hrozně a vše pěkně uklidil a vyleštil, především sošky bohů na oltáři. Pak se na to vše se zalíbením podíval a uvědomil si, že takový přece není, že to vše je falešné. Tak vzal prach a popel a zase to vše pěkně zaprášil. Když druhý den přišel jeho mecenáš a uviděl to, byl nesmírně dojata řekl: „Přesně tak jsem si to tady představoval.“ A rád poustevníka dál podporoval.

indický příběh z purán

Měl jsem na dnes zvláštní sen.Zdálo se mi , že jím hříbkovou polévku.Ještě teď vidím úplně maličké hříbečky, jak je nabírám z řídké polévky na lžíci a nesu do úst.A v tu chvíli jsem si uvědomoval, že celý život houby vůbec nejím.Byla to pravda nebo se mi to i ve snu zdálo, protože jsem si to v něm říkal, že asi sním?Může se ve snu zdát sen?

                                                     Píseň mého srdce

Dívám se rád na kvalitní detektivky, většinou francouzské nebo německé, ale také skvělé staré české. V těch jsou normální, přirození lidé i řešení situací. Když si ale pustím televizi, začnou do mě v pravidelných intervalech bušit reklamy úplně na vše. Zapojili se do nich všichni od batolat, přes růžolící děti, puberťáky, dospělé až po babičky, neznámí i známí lidé. Dozvídáme se, co všechno potřebujeme, aby byl náš život kvalitní po všech stránkách. Asi jsem už starý a konzervativní, když vidím největší bohatství v přátelství a osobě, kterou miluji a ona mě.

            Tvůj pohled, tvá nejvšednější věta, je pro mě víc než poklady světa.

                                                                                                                    J.W.Geothe – Faust

Ale jak jsou všichni v těch reklamách přesvědčiví a dovedou útočit na lidské city. Člověk je ujištěn, že si musí čistit zuby všemi těmi zubními pastami, natírat tělo krémy, barvit si vlasy zase zcela novou barvou a prát ještě silnějším pracím prostředkem. A těch sladkých dobrot - a všechny jsou zdravé. Už abychom utíkali do obchodů.

Píseň mého srdce

V čajovně se sešly nad zdravým zákuskem a zeleným čajem po delší době dvě esoteričky. Hned si sdělovaly, co je nového v duchovním světě, která celebrita přijela a stihly ji vidět, který mantrový koncert a daršan nevynechaly, který duchovní učitel je pochválil a na kterého prasklo, že svádí své žákyně, atd... Ale to hlavní na řadě bylo, jak která pokročila. Tak ta první se chlubila, že už má 10. stupeň z kineziologie, v regresi se dozvěděla, že byla ženou egyptského faraona a že se učí nejíst, v nejhorším případě jíst jen občas. Ta druhá už navštívila všechny kurzy bikram, power, čakrové i hormonální jógy a teď se chystá na tu kundaliní jógu. Chce se před tím ale ještě jít zeptat své astroložky a kartářky.

Ta první se ptala, jestli už má díkšu. To je totiž nejdůležitější, jinak neudělá žádný pokrok. Ona už byla třikrát, pro jistotu u různých učitelů. Druhá ovšem kupodivu nevěděla, o co jde. Bude si prý o tom muset něco nalézt na internetu, tam je vše, nebo se zeptat přátel na facebooku. Ti jí doporučovali spíše buddhistickou phowu, už tam byli všichni, ale ona se bojí té kapky krve na hlavě a také toho, že bude muset celou noc tancovat na techno hudbu a popíjet. Přeci jen už není nejmladší a po tom rozvodu ji to dost vzalo. Hned se ovšem dozvěděla, že to si nesmí tak brát, to holt byla manželova karma, že nepochopil, když ona byla osvícena. Teď je na správné cestě, stejně jako ona. Ať s ní jde na přednášku o transformačních změnách, které již právě teď probíhají a nebude si nic vyčítat.

Takto pozitivně ukončily své setkání, kosmicky se objaly a odešly dál tvrdě pracovat na své duchovní cestě. Óm.

Píseň mého srdce

Člověk v životě prochází množstvím zkušeností a nejen já bych o tom mohl vyprávět, ale každý z vás, že jsou někdy příjemné, ale jindy zase přímo příšerné. A my si nedovedeme vysvětlit, proč se nám to stává, když většina z nás jsou slušní lidé, dokonce třeba i usilující nějakou praxí na duchovní cestě. Tehdy se dozvíte od druhých, že je to karman nebo osud, že jsme si to zasloužili za své konání v minulých životech a teď si to musíme tedy odžít a nestěžovat si, pochopit to správně a přijmout. To jsou jen kecy lidí, kteří přečetli mnoho knih – lepších i horších o těchto věcech a myslí si, že vše chápou. Horší je, když dojde na ně. To se nechce chápat zase jim. V této chvíli je největší schopností a činem nás všech správně soucítit a pokusit se, je - li to v našich silách, správně pomoci.

Píseň mého srdce

Myslím, že nejenom mně, ale i vám, se stává, že chcete někomu něco, co je naprosto jasné vysvětlit, ale ať se snažíte, jak chcete, tak on (ona) prostě nechápe. Říkáte si, že to přece není možné, ale nepohnete se ani o píď dál. A to se stává právě v tzv. duchovních kruzích. Spousty sečtělých a všeho znalých učitelů i žáků, bez jakýchkoli nebo minimálních vnitřních zkušeností, se dohadují o nejvyšší Pravdě, o Bohu, jak je to s reinkarnacemi či bezvýhradnou láskou. Ač je to směšné, tak je to ve skutečnosti tragické.

Tisíckrát jasněji než lidský jazyk mluví neviditelná ústa.

Gustav Meyrink – Bílý dominikán

Píseň mého srdce

Každý člověk má moc proměnit zlo v dobro, ale potřebuje k tomu tři věci – sílu, vytrvalost a víru.

                                                                                              Merlin

Legenda praví, že kouzelník Merlin se vlastně narodil jako Ježíš z Ducha svatého, ale otcem nebyl Bůh, nýbrž ďábel. Přesto od malička dal své schopnosti do služeb dobra. A v tom vidím sílu těchto jeho slov. On překonal to, co jiní považovali v něm za zlo, vlastní silou. Je to výzva pro všechny lidi, protože zase podle křesťanského učení v sobě každý neseme prvotní hřích Kaina, který zabil bratra Ábela. Nemusíme tomu věřit a můžeme si říci, proč bychom my měli trpět za něco, co s námi dávno nesouvisí. Dostali bychom se tak k vysvětlování působení karmanu v rodině, rodu, etnické skupině, ba i na celé planetě – což jsou věci takřka nevysvětlitelné, spíše jde o tajemství boží. A není to důležité si vše vysvětlit. Můžeme to chápat jednoduše tak, že nikdo není dokonalý, každý má v sobě oba póly – dobrý i zlý. A tak to zcela jistě je, protože víme, že vše je zde v polaritě. Otázkou je, jestli se umíme na sebe nezaujatě podívat a uvědomit si vše, co se v nás projevuje a za jakých okolností. Musíme se chtít opravdu poznat, ne si říkat, jaký jsme, ale ve skutečnosti takový nebýt. Již od počátku se musíme naučit být upřímní k sobě, pak to dokážeme i k ostatním. Ta upřímnost nás však nesmí vyděsit. Objevíme své temné stránky, ty bychom sice měli přijmout, ale začít také zjišťovat, kdy a jak se projevují a co s nimi udělat. Duchovní člověk se nebojí těchto sklonů – přinesl si je z minulých životů – nýbrž je považuje za výborné hnojivo, z nějž mohou vyrůst dobré věci. A aby vůbec něco mohlo vyrůst, potřebuje to hnojit. Nestačí si jen nasadit masku duchovního člověka, vy musíte projít procesem proměny.

Na hezkém je vše hezké, ale dáš-li praseti náprsenku, zůstane pořád prasetem.

                                                                                                       Ruské přísloví

Trochu silná, ale pravdivá slova, jimiž se dostáváme k přetvářce, zakrývání, nevědomému pokrytectví i pozitivnímu myšlení.

Píseň mého srdce

Často si říkáme, že už něco chápeme, že už jsme se něco správně naučili, že žijeme správný život. Vůbec si však neuvědomujeme, že to je většinou úplný nesmysl, že jsme vůči sobě naprostí pokrytci. Proč to tvrdím?

Píseň mého srdce

Nestačí jen osud. Je třeba ještě něco více.

Andrzej Sapkowski – Zaklínač

Pokud chceš poznat neviditelné, pozoruj otevřenýma očima viditelné.

Talmud

Jistota je jenom přání, pouhá iluze. Všichni směřujeme k neznámé budoucnosti.

Tibetské přísloví

Všechny tyto citáty nějak směřují k budoucnosti, otázce osudu a mohl bych jich vybrat mnohem více z celého světa. A tím se dostávám k věčné otázce, zda je osud, je vše dáno nebo si my sami určujeme svou budoucnost?

Píseň mého srdce: Touží muži po lásce ?

Píseň z březnové Meduňky, jejíž hlavní téma bylo, zda ženy touží po lásce, vzbudila docela velký ohlas. Ženy mi psaly i volaly a jsem tomu rád, protože někdy je třeba lidi rozhýbat. Hodně žen totiž mlčí a třeba radši trpí a nesebere odvahu k tomu, aby si řeklo svůj názor nebo se přihlásilo o svá přirozená práva. Jiné zase toto chápou přehnaně jednostranně. Ale pochopitelně že nejvíce se ozývaly ty, jejichž vnitřního problému se to dotklo. Myslely si, že ho mají vyřešen a tak se obhajovaly. Ve skutečnosti snad většina pravidelných čtenářů či spíše čtenářek mých Písní jistě vnímá, že jestli se pokouším něco vyslovit, tak je to právě povzbuzení žen k tomu, aby byly ve svém osobním životě i ve společnosti aktivnější svou ženskou, ale správně pochopenou energií. Jestli si z mých článků někdo vybírá jen něco a to mi vkládá jako hlavní názor do úst, pak zkresluje má upřímná vyznání. I v tomto článku jsem psal o více typech žen a že si některé z čtenářek vybraly jen ty rozvedené a ještě si myslely, že jde o všeobecný názor na většinu rozvedených žen, za to nemohu. Sám mám s ženami jen ty nejlepší zkušenosti, i když mě z různých, často mně neznámých důvodů a nikdy nevysvětlených, opouštěly, nikdy však s hádáním a neporozuměním. Chápu, že jsou ženy proměnlivé a někdy samy nevědí, proč něco udělaly, ale nevyčítám jim to. Hlavně jsem však nikdy netvrdil, že opouštějí pouze ženy muže. Možná, že je to skoro nastejno, taková  statistika se těžko dá udělat.  Proto je stejně nespravedlivé tvrdit, že ženy v určitém věku opouštějí vždy jen muži kvůli nějaké mladší. Tak jsem si dovolil pokračovat v této nekonečné diskusi následovně.